Sedmatřicetiletá Denisa z domova odešla už v devatenácti, ale pořád měla v rodičích oporu. „Když se mi osm set kilometrů od domova rozbilo auto, volala jsem tátovi a on ještě ten večer sedl do svého auta a přijel mi na pomoc. Když jsem potřebovala někam odjet a pohlídat psa, prostě jsem ho dala k našim a věděla, že mě neodmítnou… Jenže nedávno se to změnilo. Tátovi ze zdravotních důvodů sebrali řidičák, špatně slyší a vidí. Do toho máma těžce onemocněla a začalo kolečko vyšetření a léčení, u kterého musím být. Najednou jsou to oni, kdo volá SOS. Jsem jedináček. Mám dvě malé děti a náročnou práci, ale musím si čas organizovat tak, abych stíhala pomáhat i rodičům. Dělám to tedy většinou na úkor spánku… Pocit, že mám v zádech dva spojence, kteří mě z jakéhokoliv průšvihu vytáhnou, je najednou pryč.“ Všichni rodiče se postupem času změní v křehké bytosti, které potřebují péči potomků. Počítáte s tím? A jak se s tím máte vyrovnat?
Tlak ze dvou stran
„V naší výkonnostní společnosti jsme úplně zapomněli na běžný řád rodiny. Je úplně přirozené, že se ve stáří rodičů obracejí role,“ připomíná psycholožka Tereza Zahrádková z pražské soukromé poradny Therapia. „Oslabení rodičů je totiž nutné k tomu, aby jejich potomek zesílil a unesl pak jejich odchod a zvládl sám zcela dospělou roli. Pokud jsou vztahy v rodině zdravé, nepřinese to potíže.“ Jenže ne všude panuje idyla. Jeden z důvodů: Váš čas a péči vyžaduje nejen stárnoucí maminka, ale taky vaše malé dítě a k tomu rozjetá kariéra.
V popisované situaci se ocitla třiatřicetiletá Andrea: „Když byl dceři rok, vrátila jsem se naplno do práce. Byla jsem na sebe pyšná, jak všechno zvládám. Nepočítala jsem ovšem s tím, že o dva roky později se zdravotně sesype máma. Teď nejenže mi nepohlídá malou, ale naopak musím pečovat já o ni.“ Pro lidi, kteří se starají současně o svoje potomky a nemocné či stárnoucí rodiče, se vžil termín sendvičová generace. Povinnosti na vás prostě tlačí ze dvou stran. Podle průzkumu Gender Studies dokáže dobře sladit práci s pečováním jen 30 % Češek.
Tereza Zahrádková podotýká: „V zátěžových situacích je potřeba určit si priority, zároveň si stanovovat svoje meze a hranice. Pokud na něco nemáte sílu, musíte jinde ubrat, protože pokud pojedete na zbytkovou energii, ublížíte tím sama sobě.“ Hlavně přitom potlačte nutkání být dokonalá matka, dcera, partnerka nebo zaměstnankyně. Klidně plačte, vztekejte se, páchejte chyby a choďte na schůzky pozdě. To vše je mimořádně dovoleno! Buďte k sobě laskavá, shovívavá a hýčkejte se.
