Donedávna se vědci domnívali, že lidská povaha je od jisté doby stálá a neměnná. Samozřejmě se dotváří věkem – člověk se stává zodpovědnějším, uvážlivějším a celkově se zklidňuje. Ale zásadní rysy má dané už, řekněme, kolem patnáctého roku, a ty nelze změnit.
V poslední době se ale tento názor trochu posouvá. „Dnes se klade velký důraz na výkonnost, a lidé proto tráví hodně času v práci,“ naznačuje důvod psycholožka Lena Wangová a pokračuje: „Pokud někdo někde tráví spoustu hodin s jistými lidmi a v daném prostředí, je podle nových výzkumů nejen možné, ale v podstatě jisté, že to velmi razantně zasáhne do jeho povahových rysů.“
To může být v pozitivním, ale také v negativním slova smyslu. Pojďme si tedy přiblížit, co a jak se vlastně děje a čím můžeme některé věci ovlivnit.
Prvním bodem je práce samotná. Samozřejmě, že jednotlivé povahy si ji vybírají podle toho, aby k nim takříkajíc šla. Ale i tak se může stát, že se člověk potřebám práce podřídí a implementuje je do vlastního života.
Praktické pomůckyAbyste se neměnili tak rychle anebo to aspoň v práci měli pod kontrolou, můžete se soustředit na tyto jednoduché kroky:
|
„Je dokázáno, že jedinci pracující v nebezpečném prostředí, kde je nutné dbát úzkostlivě na hygienu a pořádek, se takto začnou chovat i v běžném životě. To se týká třeba lidí ve zdravotnictví,“ dokládá odbornice s tím, že to rozhodně není stoprocentně platné pravidlo, ale velká pravděpodobnost tu je.
Není to ovšem jen o úklidu a snaze mít doma vše čisté. „Promítá se to i do osobního života. Tito lidé mají například rádi pořádek i u plánovaných akcí a o budoucnosti mají jasno na dlouho dopředu,“ referuje expertka.
Mozek se snaží najít rovnováhu
Podobný vliv má na lidi také účetnictví, kontrolorské pozice a podobně. Prostě kdo musí pracovat s akurátními věcmi, bývá dříve či později akurátní i v životě.
Na druhou stranu kreativní profese, jako třeba novinář, umělec nebo event manager, rády pracují s tím, co před nimi zrovna vyvstane, a pravděpodobně se tak budou po nějakém čase stráveném u fochu chovat i v reálném životě.
„Víme o lidech, co spolu dlouho žijí, a najednou si nerozumí. Často je na vině právě práce, která je dotváří pro to, aby v ní byli co nejvýkonnější,“ vysvětluje psychoterapeutka Sama Tillo. Ta má za to, že se jedná o přirozenou obranu mysli. „Snaží se vždy zajistit svému majiteli co nejlehčí proklouznutí z nastalých situací. A přizpůsobit myšlení každodenním pracovním činnostem je pro ni jednoduchá a účinná metoda.“
Pokud se tedy začnete o něčem podobném s partnerem nebo dobrou kamarádkou dohadovat, chce to uvědomit si i tuto možnost a vzít ji při vyřknutí ortele v potaz.
Mnohem zásadnější a také negativnější vliv na proměnu osobnosti může mít prostředí a kolektiv. Není zdaleka ojedinělé, že se lidé snaží navenek přizpůsobit své názory a chování šéfům či kolegům. Je to prostě proto, aby s nimi dobře vycházeli, byli oblíbení a měli tu správnou pohodu.
„Dokud si uvědomují, že se posouvají ve svém myšlení z těchto praktických důvodů, je všechno v pořádku. Ale někdy se stane, že dané postoje člověku doslova prorostou do duše. A to může být nebezpečné,“ varuje psycholog Andreas Klang.
Nechtějte, abyste se sami nepoznávali
Změní to totiž jeho osobnost, což mu může vzít některé přátele i blízké, již ho prostě měli rádi jako někoho jiného. Ale je to také změna, která může (ale nemusí!) být pro něj samotného složitá, a ač si to neuvědomuje, ocitne se tak uprostřed bitvy svých dvou vlastních já – toho starého, založeného na výchově a raných zkušenostech, a nového, vzniklého v korelaci s prací.
„V tu chvíli si to chce sednout a jasně si uvědomit, co je člověku ještě příjemné a co z něj dělá někoho, kým on sám nechce být. A podle toho alespoň osekat některá vyjádření nebo činy, jež v rámci svého zaměstnání říká a dělá. Tak, aby zůstal sám sebou, ale dokázal vyjít i s ostatními,“ radí odborník.
Na první pohled se to zdá být složité, ale podle jeho zkušeností to je nakonec přirozený postup a mnoha lidem to nakonec jen pomůže.
Stýkejte se častěji s lidmi z jiné branže
Pokud sami na sobě cítíte, že vás práce doslova semílá a je možné, že by z vás mohla udělat někoho jiného, a to v negativním slova smyslu, je potřeba to zarazit. To neznamená dát výpověď. Zkuste se ale co nejvíce stýkat s lidmi, kteří k vám patří mimo ni.
Nejedná se jen o rodinu – ta vám často ani tolik nepomůže. Ale jde o přátele, známé, ty, s nimiž se rádi bavíte a kteří vám dokážou opravdu od plic říct, když se začnete měnit. Snažte se s nimi mluvit o čemkoli jiném než o tom, co zrovna děláte. Přeneste se prostě do prostředí, kde jste byli sami sebou a nikoli někým, koho bude mít v oblibě vedení vašeho podniku.
Sami si nakažte, kolikrát denně budete v práci opravdu asertivní a kolikrát řeknete svůj názor. To pak přesně dodržujte a klidně si to i někam zapisujte.
Snažte se doma relaxovat a věnovat se tomu, co vás vždycky bavilo, i když kolegové mají třeba jiné kratochvíle. A zkuste si říkat: je to jenom práce. Sice v ní, jak jsme řekli na začátku, trávíte hodně času, ale nakonec zjistíte, že je stejně méně důležitá než jakékoli vztahy, které si pěstujete mimo ni. Je škoda na to přijít až v důchodu.
Výběr zaměstnání podle povahyAby se nemusel tolik měnit kvůli své práci, měl by si člověk podle expertů už vybrat to, co bude dělat, podle své povahy. Je to hodně složité, ale pro základní přehled se budeme věnovat jen dvěma hlavním rysům povahy. Někdo je extrovert, jiný introvert. Jsou to lidé s odlišným vnímáním a přístupem k životu, takže i k povinnostem. Co se pro kterého hodí a proč? Extroverti
Introverti
|
