V bytě nadlesního na náměšťském zámku hoří. Kdo má ruce a nohy, pomáhá s vynášením nábytku a cenností ven, aby je uchránil před plameny. Dobrovolníci v hořícím domě nacházejí také tři mrtvá těla, která patřila nadlesnímu Jindřichu Tillovi, jeho manželce a služce Marii Kořenové. Nezadusil je však dým ani je nesežehly plameny. Na pravdu boží je poslaly rány sekerou.
„Vrah po svém hrůzném činu budovu zapálil a celé městečko bylo uprostřed noci zburcováno a vyděšeno hasičskou trubkou,“ líčil události v jedné ze svých nevydaných próz český básník Ivan Blatný. Ten v únoru 1927, kdy ke zločinu došlo, trávil v Náměšti jako osmiletý školák své pololetní prázdniny.
Kdo však je pachatelem? Představivost místních lidí jede naplno. „Hlavní roli ve většině lichých dohadů a podezření přitom v představách Náměšťských hrála Černá Máry, tajemná a prý intrikářská vládkyně zámecké kuchyně,“ vzpomínal Blatný.
Vystrašená Náměšť dokonce sáhne po nadpřirozené moci. Do městečka přijíždí jasnovidec Jan Eric Hanussen, jenž tou dobou má několik představení v Brně. „Vrahem je osoba, která pracuje na zámku,“ vysloví se. Nic konkrétnějšího z něj však nevypadne.
Jak už to v podobných příbězích bývá, vrahem je zahradník
Kdo chce, jasnozřivost v tomto sdělení najde. Vrahem byl skutečně zámecký zaměstnanec. Konkrétně zahradník Oldřich Filipín. Ten samý Filipín, který se jako mládenec zúčastnil i pohřbu Marie Kořenové, již devět dní předtím zasadil pět ran sekerou.
Motivem byly peníze. Třiadvacetiletý mladík údajně snil o tom, že si založí vlastní zahradní firmu. Touha zřejmě byla tak silná, že se vydal loupit. Věděl, že nadlesní Jindřich Till je hodně spořivý, proto očekával bohatou kořist.
Přišel na zámek a jako každý běžný návštěvník zazvonil u dveří. „Když mu přišla služka Marie Kořenová otevřít, počkal, až se k němu obrátí zády, a sekerou ji napadl. Hned po první ráně upadla na zem mrtvá. Zezadu, zcela nepozorován napadl Annu Tillovou i Jindřicha Tilla. Pak vše prohledal a odcizil ze zásuvky stolu, ve které předpokládal velké peníze, celkem 4 koruny v hotovosti,“ líčí kurátor muzea kriminalistiky Miloslav Jedlička.
Příliš hubená kořist. Pachatel posbírá ještě stříbrné příbory, a aby po sobě zahladil stopy, založí na pěti místech v bytě požár.
Ovšem plameny nestačí zničit stůl Jindřicha Tilla. Četníci na něm najdou dva otisky prstů, které se neshodují s otisky obětí. Vyšetřovací skupina vypracovala seznam všech lidí, kteří měli přístup na zámek. Postupně si je všechny zve a bere jim otisky prstů. Oldřich Filipín, jehož jméno na něm také figuruje, se však četníkům nehlásí.
Četníci drželi u spícího Filipína hlídky, vyslechli tak celý příběh
Naopak. Úplně mizí ze světa. Nebo alespoň takový je plán. Výčitky svědomí dovedly Filipína až ke skoku do devět metrů hlubokého zámeckého sklepení. Chce tak uniknout světské spravedlnosti. Jenže to se mu nepodaří. Dva dny prosedí poraněný ve tmě. Pak se z posledních sil vyškrábe nahoru.
V nemocnici se pak mladík doktorovi přiznal, že chtěl spáchat sebevraždu. Proč? Odpovědí je pouze zaryté mlčení.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  Čtení o zajímavých lidech, historických událostech, nevšedních akcích z celého Kraje Vysočina. |
Jenže oč více mlčel Filipín v bdělém stavu, tím víc mluvil ze spánku. Četníci, kteří ho už považovali za jednoho z hlavních podezřelých, neustále drželi hlídky u jeho lůžka a vyslechli tak nechtěné pachatelovo přiznání.
Souhlasily i otisky prstů. Filipín tak skončil za mřížemi. Původně dostal za svůj čin trest smrti, který mu prezident republiky zmírnil na doživotí. To nakonec trvalo pouhé tři roky. Ve 26 letech Filipín ve vězení umírá na tuberkulózu.
Dnes už hrůznou historii na zámku v Náměšti nic nepřipomíná. „Je to čin, o kterém lidé zabývající se historií vědí. Ve městě však už tato událost nijak nerezonuje. Pamětníci vlastně už nežijí,“ říká kastelán zámku Marek Buš.
