Moravský „Karlův most“ v Náměšti praská kvůli normalizačnímu železobetonu

Je to chlouba Náměště nad Oslavou. Historické přemostění řeky, kterému se říká malý moravský Karlův most, se k pražské významné památce přirovnává díky bohaté výzdobě. Teď má ale problém. Železobetonová deska, která měla stavbu zpevnit, se pohybuje.

Historický most v Náměšti nad Oslavou. | foto: Petr Lemberk, MAFRA

Na náměšťském mostě je rovnou dvacet soch světců a andělů. V minulosti přečkal obrovskou povodeň i nástrahy německých okupantů. Teď se na něm podepisuje nevhodný zásah z nedávné doby.

„Na konci 80. let byl náš most zpevněn železobetonovou deskou. Je to monolit pod zídkami i dlažbou. Stejně to za socialismu udělali s Karlovým mostem. Tehdy obecně přijímané řešení, které akceptovali i památkáři, se později ukázalo jako chybné. Monolitická deska má tendenci se při změnách teplot pohybovat. A pak trhá vše nad sebou. U nás právě zídky, izolaci... A do prasklin pak samozřejmě zatéká,“ uvedl náměšťský starosta Vladimír Měrka.

Statika je v pořádku

Důležitým aspektem však je, že most nemá narušenou statiku. „To zdůrazňuji. Jeho stav je ovšem neestetický, odpadává omítka. Zídky byly vždy zomítané – na rozdíl od známého kamenného mostu u Ronova na Havlíčkobrodsku, kde jim omítka stále opadává a hledají vhodné řešení,“ upřesnil Měrka.

Most v Náměšti patří městu, které teď zkoumá, jak tuto historicky cennou stavbu opravit a zachovat ji v plné kráse.

„Potřebujeme mít projektovou dokumentaci, abychom věděli, jak to technicky pojmout. Zda například desku rozřezat. Určí se pak cena rekonstrukce, určitě budeme hledat finanční zdroje na ministerstvu kultury. Až tohle všechno budeme mít a znát, můžeme v následujících letech začít s opravou,“ plánuje starosta.

Po případném rozřezání by deska zůstala v konstrukci, díky spárám, které by vznikly, by se mohla smršťovat či rozpínat bez následků. Dlažbě nevadí, ta je uložená v písku.

Přemostění bylo součástí hlavní trasy směr Brno

A proč vůbec za socialismu přikročili k tak zásadní opravě? Most byl až do roku 1986 součástí hlavní silnice – výpadovky na dálnici D1 i trasy na Brno. Běžně tudy jezdily mnohatunové náklaďáky. Tehdy ještě hlavní tah vedl i přes sousední náměstí. Od šestaosmdesátého roku je v provozu malý obchvat, který vede po nábřeží. Vyhýbá se tedy jak mostu, tak náměstí.

„Tehdy stát převedl historické přemostění pod místní národní výbor, který se pustil do jeho rekonstrukce. Finišovala počátkem 90. let,“ upřesnil Měrka.

Sochy na mostě jsou kopie. Originály jsou uložené v náměšťském zámku. „Osobně bych se přimlouval za vytvoření nových kopií. Byl na ně použit umělý kámen, který už není v dobrém stavu,“ poznamenal kastelán Marek Buš.

Umělý kámen věrně imituje mušlový vápenec, hojně využívaný na sochařskou tvorbu v době baroka, kdy most i sochy vznikly. Mušlový proto, že jsou v něm zbytky lastur.

Originální sochy jsou převážně z dílny Josefa Winterhaltera staršího. „Sporadicky při výjimečných událostech k nim návštěvníky pouštíme na prohlídku. Letos to bude při hradozámecké noci 26. srpna,“ prozradil kastelán Buš.

Most je dlouhý 62 metrů, široký 8 metrů. Mostovka je mírně vyklenutá, v nejvyšším bodě dosahuje výšky 6,2 metru.

Nezničili ho Němci ani stoletá voda

• Náměšťský most je po Karlově mostě v Praze největším mostem s nejbohatší sochařskou výzdobou v Česku. Vystavět ho po roce 1733 nechal majitel náměšťského panství hrabě Václav Adrian z Enckevoirtu. Byl krutým pánem, na stavbu nahnal nevolníky. Tehdejší kronikář Michael Breyn o nich napsal: „Robotníci na mostě byli samy šelmy bezprsté, jichž bylo toho času na náměšťském panství 550 osob. Byli to lidé, kteří si úmyslně usekávali prsty, aby nemuseli být odvlečeni na vojnu.“
• Po smrti Václava Adriana panství napůl zdědili a napůl koupili roku 1738 Marie Františka a Hanuš Leopold z Kufštejna. Byli velice zbožnými katolíky. Nechali vyzdobit most přes řeku dvaceti sochami svatých a andělů, které byly zhotoveny různými mistry. Soubor soch byl dokončen zřejmě v roce 1744, kdy byl v srpnu na mostě vysvěcen.
• Během druhé světové války ukryli náměšťští občané sochy před okupanty. V noci na 9. květen 1945 s nasazením životů odminovali most pro vstup sovětské armády.
• Do roku 1986 byl barokní most jediným silničním mostem, spojujícím levý a pravý břeh řeky. Na celý objekt působila po dlouhou dobu řada škodlivých vlivů. Při běžném denním provozu docházelo k neustálým otřesům, které registrovali i chodci na mostě. Podle sčítání z roku 1979 projelo po mostě denně přes 5 000 vozidel včetně nákladních aut a rozměrných transportů.
• Kritickou zátěž pro most představovala povodeň v květnu 1985. Je až s podivem, že 250 let stará konstrukce, která byla v minulosti vystavena nemalým zkouškám, obstála i tentokrát.
• Prvním krokem k záchraně mostu bylo převedení veškeré automobilové dopravy na nový silniční most. Po nezbytných přípravných a projekčních pracích bylo konečně v dubnu 1989 vydáno stavební povolení na opravu a rekonstrukci mostu, která byla dokončena v roce 1992.
• Na mostě a obou předmostích je umístěno celkem dvacet soch, deset po každé straně. Jsou to strážní andělé i světci, oblíbení v době vzniku soch – sv. Jan Nepomucký, sv. Anna nebo sv. František. Dříve se mylně předpokládalo, že autorem celého souboru je Josef Winterhalter a bývá tak uváděn i v literatuře. Z rukou samotného Mistra však pochází pouze osm kusů, některé další byly zhotovovány dle jeho modelů. Lze ho tedy brát jako hlavního autora náměšťského figurálního souboru. „Josef Winterhalter starší byl ceněný moravský mistr, který pracoval například pro brněnské a olomoucké kostely,“ uvedl kastelán náměšťského zámku Marek Buš.

(Využity informace z oficiálních webových stránek Náměště nad Oslavou)