Psal se 26. březen 1991, když jihlavští hokejisté zatím naposledy zvedli nad hlavu pohár pro nejlepší tým nejvyšší domácí soutěže. Ve finálové sérii tehdy přehráli právě Litvínov 3:1 na zápasy, přičemž ve čtvrtém, rozhodujícím duelu rozstříleli Severočechy na jejich ledě 7:0.
„Jediné, co tomu tenkrát chybělo, bylo to, abychom se z titulu radovali na vlastním ledě,“ zavzpomínal před lety tehdejší kapitán Dukly a současný jednatel jihlavského klubu Bedřich Ščerban. „Jenže to by byl obrovský risk, tahat sérii ještě do Jihlavy. Ve sportu totiž platí jasné pravidlo – pokud můžeš, udolej soupeře v co nejrychlejším čase,“ dodal.
Dres soupeře tehdy oblékali sice už v té době výborní, ale přeci jen pořád ještě hodně mladí hráči, jako například Martin Ručinský, Jiří Šlégr či Robert Lang.
Hokejové finále Jihlava – Litvínov 1991Jihlava – Litvínov 6:3 Jihlava – Litvínov 3:2 Litvínov – Jihlava 5:1 Litvínov – Jihlava 0:7 |
„Na nás prostě nestačili,“ vybavil si památné čtyřiadvacet let staré finále nejproduktivnější hokejista tehdejší vyřazovací části Petr Vlk. „Hrával jsem s Alešem Polcarem a Liborem Dolanou. A jak se říká, kápli jsme si do noty. Bylo to moc fajn,“ zasnil se současný trenér prvoligového jihlavského A-týmu.
Finálová série začínala v sezoně 1990/91 na Horáckém zimním stadionu v Jihlavě, kde Dukla vyhrála 6:3 a 3:2.
S vedením 2:0 na zápasy se následně Jihlava vypravila do Litvínova, kde poprvé prohrála – 1:5. Jenže hned o den později svoje zaváhání napravila a po přesvědčivém vítězství 7:0 šla obrovská radost jasně vyčíst i z tváře jinak většinou nespokojeného trenéra Jaroslava Holíka.
„Vždycky jsem byl přísný trenér, ale ono to jinak nešlo. Teď jsou všude na prvním místě peníze, ale tenkrát si myslím, že ti kluci ještě chtěli opravdu vyhrát,“ nechal se slyšet legendární útočník a kouč, který zemřel v noci ze čtvrtka na pátek ve věku 72 let..
To, že v roce 1991 skončilo prvenství opravdu v těch správných rukou, tehdy uznal i litvínovský trenér Ivan Hlinka. „Jihlava získala titul oprávněně,“ prohlásil po posledním duelu.
„Já z druhého místa nejsem smutný. I když jsem ještě neviděl tak vyrovnaný zápas, který by skončil 0:7. Divácká podpora v Litvínově pro mě byla překvapením, díky!“ vzkázal.
Splní se Šlégrovi sen?
Dukla pak sbalila věci a s vidinou náročných oslav nabrala kurz Jihlava. „Byl to obrovský úspěch. Oslavovat s námi tehdy šel dokonce i trenér Holík,“ vybavuje si i po letech obránce Roman Kaňkovský.
„A ještě něco si z té doby pamatuju: někdo asi něco popletl, protože někteří kluci dostali medaili, kde bylo napsáno – mistr republiky dorostu,“ dodal se smíchem jihlavský rodák.
Jihlavu jako místo svého narození má mimochodem uvedenu v rodném listě i jeden z členů tehdy poraženého týmu. Obránce Jiří Šlégr však sám sebe vždycky považoval za Litvínováka. „V Jihlavě jsem se jenom narodil, a když mi byl rok, tak jsme se odstěhovali,“ hlásil. „Pak už jsem na Vysočinu jezdil jen za babičkou a dědou,“ přesvědčoval Šlégr, který v letošní sezoně odehrál za Litvínov 17 zápasů.
To znamená, že i jemu by se v případě úspěchu Litvínova v letošním finále proti Třinci splnil sen. Stal by se mistrem ligy. „Kdybych věděl, kdy získá Litvínov titul, tak mi věřte, že do té doby bych určitě ještě vydržel hrát,“ svěřil se zhruba před sedmi lety.
