Sedmatřicetiletá Denisa z domova odešla už v devatenácti, ale pořád měla v rodičích oporu. „Když se mi osm set kilometrů od domova rozbilo auto, volala jsem tátovi a on ještě ten večer sedl do svého auta a přijel mi na pomoc. Když jsem potřebovala někam odjet a pohlídat psa, prostě jsem ho dala k našim a věděla, že mě neodmítnou… Jenže nedávno se to změnilo. Tátovi ze zdravotních důvodů sebrali řidičák, špatně slyší a vidí. Do toho máma těžce onemocněla a začalo kolečko vyšetření a léčení, u kterého musím být. Najednou jsou to oni, kdo volá SOS. Jsem jedináček. Mám dvě malé děti a náročnou práci, ale musím si čas organizovat tak, abych stíhala pomáhat i rodičům. Dělám to tedy většinou na úkor spánku… Pocit, že mám v zádech dva spojence, kteří mě z jakéhokoliv průšvihu vytáhnou, je najednou pryč.“ Všichni rodiče se postupem času změní v křehké bytosti, které potřebují péči potomků. Počítáte s tím? A jak se s tím máte vyrovnat?
Tlak ze dvou stran
„V naší výkonnostní společnosti jsme úplně zapomněli na běžný řád rodiny. Je úplně přirozené, že se ve stáří rodičů obracejí role,“ připomíná psycholožka Tereza Zahrádková z pražské soukromé poradny Therapia. „Oslabení rodičů je totiž nutné k tomu, aby jejich potomek zesílil a unesl pak jejich odchod a zvládl sám zcela dospělou roli. Pokud jsou vztahy v rodině zdravé, nepřinese to potíže.“ Jenže ne všude panuje idyla. Jeden z důvodů: Váš čas a péči vyžaduje nejen stárnoucí maminka, ale taky vaše malé dítě a k tomu rozjetá kariéra.
V popisované situaci se ocitla třiatřicetiletá Andrea: „Když byl dceři rok, vrátila jsem se naplno do práce. Byla jsem na sebe pyšná, jak všechno zvládám. Nepočítala jsem ovšem s tím, že o dva roky později se zdravotně sesype máma. Teď nejenže mi nepohlídá malou, ale naopak musím pečovat já o ni.“ Pro lidi, kteří se starají současně o svoje potomky a nemocné či stárnoucí rodiče, se vžil termín sendvičová generace. Povinnosti na vás prostě tlačí ze dvou stran. Podle průzkumu Gender Studies dokáže dobře sladit práci s pečováním jen 30 % Češek.
Tereza Zahrádková podotýká: „V zátěžových situacích je potřeba určit si priority, zároveň si stanovovat svoje meze a hranice. Pokud na něco nemáte sílu, musíte jinde ubrat, protože pokud pojedete na zbytkovou energii, ublížíte tím sama sobě.“ Hlavně přitom potlačte nutkání být dokonalá matka, dcera, partnerka nebo zaměstnankyně. Klidně plačte, vztekejte se, páchejte chyby a choďte na schůzky pozdě. To vše je mimořádně dovoleno! Buďte k sobě laskavá, shovívavá a hýčkejte se.
