„Moc rád vzpomínám na to, jaké jsme ten rok měli mladé mužstvo a co jsme s ním dokázali,“ nechal se slyšet jeden z tehdejších tahounů Dukly Libor Dolana.
Společně s ním v sezoně 1990/91 vládli týmovým i ligovým statistikám také jeho dva parťáci z útoku Petr Vlk a Aleš Polcar. A všichni tři si formu drželi i v play off.
Nejprve přispěli k semifinálovému vítězství Dukly v souboji s Košicemi a poté se výrazně podepsali také pod úspěch ve finálové sérii s Litvínovem.
„Za Litvínov tehdy hráli třeba Robert Lang, Jirka Šlégr nebo Martin Ručinský. V té době však byli ještě moc mladí. Prostě na nás nestačili,“ vzpomínal kdysi v jednom ze svých rozhovorů Petr Vlk, který byl ve zmiňované sezoně vyhlášen nejlepším hráčem celého play off.
Košice smetla Dukla v semifinále hladce 3:0 na zápasy, doma vyhrála 8:4 a 7:0 a na košickém ledě pak slavila těsné vítězství 4:3.
Poslední překážkou na cestě k vysněnému cíli pak byl už pouze Litvínov.
„Slíbili jsem klukům, že pokud vyhrajou, nebudu jim bránit v odchodu do zahraničí,“ přiznal před lety jeden z tehdejších trenérů Dukly Jaroslav Holík.
Brána do světa se otevřela
Pro zmiňovanou trojici, stejně jako pro další hokejisty byla vidina možnosti odejít vydělávat si hokejem do světa velmi lákavá. Do té doby si totiž o něčem takovém, coby hráči vojenského klubu, mohli nechat jen zdát. Do ciziny se chodilo hrát jen za zásluhy. A to až ve věku, kdy se hráči pomalu chystali do hokejového důchodu.
Jenže po listopadových událostech z roku 1989 se začala pevně zamčená brána postupně otevírat.
„Trenérův slib, že nás pustí za hranice, pro nás byl velkou motivací. Tedy pro mě určitě,“ svěřil se obránce Vladimír Kolek, který další sezonu po mistrovském titulu strávil ve Finsku, kde nakonec i zůstal.
Po vítězství však ve finále velmi toužil i Litvínov, který na rozdíl od Jihlavy ještě nikdy titul nezískal.
„Bral jsem to tehdy jako takové větší derby,“ prozradil bývalý litvínovský útočník Petr Rosol, který ovšem předtím nastupoval i za Jihlavu. Konkrétně v letech 1983 až 1985, kdy byl na vojně. „Dukle jsem vždycky přál úspěch. Což ale neznamená, že bych jí fandil taky v tom finále,“ dodal se smíchem.
Po titulu následoval pozvolný ústup ze slávy
Přesto Jihlava dotáhla svoje snažení do úspěšného konce. I když v tu dobu netušila, že to bude (na dlouho...) naposledy.
V dalších letech totiž pomalu, ale jistě z předních pozic ustupovala, až v roce 1999 spadla do druhé nejvyšší soutěže. A tam, se dvěma krátkými jednosezonními epizodami, hraje dodnes.
V aktuálním ročníku, který je poznamenán celosvětovou pandemií koronaviru, si Dukla nevedla špatně. V dlouhodobé části obsadila druhou pozici, a ve čtvrtfinále tak narazila na sedmé Litoměřice.
První zápas svěřenci trenéra Viktora Ujčíka, který mimochodem v památné sezoně 1990/91 rovněž figuroval na jihlavské soupisce, sice vyhráli, jenže v následujících třech byl úspěšnější jejich soupeř.
Naposledy ve středu večer, kdy Litoměřice doma vyhrály 5:2, a Dukla je tudíž jen krůček od vyřazení.
„Nejsme schopní dát gól a soupeř nás vyloženě školí z produktivity,“ povzdechl si po středeční prohře Ujčíkův asistent Karel Nekvasil. „Jsme teď šíleně dole, ale pořád není série ukončená. A doufáme, že v Jihlavě to bude o něčem jiném, že začneme zase dávat góly,“ přidal přání.
Pátý čtvrtfinálový zápas je na programu právě na 30. výročí od zisku posledního titulu Dukly. V Jihlavě se hraje dnes od 17.30.
Hráčské kádry finalistů sezony 1990/1991ASD Dukla Jihlava
HC CHZ Litvínov
Finálová série
Nejlepší hráči
|