Zrušte vinu
Další důležité pravidlo: Nezůstávejte na problémy sama. Vymstilo se to třicetileté Simoně: „Bála jsem se, že si šéf pomyslí, že mě péče o mámu bude brzdit při práci, a tak jsem mu neřekla, jak moc je nemocná a že se o ni starám. Současně jsem měla strach, že když péči o mámu přehodím na pečovatelku, pomyslí si, že jsem špatná dcera. Takže jsem jela na plný plyn na dvou frontách. Do půlnoci jsem seděla u počítače a potom vstávala v šest, abych mámě uvařila, pomohla jí umýt se… Jenže občas se stávalo, že mě potřebovala mít celý den u sebe. Pak jsem si narychlo brala dovolenou nebo si vymýšlela, že se mi udělalo špatně. Byla jsem unavená, špatně jsem se soustředila, zmatkovala jsem, neměla žádné nápady… Nakonec mi ředitel vyčetl, že jsem o práci ztratila zájem. V tu chvíli jsem se složila a všechno mu pověděla. K mému úžasu měl pochopení. Nabídl mi práci na zkrácený úvazek a já toho využila.“
Prostě se nemůžete rodičům věnovat tak moc, jak by teď potřebovali, a cítíte se kvůli tomu provinile? Odborníci radí, abyste černé svědomí vytlačila. „Vina je totálně sebestředný pocit a jenom odpoutává vaši pozornost od toho, vůči němuž se cítíte provinile – od člověka, kterého máte rádi a kterého jste nějak zklamala. Nebo si to alespoň myslíte,“ vysvětluje Richard Silvestri v knize 100 zlatých pravidel pro lásku a přátelství (vydala Grada).
Takže místo abyste se užírala pocitem viny, protože nevozíte mámu po doktorech nebo jste se k ní nepřestěhovala, případně ji nevzala pod svou střechu, raději se zamyslete, jak situaci napravit. Myslete na své blízké, nikoli na sebe. Praktické tipy: Jestli je váš rodič závislý na pomoci druhých, můžete požádat o příspěvek na péči od státu (až 15 200 Kč měsíčně, více na prispevky.cz). S péčí o staré či nemocné rodiče vám můžou pomoct nejrůznější organizace, mrkněte na cestadomu.cz či zivot90.cz. Můžete také pořídit tzv. SOS přívěsek, což je krabička, kterou rodič bude nosit na krku a v případě nouze, třeba když upadne a nemůže vstát, jen zmáčkne tlačítko a tím si přivolá pomoc. dobrá zpráva: V červenci poslanci schválili vládní novelu o nemocenském pojištění, podle níž zřejmě budete moct čerpat až tříměsíční placené ošetřovatelské volno na péči o nemocné příbuzné.
Zapojte přítele
Možná to jsou hlavně rodiče, kdo si těžce zvyká na obrácení rolí. „Máma nesnese, že potřebuje moji pomoc,“ vypráví dvaatřicetiletá Eliška. „Trvá na tom, že všechno zvládne sama. Pak mi odněkud z ulice volá, že neví, kde je, nebo že se jí v obchodě udělalo slabo a já ji mám okamžitě přijet vyzvednout.“ Takový přístup ve vás může vyvolat pocit, že vám potřebný nedůvěřuje a vidí ve vás pořád dítě. Situaci může ještě víc zkomplikovat partner.
„Dnešní doba nastavuje vztahy zcela jiným směrem. Dříve bylo přirozené a zdravé, že muž byl v dospělosti pravou oporou ženy a stál při ní i v těžkých situacích. Když pak stárli rodiče jednoho z nich, stáli oba při sobě a nedopadal na ně tak silný pocit osamělosti,“ vysvětluje Tereza Zahrádková.
„Dnes se však rodiče snaží být silní téměř do konce svého života, dlouho pracují a mnohdy pomáhají svým dcerám tak moc, že tím zabírají prostor jejímu partnerovi. Ten se pak o ženu buď nechce starat, anebo sice chce, ale je v rodině považován za toho slabého. Muži v dnešní době buď příliš pracují, nebo se věnují svým zájmům a zapomínají na své role ochránce žen.“ Pak není divu, že se na všechno cítíte sama. Co s tím? „Je dobré zapojit muže, jak jen je to možné.“ A právě s tím začněte okamžitě, i když vaši rodiče jsou ještě fit. Požádejte ho, aby jim pomohl se sekáním zahrady a vy na oplátku nabídněte, že jeho mámě dovezete nákup. V pevném partnerském vztahu by totiž mělo být běžné, že oba pečujete o blízké toho druhého.
