Maminka z Pelíšků, náš vzor
Geniální představitelkou ženské diplomacie byla maminka z filmu Pelíšky v podání nezapomenutelné Simony Stašové. Když se na ten film podíváte pozorně, zaregistrujete jednu velmi podstatnou věc. I v situacích, kdy se její manžel lampasák alias Miroslav Donutil choval jako vrcholný trouba, nikdy se nesnížila k tomu, aby ho shazovala. Když si dcerka stěžovala, že tatínek na nástěnku vypsal do jídelníčku opět rajskou, mrkla na ni, otevřela troubu a proběhla replika: „Co vidíš?“ „Kuře.“ „Tak vidíš!“ Jindy ve vrcholně ztrapňující scéně, kdy pubertální syn bojující s lampasáckým otcem schválně třísknul plastovou sklenicí o zem, aby mu dokázal, že je rozbitná. Ponížený otec kouká na střepy, ovšem jeho žena jen zvedne střep a předstírá, jak je skrz něj svět vidět z jiné perspektivy. Navíc ho ujistí, že mají ještě pět dalších. V jejím způsobu komunikace s manželem nebyla slabost nebo vystrašenost, ale důstojnost partnerky, která ví, proč s manželem je, i když si o něm všichni ostatní myslí, že je blb. Podle odborníků je moment, kdy víme, proč se svým mužem žijeme, klíčový! Paradoxně to právě řada žen neví a pak si jen stěžují. Ale ať už jsme s někým z čistě pragmatických důvodů, protože bez jeho příjmu nezaplatíme ani nájem, drží nás spolu city, děti, dobrý sex či strach z osamělosti a dost často mix všeho dohromady, měli bychom se k sobě chovat s respektem! Bez něho totiž žádný vztah nemůže dlouho fungovat.
Nepátrat a nezkoumat
Občas, hlavně když jsme unavené, to napadne každou z nás. Vždyť je to nespravedlivost! Proč muži očekávají za všechno pochvalu, když my děláme totéž a bere se to jako samozřejmost bez chválení. Proč nadělají kolem každé chřipky takový humbuk, když my zvládly porod? Psycholožka Jana Markvartová rozhodně není příznivcem neustálého rozebírání, proč se děje to, co se děje. Prostě je chvalte, obdivujte, foukejte na bolístky a budete odměněny!
