Obuv se prostě ráda zavazuje. A vzhledem k tomu, že letní pantoflíčky a sandálky už dávno leží ve skříni, dostávají se botky na tkaničku zase do popředí zájmu. První housle hrají samozřejmě tenisky, které většina z nás nosí všude tam, kde to dress code povolí, dále zde máme elegantní lakovky, na tkaničku ale mohou být i nízké a vysoké kozačky.
Obvykle se nad tím nikdo ani nepozastaví – šněrovací boty, to je toho. Nutno však zdůraznit, že tkaničky tu nejsou odjakživa. Zavazovat se boty podle všeho začaly koncem 18. století ve Velké Británii.
Důležité bylo, že šněrovadla měla na konečcích tvrdé návlečky, aby se tkanička netřepila. V této podobě se používají dodnes, jen je k dispozici víc materiálů na výrobu návlečků.
Také existuje plno druhů tkaniček. Kromě bavlněných, nylonových a polyesterových jsou v kurzu i kožené, ke slovu se ale derou i moderní variace, třeba třpytkové či jinak zdobené.
Jak zavázat tkaničku?
Nejčastěji se volí cikcak nebo rovné vázání, fantazii se však meze nekladou. Oba základní styly jde střídat, kromě toho jsou tu i další dekorativní možnosti.
Problém ale přichází až ve finále, kdy chcete tkaničky zavázat. Uděláte-li klasickou mašličku, která obvykle směřuje šikmo, je velká pravděpodobnost, že se bota rozváže. Proto se doporučuje jeden trik. Udělejte uzlík a na jedné tkaničce vytvořte očko. Druhou tkaničku ovšem neveďte shora, jak většinou bývá zvykem, ale zespodu. Mašlička pak jde rovně, nekroutí se a uzel nepovolí.
