Na místě starých unikátních domků je dnes zástavba ulice Na Dolech. Kolonie se nacházela na Dolině v prostoru mezi nynější ulicí S. K. Neumanna a železnicí - v lokalitě slavných středověkých kutišť stříbra, ale především také míst s pohnutou novodobou historií. Byla pozoruhodnou ukázkou pokusu architektů a projektantů, jak po druhé světové válce rychle vytvořit levné a estetické bydlení pro zaměstnance ve strategickém průmyslu.
Kolonie vznikla v roce 1950 velice rychle a ještě poměrně krátce po komunistickém puči (1948). Možná proto se zcela vymykala duchu socialistického realismu, který po tzv. Vítězném únoru v duchu kopírování sovětských vzorů začal už zcela dominovat obytné výstavbě v Československu.
V tomto případě kolonie vznikla pro firmu Motorpal, která byla do roku 1989 největším jihlavským průmyslovým podnikem.
Motorpal v Jihlavě se svou strojírenskou výrobou po roce 1945 navázal v areálu ve Starých Horách na výrobu leteckých motorů, které tam za války vyráběla německá pobočka firmy Brandenburger Motorenwerke, zkráceně Bramo či BMW Altenberg.
K tomu je třeba vysvětlit, že Jihlava byla historicky městem s převahou německého obyvatelstva. Za první republiky tvořila německá národnost třetinu všech jihlavských obyvatel, během německé okupace jich postupně opět přibývalo, až tvořili dvě třetiny.
Po osvobození a následných odsunech německého obyvatelstva město přišlo nejen o polovinu obyvatel, ale tím i o zaměstnance do klíčových podniků. Které ovšem poválečné Československo naléhavě potřebovalo. Nahradili je čeští dosídlenci.
Předchůdcem byl barákový tábor pro totálně nasazené dělníky
Jihlavský Motorpal vznikl v roce 1946 jako pobočka podniku PAL České Budějovice.
Oblastní úřadovna Osidlovací správy a Fond národní obnovy v Brně dne 10. února 1948 vložil do majetku tehdejšího podniku PAL (celým názvem Spojené závody pomocného leteckého a automobilového průmyslu) barákový tábor na Špitálském předměstí. Tak znělo tehdy ještě běžně používané historické jméno této části města. Právě na území tohoto bývalého barákového tábora během dvou let vznikla dělnická kolonie „Delta domky“.
Barákový tábor na planině nad Starými Horami nechala původně postavit v roce 1944 firma BMW jako střežený pracovní tábor totálně nasazených dělníků pro svou jihlavskou válečnou výrobu, konkrétně její opravárenský provoz. Areál měl podle projektu představovat celkem dvacet podlouhlých montovaných ubikací z prefabrikátů včetně specializovaných domků pro montéry, administrativu či ošetřovnu. Uprostřed areálu byla i požární nádrž.
Po porážce Německa byl areál firmy BMW zkonfiskován a byl zde zřízen internační tábor pro Němce, v roce 1946 přejmenovaný na „sběrné středisko pro odsun“.
Jako první vyrostlo deset montovaných domků rakouské firmy
Postupně odtud bylo do americké okupační zóny v Bavorsku transportováno osm tisíc Němců z oblasti tzv. jihlavského německého jazykového ostrova.
Po odsunech byla většina baráků někdejšího pracovního tábora zbourána. Zůstaly jenom tři poslední, které byly nejblíže k výpadové silnici na Humpolec. Ty byly potom v roce 1948 zadaptovány na ubytovny pro dělníky podniku PAL. Později zde bylo učiliště Motorpalu. Tyto tři podlouhlé přízemní stavby kupodivu vydržely na svém místě až do přelomu tisíciletí. Místní starousedlíci trojici neblaze proslulých baráků říkali příznačně: „lágry“.
V roce 1948 však pro přibývající zaměstnance podniku PAL (od roku 1950 Motorpal) nadlouho kapacita tří „lágrů“ nestačila.
Proto bylo v roce 1950 rozhodnuto o výstavbě většího souboru rodinných domků pro dělníky Motorpalu - kterému ostatně dodnes pamětníci říkají „PAL“.
V témže roce zde nejprve vyrostlo deset montovaných domků velikosti 3+1 z dílců, které v rámci poválečných reparací do Československa dodala rakouská firma Thermobau. Domky měly označení Danemark 6.
