Zpočátku vodili rodiče na zimní stadion do Třebíče jenom starší dceru Renatu, ovšem velmi brzy přibrali i mladší Adélu a z té je dnes jedna z velkých nadějí českého ženského hokeje.
„Nikdo mi doma hokej nikdy nerozmlouval, ani nikdo nepřemýšlel, jestli to je, nebo není divné. Prostě to tak nějak vyplynulo ze situace,“ prozrazuje šestnáctiletá obránkyně staršího dorostu Horácké Slavie Třebíč Adéla Škrdlová.
Pravda, někdy se jí na trénink mezi kluky tak úplně nechtělo. „Když jsem byla menší, chtěla jsem si třeba ještě chvilku hrát s panenkou, a ne chodit někam bruslit. Tam to bylo trochu psychicky náročnější,“ vzpomíná s úsměvem.
Víc než nutnost odložení hraček však zpočátku řešila sžití s výhradně chlapeckým kolektivem. „Nelíbilo se mi s nimi,“ přiznává talentovaná hokejistka. „Ale chtělo to jen svůj čas, abychom si na sebe navzájem zvykli a bylo jasné, kdo má kde svoje místo,“ doplňuje.
Funguje vzájemný respekt
Dnes už rozdíly v týmu absolutně neřeší. Dokonce se v kabině s kluky i převléká. „Jsem s nimi normálně v šatně. Zkoušela jsem s nimi nebýt, ale pak mi unikaly veškeré informace od trenérů. Takhle je to kvůli kontaktu mnohem lepší. Navíc nikdo neřeší, že tam jsem. Prostě se každý otočí, hledí si svého. Navzájem se respektujeme a funguje to úplně v pohodě,“ ujišťuje Adéla Škrdlová.
Za ty roky si navíc zvykla i na nějaké to ostřejší slovo z úst svých spoluhráčů. „To už vůbec nikdo neřeší, já jsem součástí týmu a tak to prostě je,“ má jasno.
V jedné věci se ovšem od svých spoluhráčů přece jen liší. A to v přemýšlení o hokejové budoucnosti. Zatímco pro její kolegy je snem zahrát si jednou v nejlepší klubové soutěži na světě - v NHL, u dívek je tohle téma trochu složitější.
Seriál Vysočina má talentRegionální příloha MF DNES přináší seriál, ve kterém každý týden představuje talentované sportovce z Vysočiny.  Pokud je ve vašem oddílu nebo okolí šikovný chlapec či dívka, jejichž výsledky a výkony zaslouží pozornost, dejte nám o nich vědět na uvedené kontakty: MF DNES Vysočina, Brněnská 71, 586 01 Jihlava; telefon: 564 606 210; e-mail: redji@mfdnes.cz nebo jan.salichov@mfdnes.cz |
„Tady u nás můžu hrát ještě dva roky za starší dorost a pak jeden rok na holčičí výjimku. Potom by to pro mě vlastně skončilo,“ vysvětluje dívka. „Ale je tady možnost, že bych šla studovat dál někam do zámoří a při tom bych hrála za nějaký ženský univerzitní klub. To je to, co mě láká a co teď docela řeším. Prodloužila bych si tak svoji hokejovou životnost,“ zvažuje Adéla.
Nerada opouští zónu pohodlí
V Americe a v Kanadě je totiž ženský hokej na úplně jiné úrovni. „Dokonce se tam teď rozjíždí něco jako ženská NHL, ale zatím má málo týmů,“ říká Škrdlová.
Její myšlenky už sice za moře sem tam zalétnou, nicméně skutečný odchod z domova zatím na pořadu dne není. A nějakou dobu zřejmě ještě ani nebude.
„Chci mít českou maturitu. A tu bych měla dělat v roce 2020. Navíc nerada opouštím svoji zónu pohodlí,“ směje se studentka třebíčského gymnázia. „Sice vím, že jednou odejdu, ale představa, že bych teď měla opustit rodinu a kamarády a zařídit si svůj svět někde jinde, je pro mě zatím dost nepředstavitelná,“ svěřuje se.
A kdo je pro mladou hokejistku největším vzorem? „Beru to nejen po hokejové stránce, ale tak nějak celkově a v tomhle směru mám hodně ráda Alenu Polenskou. Ona právě dokázala odejít v patnácti letech na střední školu do Ameriky, pak tam absolvovala i univerzitu a teď se hokejem živí v Rusku. To je pro mě inspirativní,“ prozrazuje šestnáctiletá Adéla Škrdlová, která je členkou českého výběru do 18 let. A dokonce si už ve svém věku zahrála i s ženským reprezentačním A-týmem.
