Neplodnost je problémem, se kterým se potýká přibližně každý pátý český pár a toto číslo pomalu roste. Ročně se díky umělému oplodnění v Česku narodí odhadem pět až šest tisíc dětí.
„V ČR hradí zdravotní pojišťovna ženám první tři pokusy umělého oplodnění - na část metod a léků si ale pacientka musí i tak doplácet - a všechny další pokusy už potom platí pacientka sama. V řadě evropských zemí je hrazeno podstatně více pokusů a v řadě zemí má nárok na úhradu terapie i muž, pokud je příčina neplodnosti na straně muže. V Česku má na tři pokusy (výjimečně 4) nárok ale jen každá žena, přitom statisticky jsou příčiny neúspěšného početí stejně časté na straně mužů,“ popisuje doktorka Hana Višňová, primářka IVF Cube.
Léčí se dvojice, hradí se za ženu
MUDr. Hana Višňová Ph.D.Po studiích na lékařské fakultě MU pracovala jako gynekoložka na Gynekologicko-porodnické klinice MU v Brně. Od roku 2005 do 2010 působila jako primářka v plzeňském Institutu reprodukční medicíny a endokrinologie IVF centrum profesora Zecha. V současnosti je vedoucí lékařkou kliniky IVF CUBE v Praze.  |
V praxi to znamená, že po roce snažení o početí dostane pár diagnózu neplodnosti. Následné tři hrazené pokusy o umělé oplodnění jsou pak účtovány jen na rodné číslo ženy, bez ohledu na to, u koho z páru je vlastně příčina.
„Umělé oplození pár podstupuje jako dvojice, k početí je nutné vajíčko ženy a spermie muže. Neplodnost není specifickou diagnózou postihující pouze ženy,“ vysvětluje Višňová. A dává příklad páru, který nemůže počít kvůli špatné pohyblivosti a nízkému počtu spermií muže. Po třech neúspěšných pokusech se pár rozejde. Muž může čerpat další tři pokusy s novou partnerkou, ale žena už ne. S vyšším věkem žen jsou přitom problémy s plodností častější, i její nový partner může mít problémy s fertilitou a nemusel nikdy absolvovat IVF. Za další kola umělého oplodnění v ceně padesáti až sta tisíc korun ale bude muset platit žena s novým partnerem každopádně z vlastní kapsy.
„Mluvím o zcela běžné situaci, rozvodovost je vysoká v běžné populaci a i mezi partnery, kteří se léčí pro neplodnost, dochází k rozchodům a rozvodům. Tak jako tak, stále řešíme jen neplodnost ženy. Ale jak jsem zmiňovala, muži mají problém s plodností stejně často. Pojďme tedy dát šanci každému člověku bez rozdílu pohlaví nárok na tři pokusy hrazené pojišťovnou. Nebo raději více pokusů jak pro ženu, tak pro muže,“ navrhuje Višňová.
Nevýhoda pro muže i ženy
Ženy jsou oproti mužům v nevýhodě v přístupu k IVF i ve věkovém omezení. Žena podstupující umělé oplodnění dostane tři pokusy uhrazeny pouze ve věku od 18 do 39 let, u mužů přitom žádné věkové omezení neexistuje. To je ovšem dáno biologickými rozdíly, u žen plodnost po čtyřicítce významně klesá, zatímco zdravý šedesátník může počít přirozeně. Nastavení úhrad pouze na ženu však podle lékařky poškozuje muže i ženy a vyjmenovává další příklady:
„Vezměte si třeba neplodný pár, žijící v Česku, kde je muž cizinec, žena Češka a chtějí tu založit rodinu. Protože je péče účtována na rodné číslo ženy, tento pár bez problémů dostane tři pokusy IVF zaplaceny od pojišťovny. Ale Čech se svou manželkou cizinkou na žádnou úhradu nárok nemá. Jedinou jejich šancí je privátní péče, plně hrazená z vlastní kapsy. To je přece nefér a proto je potřeba systém úhrad změnit,“ vyzývá primářka.
Zároveň nabádá k většímu zájmu o vlastní plodnost. Podle její zkušenosti totiž dnes lidé přeceňují možnosti asistované reprodukce a neuvědomují si, že zejména u žen hraje velkou roli věk a od něj se odvíjející kvalita a množství vajíček. Běžné gynekologické prohlídky se přitom na fertilitu nesoustředí, pokud o to pacientka sama nepožádá. Pokud touží po rodině, měla by tak podle odbornice učinit nejpozději kolem třiceti let. Pokud do roka neotěhotní, zůstane jí dost času na řešení případných obtíží metodami asistované reprodukce.
Hostem pořadu Rozstřel byla vědecká pracovnice oboru Gender a sociologie Hana Maříková. Společnost podle ní doplácí na to, že mezi sebou nejsme solidární:
2. května 2017 |