Svérázné domky měly zaoblený tvar a vysunutá okna
Architektonicky zajímavější však byla další zástavba, kterou tvořilo 40 polodřevěných montovaných domků s názvem Delta MPB 52/I - ty, které daly celé kolonii jméno. Měly totiž neobvykle zaoblené stěny, takže připomínaly trupy lodí. Domky navrhli architekti z národního podniku Delta, sídlícího na pražských Příkopech.
Naproti současně se tehdy rodící novostavbě jihlavské mlékárny tak vznikla malebná a rázovitá čtvrť se svéráznými domky utopenými v zahradách, dost možná jediná svého druhu v Československu. Při výstavbě v roce 1950 stála kolonie 7,3 milionu korun.
„Dřevěná montovaná konstrukce vštěpila jihlavským Delta domkům netypický charakter díky zaobleným stěnám a z nich vysunutým oknům, charakteristický byl i dřevěný vnější obklad, čelní stěny zůstávaly v omítce,“ přiblížila jihlavská památkářka Jana Laubová.
V roce 1951 podnik Motorpal požádal i o povolení na stavbu prádelny pro kolonii. „V prádelně budou umístěny dvě pračky Perun, dvě namáčecí kádě, jedna odstředivka a jeden vyvářecí kotel,“ psalo se v žádosti o stavební povolení.
Součástí prádelny měl být také byt správce, který se měl starat o zařízení prádelny a čištění zdejší kanalizace. Ke stavbě prádelny však už pro nedostatek peněz nikdy nedošlo.
Zajímavé je, že už v roce 1955 došlo na generální opravu dřevěných verand a fasád na rakouských domcích Danemark…
Obyvatelé někdejší kolonie se stále schází a vzpomínají na mládí
Jak obyvatelé kolonie stárli, některé z domků už nebyly po roce 1989 nově obsazovány. Celá „Delta kolonie“ byla nakonec tehdejším představenstvem podniku Motorpal odsouzena k zániku a lokalita byla určena k nové zástavbě vilovými domy.
Demolice kolonie začala na jaře roku 1998. Jako poslední zůstala stát skupina patnácti domků nejblíže k železnici ještě v roce 2002, o dva roky později už byl na místě jenom trávník.
Někdejší obyvatelé „kolonky“ se dodnes schází na pravidelných srazech. Mnozí se v kolonii narodili a strávili tam celé dětství a mládí.
„Dnes by se možná takové bydlení zdálo někomu nekomfortní - domky měly stěny z heraklitu ohozeného maltou, topilo se v kamnech uhlím, naftou nebo pilinami, ale pro nás to bylo nejlepší bydlení a úžasné dětství. Večer jsme se mezi baráky scházeli jako rodina, byli jsme propojeni vlastním polním telefonem, který nám rodiče sehnali. Uprostřed kolonie byl plac, ze kterého jsme udělali hřiště. Natáhli jsme mezi stromy provaz a hráli volejbal, společně jsme jezdili na čundry,“ zavzpomínal jeden z obyvatel kolonie Jaroslav Musil.
Rodiče těchto pamětníků tehdy stavěli montované domky z dodaných dílců svépomocí. „Domky měly neobvyklý tvar, všechno tam bylo kulaté. Ale bylo tam všechno: ložnice, kuchyňka, chodba, špajz, veranda i sklep. Bylo to naše šťastné mládí,“ řekl další z pamětníků Jaroslav Körber, který se v kolonii v roce 1953 narodil a žil tam do roku 1978.
V terénu pod kolonií možná ještě dnes místy jsou stopy po válečné výrobě BMW pro Hitlerovu luftwaffe.
Díly letadel se našly i při nedávné stavbě nové mateřské školy
„Pamatuji si z útlého dětství, že ještě kolem roku 1955 se u baráků mezi tratí a silnicí válely části letadel, vypadalo to jako náhradní díly. Když táta tehdy kopal na zahradě nádrž na vodu, tak ze země vykopal zbytky leteckých motorů. Asi je tam Němci na konci války zahrabali,“ vybavil si další pamětník, devětašedesátiletý Karel Kolář.
Podobné nálezy přinesl také nedávný archeologický průzkum v místě stavby mateřské školy, který odhalil nejen základy jednoho z Delta domků, ale také četné součástky leteckých motorů.
Kolonie Delta domků zanikla, ale dokumentaci k ní dochoval stavební archiv. Fotografie kolonie jsou vzácné, zatím je jich známo jen několik.
Historici architektury začali kolonii probádávat až v nedávné době. „Stylově kolonie zapadá do poválečného příklonu některých československých architektů ke skandinávské architektuře, jejíž principy do roku 1948 prosazovali například Jaroslav Fragner či Oldřich Starý,“ přiblížila památkářka Laubová.
