Jindy se strach jeví jako důsledek situace, v níž se nacházíme spíš jako oběť. Na základě minulých zkušeností se děsíme toho, co by mohlo být, kdyby... Tento strach může být moudrým rádcem (ano, pokud vás partner sedmkrát zfackoval, zřejmě dostanete i po osmé a váš strach vám říká: Holka, zmiz!). Může být ale také velmi účinným a lehce agresivním emočním nástrojem. Žena, která má strach z mužů, protože si jednou v životě ošklivě naběhla, může strávit nejlepší léta života „příjemně“ vystrašená v pohodlné a odůvodněné samotě. Kdo se bojí, ten přece nemusí!
Zvýšené hladiny jistých chemikálií hrají roli nejen v „dodávce“ energie, ale i v potlačení jinak běžných reakcí, které by nám jinak v nadpřirozené akci zabránily. To může zahrnovat účinky podobné například kokainu nebo opiátům – sníženou bolestivost, extrémní soustředění na jednu věc nebo bohorovný klid v život ohrožujících situacích. Muž, který zvedl džíp, až doma zjistil, že tak svíral čelist, že si vyviklal osm zubů. Během zvedání nic takového necítil. Tato bolest, již by plně prožíval, kdyby situace nebyla tak vyhrocená, by mu zabránila, aby přetáhl své běžné síly, a dokázal tak to, co dokázal. Žena, jež se vrhla do hořícího domu, byla později zděšena tím, že ohrozila vlastní život, přestože záchrana tří dětí ji naplnila obrovským pocitem zadostiučinění. Kaskadér z nehody, která ještě ve vzduchu vypadala, že bude smrtelná, odešel po svých a až za deset minut zjistil, že má rozdrcené celé chodidlo.
Některé chemikálie, které náš mozek při pocitu ohrožení „vypouští“, jsou poměrně silná analgetika. Ve světle hrozby se může vyplatit risknout některá rizika – rozdrcené chodidlo je lepší výsledek než chodidlo mrtvé. Tento chemický koktejl je jedním z důvodů, proč se z některých lidí stanou adrenalinoví „závisláci“. Tělesná reakce na strach je univerzální a pro všechny lidi, zdá se, stejná. Emoční reakce na strach je individuální až do té míry, že není jisté, zda jedinec bude vnímat strach jako pozitivní nebo negativní. Někteří lidé vyhledávají život ohrožující situace a libují si v jejich překonávání. Jiným stačí „bezpečné nebezpečí“ v podobě pouťových atrakcí, hororových filmů nebo halloweenského veselí.
Strachová teorie
Úzkost a strach mají ochranný význam. Strach je určitou odpovědí na konkrétní, rozpoznatelné nebezpečí a také trvá – v různé intenzitě – jen, než toto nebezpečí pomine. Úzkost je naopak nepříjemný emoční stav, jehož příčinu není možné definovat a který přichází nečekaně a bez konkrétního spouštěče. Ten, kdo trpí těžkou fobií, se při záchvatu paniky bojí o svůj život. Výsledkem je typické vyhýbání se určitým situacím, ovšem strach jako takový přichází nejen při přímém kontaktu s tím, co fobii spouští, ale už i při samotném očekávání či pomyšlení na takovou situaci. Tomu říkáme úzkost z očekávání neboli anticipační úzkost. Úzkost bychom mohli definovat jako plíživý, neurčitý strach, který nám může komplikovat život. Vyskytuje se jakoby nečekaně, člověk svým emocím nerozumí. Je nutné si však uvědomit, že stejně jako strach i úzkost nás upozorňuje na „nebezpečí“. Sice v tu chvíli žádné nebezpečí objektivně nevidíme, to ale nemusí znamenat, že pro nás daná situace není nebezpečná subjektivně – i když třeba jen v našich představách.
