Před sto lety kuchyni na Jihlavsku a Pelhřimovsku zjednodušoval nedostatek potravin, typický pro celou monarchii za 1. světové války , dostatek potravin však nebyl ani předtím.

Chyběl především omastek, t.j. sádlo nebo máslo- olej se tenkrát ještě nepoužíval.

Takže vařilo se z toho mála, co bylo dostupné. Byly to hlavně vlastní produkty, jako brambory nebo obilí, zelí , hrách nebo fazolky. Zpestřovaly to houby a ovoce.

Maso bývalo jenom v neděli nebo na velké svátky. Na vsi měli život o něco lehčí, měli vejce, mléko, často jenom kozí, občas také kohouta , slepici nebo kachnu. To ve městech chybělo, lidé ve městech si drželi spíš králíky na dvorku. Ale i o trávu pro ně se museli hodně snažit, každou mez si hospodáři hlídali. Za druhé světové se to opakovalo, vzpomínám, že jsem chodil králíkům shánět pampelišky a musel jsem na ně dost daleko. Také se občas pár králíků nebo kočka ztratily.

Ani to jablko jsme si u silnice nesměli utrhnout, obce ty stromy propachtovaly za poplatek a kdo takový strom měl, ten si ho opravdu hlídal. vzpomínám, že jsem byl jednou jako kluk dopaden, že jsem si sebral jedno jablko. Majitel vyběhl a napohlavkoval mi, co mi nepatří, nesmím sbírat.

Takže recepty se budou velmi lišit, na vsi nebo třeba ve městě Jihlavě. Doba však filtruje, na to dobré si rádi vzpomeneme, to špatné se snažíme zapomenout co nejrychleji. Takže těm "vědcům a vědmám" přeji hodně úspěchů.