Úmrtí v rodině
Šok, odmítání, pláč a zármutek, bolest, prázdnota, pocity zoufalství, deprese, otázky na smysl života, to jsou jen některé pocity, které můžete zažívat, když vám zemře někdo blízký. A na žádný z nich byste neměli být sami. Někdy je to snazší, například zemře-li starý člověk po dlouhé nemoci, jindy je to ale mnohem větší šok, zvlášť pokud je ten odchod nečekaný.
Dostavuje se truchlení. To je naprosto normální reakcí na nenormální situaci, kterou je potřeba vstřebat. Je to proces, jehož cílem je přijetí ztráty a smíření se s ní. A právě to, jak se k vám v téhle době váš partner zachová, celý tento proces ovlivní.
Truchlení nejde urychlit, nedá se potlačit, není možné ho na chvíli „odložit“, proto by nikdo v takové situaci neměl svého partnera do ničeho nutit, ani v dobré víře, že odpoutá jeho myšlenky od smutné události, odvede jeho pozornost jinam a potěší ho.
Nebude to fungovat. Je to něco, čím si musí každý pozůstalý projít, a trvá to různě dlouho. Přesto je pár věcí, které milující osoba může udělat – dopřát svému partnerovi čas, netlačit na něj, nesnažit se zlepšit jeho náladu, nechat ho vybrečet se – a až se na to sám bude cítit, mluvit s ním o jeho pocitech.
Cokoliv jiného, třeba výčitky, že smutek trvá už dlouho, ironie, posměch, nepochopení či zlehčování situace, by vztah mohlo jen poškodit.
