My jsme měli poslední dva roky a hlavně ten minulý rok hodně práce. Podzim vyprodané turné po klubech a na jaře kulturáky, které byly z 90% taky vyprodaný, což bylo prostě dokonalý. Pro nás po těch x letech to byla taková krásná vzpruha, ukázalo se, že to prostě funguje líp a líp. Končíme někdy v polovině prosince a pak začínáme až třeba prvního února a vždy jedeme někam do teplých krajin. Teď jsme byli na měsíc a půl na Srí Lance, pak jsme odjeli to úspěšné turné po kulturácích a pak jsem zase hned druhý den odjel na Srí Lanku a potom začaly fesťáky, což miluju nejvíc. Mám rád léto, i když třeba venku prší, tak je to lepší než v zimě v kulturáku. V kulturáku to má taky svoje výhody, ale léto je pro mě absolutně TOP. Navíc se tam člověk konečně potká se všema kapelama, které máš rád. Těším se, že se potkám s Horkýžema, Fixou, Wohnoutama a prostě s lidmi, které rád vidím. Na léto se těším maximálně, pak se ale na konci září cítím vyšťavený jak zvíře, ale teď jsem ještě ve fázi, kdy mě to strašně baví. (úsměv)
Když jste někde na turné, dáváte přednost večírkům, nebo zodpovědně chodíte brzo spát?
Obecně řečeno, nějak nám nefungují ty pátky. Vždycky je hrozný, že je koncert v pátek a v sobotu. V ten pátek, jak se na něj člověk po tom celým týdnu těší, tak pak po koncertě víme, že bychom měli jít brzy spát, ale nikdy se to nestane. V sobotu si pak nadáváme, protože je nám všem blbě, musíme se připravit na večerní koncert a tak musíme zase pokračovat v tom pití, aby se nám udělalo dobře.
Všechny pátky jsou rock 'n' roll a celá sobota je věnovaná léčení. (smích)
Jak jste se, coby kapela, změnili od dob svých začátků? Změnilo se něco zásadně?
Myslím, že jsou dvě věci, které nám teď strašně pomohly. Chodí na nás víc lidí, povedlo se pět klipů za sebou a už tam byla nějaká ta živná půda ze starších pecek. Teď se povedlo třeba pět singlů, které mají nad 3-4 miliony zhlédnutí, hrála to i rádia, což nám taky samozřejmě pomohlo k tomu, aby chodilo víc lidí.
Co se týče toho našeho dělání, tak si myslím, že teď to děláme s absolutní lehkostí. Baví nás to furt stejně, ale nejsme v těch presech. Nemáme vydavatelství, které by nás do něčeho tlačilo, takže si vydáváme, kdy chceme a co chceme.
Druhá věc je, že máme neskutečně dobrý team poslední dva roky. Od prodavačů, přes techniky, zvukaře, osvětlovače, týpka co nám dělá pyrotechniku. Celý team jezdíme jako parta kámošů, což teda bylo vždycky, ale častokrát se stávalo, že si tam někdo neuvědomil tu svoji roli. Třeba prodavač si neuvědomil, že on tam chlastat nemůže, když dělá s penězi, tak od toho stánku jen tak nemůže odejít a tak dále. Byl to kámoš, ale nebyl to profík. Teď je to tak, že jsme kámoši všichni, ale zároveň profíci.