To v případě Dukly leží momentálně vidina dalšího extraligového titulu v sekci sci-fi. Zatím se totiž nerýsuje ani návrat do nejvyšší soutěže. „Chci v nejbližší době stabilizovat kádr a taky věřím, že se nám podaří dotáhnout do úspěšného konce rekonstrukce Horáckého zimního stadionu,“ hlásil při svém nástupu do funkce jednatel jihlavského klubu Bedřich Ščerban. Ovšem i po sedmi letech je zmiňovaná rekonstrukce městského stánku pořád pouze součástí plánů.
Svoboda: Odměna za titul? Deset tisíc korun Jeden na finále z roku 1991 vzpomíná s radostí dodnes, druhý se o něm zmiňuje raději hodně opatrně... Brankář Dukly Jihlava Oldřich Svoboda byl před čtyřiadvaceti lety za hrdinu, naopak gólman Litvínova Zdeněk Orct se v tehdejší památné sérii s ideální formou zrovna nepotkal. „Byl jsem ještě příliš mladý a neunesl tu tíhu, která na mě ležela,“ zavzpomínal zanedlouho pětačtyřicetiletý odchovanec litvínovského hokeje na čtyři duely, ve kterých jihlavští hokejisté nasázeli Severočechům 17 gólů. „Šlo o moje první finále. A tenkrát to bylo postavené trošku jinak, gólmanovi nikdo nepomáhal jako dneska,“ dodal současný trenér litvínovských brankářů. Jen o tři roky víc bylo v březnu 1991 strážci jihlavské klece. A Oldřich Svoboda si tehdejší dobu nemůže vynachválit. „Měli jsme naprosto skvělou partu, všechno fungovalo hned od začátku sezony výborně,“ vracel se ve vzpomínkách do ročníku, v němž Dukla získala svůj zatím poslední mistrovský titul. Závěrečné vystoupení ve zmiňované sezoně navíc Svoboda ozdobil vychytanou nulou. Na ledě Litvínova slavil se spoluhráči titul po výhře 7:0. Při finále jim v kabině vyhrával Daniel Landa a Orlík „Pamatuju si, že na mě v tom zápase jel za stavu 1:0 Petr Rosol trestné střílení, ale nedal. Myslím, že tam se lámal chleba,“ vybavil si úspěšnou chvíli nejlepší gólman celého ročníku 1990/91. „Lehl jsem na led, on udělal kličku doprava a chtěl poslat puk do prázdné brány. Jenže já mu tam strčil lapačku,“ popsal naprosto přesně daný okamžik. A velmi detailně si pamatuje také následující oslavy mistrovského titulu. „Šlo se do naší oblíbené hospůdky Na Kovárně, kam jsme tak nějak pravidelně chodili stmelovat kolektiv,“ přiznal se smíchem. „No a samozřejmě že po vítězství nechyběl ani alkohol a doutníky,“ přispěchal s dodatkem rodák z Hradce Králové. Podle něj se jednalo o poměrně specifickou hospodu. Tedy alespoň, co se výběru hudby týká. „Pouštěla se tam skupina Orlík a Dana Landu jsme pak všichni poslouchali pořád. Dokonce i ve finále,“ hlásil Svoboda. Za výhru v nejvyšší domácí lize prý tehdy dostali jihlavští hráči deset tisíc korun odměny. „Dnes se to zdá jako směšná suma, co? Ale ono ani tenkrát to nebylo nějak moc,“ smál se jihlavský gólman. „A víte, že už ani nevím, co jsem si za ty peníze potom pořídil? Ale jelikož jsem měl zrovna krátce svůj byt, tak si myslím, že jsem asi investoval do něj,“ dodal. Následující dvě sezony odchytal Svoboda ve Finsku v týmu Reipas Lahti, ovšem v roce 1995 se znovu – alespoň na rok – vrátil na Vysočinu do Dukly. Jeho poslední extraligovou štací se stalo v ročníku 2003/04 působení u Bílých Tygrů Liberec. |
