Když je nevěrný on...
Osmadvacetiletá Adéla popisuje svůj psychický stav po odhalení nevěry: „Chvíli jsem byla v šoku, následovalo ohromení, kdy jsem nemohla uvěřit tomu, co se stalo, pak jsem propadla vzteku a nakonec jsem se celé dny utápěla střídavě v slzách a střídavě jsem zuřila. Nakonec mě víc než strach z nevěry ochromil strach z toho, co všechno za peripetie mě a dvouletého syna čeká, jestliže se manžel rozhodne za milenkou odejít.“ O pět let starší Eva říká: „Vždycky mi bylo jasné, že když mě manžel podvede, okamžitě mu sbalím kufry a půjde z domu. Také jsem mu hned na začátku oznámila: ,Jedna nevěra a konec, tak si na to vzpomeň, až budeš mít záletnou náladu.‘ Pak jsem zjistila, že má milenku, ale neběžela jsem mu sbalit kufry. Bylo mi jasné, že když to udělám, vezme je, odstěhuje se k ní a nebude žádná cesta zpátky. Já si ale nebyla jistá, že právě tohle chci, a začala jsem se ho ptát, jak moc vážný jeho milenecký vztah je, a přemýšlela jsem, co pro mě manželství znamená a co jsem schopná přijmout. Když mě opakovaně ujistil, že vážný není, rozhodla jsem se, že se náš vztah pokusím vylepšit, aby neměl důvod si milenky hledat. Ani po roce ale nemůžu říct, že bych se s tím tak docela vyrovnala. Ztratila jsem důvěru.“
O důvěře mluví i šestatřicetiletá Monika: „Potřebuji partnerovi věřit. Nejsem svatá a před několika lety jsem mu také byla nevěrná, ovšem on po každé avantýře slíbí, že to bylo naposledy, a slib poruší dřív, než ho stačí vyslovit. Už po něm ani žádné sliby nechci, protože pak je to horší. Nemá smysl si dělat falešné naděje. Soustřeďuju se na děti a na práci a doufám, že ho to jednou přejde. Kvůli nevěře partnera jsem se už jednou rozváděla, bylo mi dvacet čtyři a nedokázala jsem se přes zradu přenést. Příliš jsem si nepolepšila, ale mám děti, a i proto se snažím dívat na nevěru jinak než před dvanácti lety.“
Intimita a důvěra
Podle studie publikované v časopise Journal of Personality and Social Psychology odpouštějí obecně ženy rychleji, častěji a snadněji než muži. Neznamená to, že je partnerova nevěra nerozzuří, avšak vztek nevydrží navždy a pak jsou schopny přemýšlet v širších souvislostech. Přestože je nevěra bolí a vyrovnávají se s ní těžce a dlouho, jsou schopné nahlížet na nevěru z různých pohledů. Pro ženu je víc než pro muže důležitý pocit bezpečí a zázemí. Když jsou postaveny před skutečnost, že jim byl partner nevěrný, upínají se více na rodinu a rodinou také často argumentují, pokud partner zvažuje odchod. Ženy dále ve větší míře než muži potřebují citovou jistotu, což úzce souvisí s pocitem bezpečí a zázemí, kladou velký důraz na intimitu, výlučnost partnerského vztahu a na vzájemnou důvěru. Nevěra partnera vzájemnou intimitu a důvěru narušuje a právě tohle bývá pro ženu během vyrovnávání se s nevěrou nejtěžší. Už není sama, kdo partnera objímá, kdo se s ním miluje a sdílí intimní části těla. Už není sama, komu on říká, že po něm touží. Najednou jsou dvě (minimálně) a to ji sesazuje z piedestalu té jediné a staví ji to řady vedle dalších žen. To s sebou nese bolest a bolesti je třeba se nějak zbavit.
