Orální sex
Některé ženy – a není jich málo – mají velké problémy s orálním sexem. Tyto problémy můžou být dokonce až takové, že odpor k orálnímu sexu nejsou schopné překonat. Spousta mužů však považuje orální sex za běžnou sexuální praktiku. Když ho odmítne milenka na jednu noc, příliš to neřeší. Když tak učiní stálá partnerka, berou si to často osobně. Jsou dokonce tací, kteří si odmítnutí vysvětlují nedostatkem lásky. Objasňovat jim, že to nesouvisí s nimi, nýbrž s fobií z této milostné praktiky, není vůbec nic jednoduchého. Na fobie sice někdy platí léčba šokem, ale to účinkuje spíše u běžných fobií, jakou jsou ty z hmyzu a podobně. V případě milostných fobií to může být spíše naopak. Tam bývá překážkou nejenom fobie jako taková, sama o sobě, ale ještě fakt, že nás partner ať už přímo nebo nepřímo nutí do něčeho, co nám není milé a že nerespektuje fakt, že my to či ono zkrátka a dobře dělat nechceme. V posteli bývá donucování kontraproduktivní.
Fobie z penisu
Další bizarní fobií je fobie z penisu. Čtete dobře, opravdu se to může stát. Mám známou, která se pokud možno na penis vůbec nedívá. Zatímco některé ženy si ho zvědavě, někdy zálibně, přeměřují pohledem, ona na mužském přirození nespatřuje vůbec nic hezkého, přitažlivého, ani nic sexy. Ještě víc jí vadí pohled na mužská varlata a dotýkání se jich. Snese to jakžtakž u partnera, ačkoli s určitým sebezapřením, snesla by to u muže, kterého miluje, ale s nikým, ke komu nechová vřelé city, by se nevyspala. I kdyby neměla mít sex třeba několik let. Pokud se nemusí muže na intimních místech dotýkat rukama a dívat se na ně, sex jako takový jí nevadí, dokonce ho má ráda. Její fobie spočívá v doteku rukou a v pohledu. „I u partnera mi trvalo dlouhé měsíce, než jsem byla schopná se dívat při sexu na jeho nahé tělo bez velkých rozpaků a nepříjemných pocitů. Ani po několika letech si ho ale neprohlížím s oblibou a nemám ráda, když jde ze sprchy nahý. Nešílím kvůli tomu, ale nevyhledávám to. Na intimní partie cizího muže bych se nepodívala, natož abych na ně sáhla. Jen ta samotná představa způsobí, že se otřesu odporem.“ Milostné fobie mohou být různé. Některé jsou především z pohledu ostatních až bizarní, jiné vyvolávají úsměv na tváři. Těmi neškodnými, které ani jednomu z partnerů nevadí, není třeba se příliš zabývat. Stačí se jim vyhnout, dá se jim společně zasmát. Tam, kde si jeden něco hodně přeje a druhý to kvůli fobii odmítá, může nastat problém. Ten je pak nutné řešit, ovšem nikudy ne tak, že jeden partner bude druhého nutit, aby dělal něco proti své vůli a aby se přemáhal. Sex by se měl oběma líbit. Když se nějaká praktika líbí pouze jednomu, měli by si partneři najít takovou, na které se shodnou oba dva. A fobie odbourávat pomalu a postupně.
