Proč se (ne)zbavit strachu

Ze strachu k fobii

Strach sám o sobě vlastně není zas tak negativní. To, co většině z nás znepříjemňuje život, je strach ze strachu. Tady se budují a upevňují úzkosti a fobie. Normálně je strach přítomen pouze v době akutního ohrožení. Jakmile nebezpečí pomine, přítomnost strachu nemá význam. Mnoho dnešních lidí ale trpí úzkostmi. Jakoby se báli předem, že přijde ta a ta situace, ve které se budou muset opravdu bát. Mají tak negativní vztah ke strachu, že nesnášejí ho zažívat a bojí se, že přijde moment, kdy budou muset. Mnoho asociálních lidí se například bojí vycházet ven, protože se bojí, že by se mohlo stát něco, při čem by se museli opravdu bát. Se strachem se to má podobně jako se solí. Špetka strachu většinu z nás vybudí k vyšším výkonům (což je pozitivní, pokud věříte, že vyšší výkony jsou tím, proč jste do života přišla), ale každý z nás má někde jakési výkonové maximum, i když zapojíme všechny nadpřirozené potenciály, které v nás dřímají, přes které zkrátka „nejede vlak“. Vzájemný vztah hladiny strachu a tohoto maxima je značně individuální a záleží na něm to, do jaké míry jsme schopni strach využít nebo aspoň tolerovat. Úzkostní lidé mohou mít značně citlivou míru tolerance. Tato přecitlivělost je nutí mít nastavený negativní přístup k mnoha životním situacím. Jakoby ho jejich systém měl jako defaultní volbu.



První pomoc

Pokud trpíte přehnanými emočními a tělesnými návaly strachu, zkuste svůj strach někdy pozorovat. Sledujte, jak se rozšiřuje, jak si podmaní vaše myšlenky, jak si libuje v určitých emocích a pocitech – a hlavně si všimněte, jak se také v určité chvíli vyčerpá a odchází. Sledujte, jak mizí, někdy pomalu a táhle a někdy tak náhle, že si všimnete až za nějakou dobu, že vás vlastně přešel. Tahle zkušenost pomíjivosti strachu vám pomůže nebrat ho příště tak vážně. Můžete si také každý večer před usnutím lehnout v posteli a uvolnit celé tělo, co nejvíc se vám v té dané chvíli podaří. Pak postupně procházejte jednotlivými částmi těla tak, že každou část vždy pevně zatnete na jednu dvě sekundy a zase uvolníte. Začněte obličejem, krkem, rameny... až po prsty na nohách. Sledujte, jak se pocit uvolněného napětí šíří celým vaším tělem, a užijte si fakt, že jste takového uvolnění schopná.