1. Už kolem roku 400 př. n. l. hledali řečtí atleti způsob, jak kůži před působením slunečních paprsků ochránit. A během příprav na olympijské hry zjistili, že se nespálí, pokud se potřou směsí olivového oleje a písku. Staří Egypťané zase vsázeli na mazání s obsahem výtažků z rýže, jasmínu nebo vlčích máků.
2. Když Kryštof Kolumbus v roce 1492 zakotvil u Haiti, poznamenal si: „Na ostrově Hispaniola se místní obyvatelstvo chrání před sluncem tak, že si barví tělo. Muži černou barvou, ženy rudou.“ Co přesně si na tělo domorodci natírali? Ricinový olej! A aby mazání vybarvili dočerna, přimíchali do něj třeba kořen mahagonovníku. Do červené varianty zase přidávali minerál – rumělku.
3. Estée Lauder, zakladatelka luxusní kosmetické značky, od dětství trpěla fobií ze slunce. Její rodička totiž dívce neustále vtloukala do hlavy, že nesmí vycházet z domu bez rukavic a slunečníku. „Jestli jsem na světě někdy něco nenáviděla, tak to byly matčiny příšerné slunečníky,“ netajila se Estée. Aby se paraplat definitivně zbavila, představila světu opalovací oleje i mléka a vyvinula hypoalergenní řadu pro problémovou pleť. Mimochodem, v téhle oblasti jí konkurovala Helena Rubinstein.
4. Chemik H. A. Milton Blake, majitel společnosti Hamilton Laboratories, stál v roce 1932 u zrodu prvního opalovacího krému na světě. Putoval na australský trh. Evropanky si mohly podobného pomocníka pořídit o čtyři roky později, a to zásluhou chemika Euge`na Schuellera, zakladatele společnosti L’Oréal. Konzistencí připomínaly přípravky pastu, navíc lepily a nevábně voněly.
5. V USA poprvé namíchali mazání proti slunci v roce 1944. Výrobek měl prvotně sloužit pro vojáky působící v tropických oblastech Tichomoří. Vyznačoval se omezenou účinností, byl červený, lepkavý a připomínal vazelínu.
