Stále více lidí má problémy s početím. Příčin může být mnoho a často je lze léčit, případně využít některý ze způsobů asistované reprodukce.

Na jaře a v létě lidé častěji uvažují o tom, že si pořídí dítě. Ať už přirozeným způsobem, nebo – když se nedaří – pomocí metod tzv. umělého oplodnění (např. IVF). Neplodnost je dnes totiž pojímána jako nemoc, kterou je třeba léčit.

Stojí ale za to si stejně jako u přirozeného těhotenství promyslet, v jakém ročním období bychom těhotenství snášeli nejlépe. „Lidé pro úspěšné zplození dítěte nepotřebují speciální klima nebo teploty. Nemáme ani říji, při které bychom byli plodní pouze v určitou roční dobu. Tím, že má žena ovulaci každý měsíc, může otěhotnět kdykoli,“ vysvětluje lékař Pavel Otevřel z brněnské kliniky Reprofit.

Proto je dobré zvolit pro počátek těhotenství takové období, kdy lze více odpočívat. „Pracovní i medicínský rok je rozdělen na dvě části. Odpočinkovými měsíci bývají zpravidla prosinec a leden, a poté červenec a srpen,“ říká lékař Štěpán Machač z IVF Clinic.

Při vyhledávání odborné pomoci asistované reprodukce je ale třeba počítat s tím, že se nemusí „zadařit“ hned napoprvé. „Přicházejí k nám páry, které mají o IVF zkreslené představy. Myslí si, že úspěšnost je stoprocentní a že otěhotní do měsíce. Tak tomu ale není. Zásadní je vždy odhalit důvod, proč pár nemůže dítě počít. Jakmile diagnózu stanovíme, jsme schopni například říct, že v rozsahu tří až šesti měsíců žena otěhotní. Roli ovšem hraje jak diagnóza, tak věk páru,“ říká doktor Machač.

Umělé oplodnění lidského vajíčka injekcí spermie. Nejde o běžnou součást procedury umělého oplodnění, používá se spíše v případech, kdy vajíčko není možné oplodnit klasickou metodou (třeba při snížené pohyblivosti spermií atp.).

Co hradí pojišťovna

Náklady na léčbu neplodnosti hradí do jisté míry zdravotní pojišťovny. Má to ale omezení. Prvním je věk ženy, tedy 22 až 39 let včetně, v případě oboustranné neprůchodnosti vejcovodů od 18 let. 

Obvyklé příčiny neplodnosti

Neplodnost je diagnostikována v případě pravidelného nechráněného sexuálního styku po dobu jednoho roku. Příčiny mohou být na straně ženy i muže. U žen to bývá poškození vejcovodů, endometrióza a další choroby nebo hormonální problémy. U mužů jde o pokles kvality spermatu, blokádu výtoku spermatu, alkohol, nikotin apod. Mužům zásadně škodí užívání steroidů, které někteří lidé konzumují za účelem zvětšení svalů. U žen jde hlavně o odkládání těhotenství. Po 30. roce věku totiž plodnost klesá rychleji a po čtyřicítce ještě rapidněji. 

Dalším omezením je počet pokusů. Hradí se nejvíce třikrát za život, anebo čtyřikrát, pokud bylo v prvních dvou případech přeneseno do pohlavních orgánů ženy nejvýše jedno embryo vzniklé oplodněním vajíčka spermií mimo tělo ženy. Do limitu se ale nezapočítává pouhé zavedení spermií do pohlavních orgánů ženy, tzv. intrauterinní inseminace, která je druhou metodou umělého oplodnění.

Je ovšem třeba počítat s vedlejšími náklady, které si páry musejí zaplatit samy. Jde například o léky na hormonální stimulaci ženy, které jsou hrazeny pojišťovnami jen částečně, respektive do určitého množství, takže se na ně doplácí. Platí se některá specifická laboratorní vyšetření, pokud je žena chce podstoupit, nebo použití jiné metody oplodnění vajíčka spermií v laboratorních podmínkách, než je ta hrazená pojišťovnou. 

Samozřejmě je nutné uhradit i případnou nadstandardní péči v soukromém zdravotnickém zařízení, na jejíž cenu nemá pojišťovna žádný vliv. Na základní cyklus doplatí lidé v průměru 18 tisíc korun, jenže jeden takový cyklus může vyjít i na 30 tisíc korun, a v případě, že je nutné léčbu opakovat, rostou výdaje ještě výše.