Za život toho stihla daleko víc než většina lidí. Stala se známou spisovatelkou, překladatelkou a nakladatelkou, ředitelkou druhého největšího knižního veletrhu v republice, podnikatelkou a spolumajitelkou obchodu. Má za sebou tři a půl roku práce na velvyslanectví ve Finsku.
Přesto právě dnes Markéta Hejkalová prožívá teprve svůj čtrnáctý narozeninový den v životě. Patří totiž mezi ty vyvolené, kteří se narodili 29. února. Na tento den se v kalendáři dostane vždy jen jednou za čtyři roky, v přestupný rok.
„Když jsem chodila do školy, neustále mi kamarádi připomínali, že vlastně ten rok narozeniny vůbec nemám. Jako malému dítěti mi to možná trošku vadilo. Dítě se nechce příliš odlišovat,“ vypráví Hejkalová. „Ale od dospívání už je mi to milé, člověk je tím pro své okolí zajímavý,“ dodává.
Že by se někdo narodil v přestupném roce a ještě k tomu v jediný den, o který je přestupný rok delší, je obrovská náhoda. Numerologové, astrologové či věštci takové šťastlivce často označují za výjimečné. „Tak to tak asi bude,“ směje se oslavenkyně.
Ona sama však podobně výjimečných lidí zná víc. „Ve stejný den jako já se narodila i moje spolužačka ze střední školy. Na 29. února je i moje vzdálená sestřenice a syn mé kamarádky,“ říká. „Možná takové lidi nevědomky vyhledávám,“ usmívá se.
Datum, které není na konci století, ale je na konci tisíciletí
V dětství narozeniny slavila vždy poslední den v únoru, ať už měl měsíc 28 dní, nebo 29. Nechyběly dárky, dort, blahopřání ani oslava. V dospělosti se omezila jen na oslavu svých pravých narozenin jednou za čtyři roky. Velké setkání rodiny, příbuzných a přátel uspořádala v sobotu.
Svátek má HorymírPo čtyřech letech svůj svátek slaví i všichni Horymírové. I toto jméno se v kalendáři objevuje jen ve čtyřletých intervalech, 29. února v přestupném roce. Jeho nositelů je ale velice málo, v posledních letech téměř vymizelo. Podle serveru nasejmena.cz ho na Vysočině má jen sedm lidí. Jediným jeho veřejně známějším nositelem je Horymír Kubíček, který před časem vedl krajský odbor kultury a později se stal ředitelem Národního technického muzea v Praze. |
„Dlouho jsem bydlela v Praze i v Brně. Zvala jsem tedy do Brodu příbuzné a kamarády z obou měst. Tak trochu symbolicky se sešli na půli cesty,“ popisuje. „Je to pro nás vzácnější chvíle než Vánoce,“ prozradila.
Dobře si uvědomuje jakousi magii svého data narození. Právě proto se o pověry i souvislosti okolo 29. února zajímá. „Je to den, který je jen jednou za čtyři roky. Navíc přestupný rok není nikdy na konci století, ale je na konci tisíciletí. Když se nad tím vším člověk zamyslí, je to trochu zvláštní pocit,“ říká.
A jaké má Hejkalová přání do svého dalšího narozeninového dne, tedy na příští čtyři roky? „Přála bych si, aby se nic nezměnilo, aby všechno bylo tak pěkné jako dosud,“ pravila.
