Omezený čas
Psychologové v takovýchto případech mluví o takzvané únavě ze vztahů. Ta se může objevit v každém věku – i dvacetiletý člověk si může připadat vyčerpaný, záleží na tom, kolik vztahů za sebou má a jakou měly podobu. Mnohem běžnější je ale tato únava kolem třicítky a postihuje výrazně častěji ženy než muže. Důvodem je, že ženy od vztahů v průměru očekávají něco jiného a že rozchody obecně hůře nesou. Tím nechceme říct, že by všichni muži byli necitliví a rozchodem po dlouhodobém vztahu se netrápili, ale ženy si věci spojené s rozchodem více berou. Na rozdíl od mužů mají omezený čas, během kterého si mohou najít partnera, jenž by byl vhodným otcem jejich dětí. Když si muž nenajde partnerku, se kterou by si přál založit rodinu, do svých čtyřiceti, ještě není nic ztracené. Žena ale ví, že musí jednat rychleji. I z toho důvodu je pro její psychiku rozchod větší zátěží, a když jich následuje několik za sebou, únava ze vztahů a následná rezignace na sebe nenechají dlouho čekat. Podle psychologa a psychoterapeuta Petera F. Kinauera není řešením neúspěšných vztahů život bez partnera.
Samota jen prohlubuje pocit izolace, a ačkoli si samotáři pochvalují, že nemusí řešit žádné partnerské problémy, jejich psychice to nepomáhá. Člověk má prý vrozenou touhu po blízkosti a partnerském soužití, a pokud žije sám, emočně strádá, což se projevuje například větší náchylností k nemocem. Řešení vidí jednak v dobrém výběru a jednak v přijetí skutečnosti, že i vztah, který nevydrží, může být hezký. „Jde-li člověk do vztahu už s tím, že v něj nevěří, zabíjí ho hned na samém začátku. Jde-li do něj s tím, že se jej pokusí udělat hezkým, šance, že vydrží, letí rapidně nahoru.“
Kde hledat?
Dobrý výběr je důležitý. Peter F. Kinauer optimisticky tvrdí, že celá věc je mnohem jednodušší, než se spousta nezadaných domnívá. Máme špatné partnery, protože je hledáme na špatných místech. Například v baru. Výběr míst k setkání je přitom obrovský, jenom je třeba dopředu si ujasnit, co od partnera a od vztahu chceme, jaké jeho vlastnosti jsou pro nás podstatné a co naopak dokážeme druhému tolerovat. „Seznámit se s někým je možné prakticky všude. Na pracovišti, stejně jako v posilovně, papírnictví nebo videopůjčovně. Ve večerce na rohu nebo v supermarketu, v tramvaji, na večírku nebo na diskotéce.
Pokud nejste sportovně založená, vhodného partnera nehledejte na fotbalovém hřišti nebo v posilovně. Pokud vám umění či literatura moc neříkají, nemůžete čekat, že se právě na vernisážích, výstavách, v muzeích nebo na autorských čteních seznámíte s těmi správnými lidmi. Pokud se ale například hodně zajímáte o malířství, potom je pravděpodobnost, že se s někým stejně smýšlejícím seznámíte na vernisáži, podstatně větší, než když budete vhodného partnera hledat na fotbalovém hřišti. Myslete na přísloví: ,Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá.‘ Ve fázi seznamování dáváme obzvlášť pozor na to, co nás spojuje, zda máme stejné zájmy nebo společný oblíbený sport, jídla a podobně.“
