Léto se zase blíží. Jenže to, co je pro jednoho radost, může být pro druhého trauma. Třeba jen proto, že podle svých měřítek nemá ideální figuru. Jak se ale naučit přijmout své tělo takové, jaké je?

Je těžké dívat se na sebe se zalíbením, když nejste spokojená se svým vzhledem. Z tisku, sociálních sítí, televize – prostě odevšad se na vás valí to, jak má člověk vypadat, aby splňoval požadavky dnešní doby. 

Ovšem dostát jim (zvláště v éře retuše a počítačových kouzel) dokáže jen málokdo. I tak to ale bývá jeden z nejčastějších důvodů sebepodceňování a nenávisti k vlastní osobě.

Jedna věc je, když člověk přibere a řekne si: musím shodit. Druhá, když posedlost tělesnými nedostatky přeroste do totální obsese. Někdy za to v podstatě ani nemůžete.

„Hodně velkou roli hraje v tomto ohledu rodina,“ popisuje terapeutka Caitlin Cantorová a pokračuje: „Dítěti je často nadáváno za to, že je moc tlusté nebo hubené, rodiče ho peskují, že o sebe nedbá. To v něm zanechá šrámy do dospělosti.“

Stejný vliv má ale i to, když ho nechávají být a přehnané požadavky mají sami na sebe: drží diety, neustále se váží, pozorují a podobně. „V malém tvorovi to obojí vyvolá pocity méněcennosti, které si nese až do dospělosti.“

Trisha Paytas hits the beach in a red bikini. The YouTube star

Navození dobrého pocitu

K tomu, abyschom se měli rádi, bychom se měli i dobře cítit ve svém životě. A k tomu pomůže pár drobností. 

  • Meditace – její výhodou je, že k ní nic nepotřebujete. Stačí si najít klidnější místo a strávit v něm chvilku ponořeni skutečně do své mysli. 
  • Dobrá četba – existuje spousta motivačních knih anebo blogů na internetu. Ale věnujte se čemukoli, jenom ne červené knihovně. Příběhy o tom, jak si nejkrásnější vzala nejbohatšího skutečně nepotřebujete, navíc nejsou reálné.
  • Hledejte radost – dokonce se jí přímo obklopte. Je jaro – natrhejte si na louce do vázy čerstvé květiny. Zapalte si svíčky, dejte si do rámečků fotky lidí, na kterých vám záleží. Ať jsou pořád s vámi. 
  • Místo blaženosti – najděte si koutek, kde se cítíte skvěle. Může to být balkón, křeslo u květinového parapetu nebo lavička v oblíbeném parku. Tam stravte aspoň deset minut každý den. 

Pokud se navíc ve škole setká kvůli tomu, jak vypadá, se šikanou, je tu zaděláno na skutečně nebezpečný problém. Proto je potřeba naučit se přijmout své tělo takové, jaké je.

Neznamená to v žádném případě, že o něj nebudete pečovat. Ale už na něj nebudete nahlížet jako na nepřítele, ale na parťáka, který je tu pro vás a měl by být v co nejlepší kondici.

Konec výmluv!

Je totiž jedno, jak vypadáte, pokud vaše tělo funguje, jak má. Každý, tlustý, tenký, vysoký, prcek i poďobaný, má na světě spřízněné duše, přátele i lásky. Když se ale za sebe stydí, často k nim nenajde cestu. A tomu musíte zamezit.

 Prvním krokem je přestat se pořád vymlouvat anebo schovávat hlavu do písku. Začněte se konečně aktivně snažit – už díky tomu ze sebe budete mít lepší pocit.

Zapomeňte na větu: tohle není pro mě. Ta nejenom zamezuje dostat se k cíli, ale zároveň brání i jakémukoli pokroku. Když vám kdokoli poradí něco, co by vám mohlo pomoci, a dostane tuto odpověď, znamená to, že vy se o žádnou změnu ani nepokusíte.

Další dvě velmi zákeřná slova jsou: kdybych jen. Kdybych jen byla hubenější, svalnatější, kdybych jen měla hezčí vlasy nebo nos – to by se mi přece tak hezky žilo! Kdo z nás si to někdy neřekl? Ale není to pravda. 

Zvláště ti, kteří těchto svých vytoužených cílů nakonec po létech dřiny a odříkání dosáhli, a to často i velmi drastickým způsobem, přišli na jedinou věc: jakákoli změna vzhledu jim štěstí nepřinesla. Vždy, když vám takové myšlenky vytanou na mysli, aktivně se zastavte a pokárejte se. Uvidíte, že se vám to bude stávat stále méně často.

Ilustrační snímek

Neschovávejte se před světem. Neseďte ve společnosti někde vzadu v koutku zvláště ve chvíli, kdy máte co říct. Zkuste se dostat víc do centra dění – alespoň na malou chvilku a pak přidávat na čase. Je-li vám zatěžko promluvit před více lidmi, začněte tím, že je při příchodu na schůzku jednotlivě pozdravíte a zeptáte se na to, jak se mají. A pak konverzaci prodlužujte. 

Myslete také na to, co si vezmete na takovou příležitost na sebe. „Nevrstvěte oblečení a nezkoušejte zapadnout v širokých a neforemných věcech. Lidé vás i tak vidí. Stejně jako to, jak si nevěříte. Naučte se nosit své tělo jako šperk,“ radí psycholog Gerald Fishkin.

K tomu, aby se vám to povedlo, musíte změnit svého vnitřního kritika na vnitřního fanouška. Postavte se každé ráno před zrcadlo. Váš vnitřní kritik možná bude mít tendenci upozorňovat vás na každou chybičku a vy mu budete věřit. 

„Donuťte se ale podívat na sebe jinými očima, očima příznivce. Najděte si jednu věc, co je na vás hezká. Oči, ústa, vlasy. Pochvalte si je. A každé ráno si k tomu přidávejte další věc. Pomalu se tak dopracujete k tomu, že nejste tak strašní. Naopak vypadáte skvěle,“ radí praktické cvičení odborník. 

Věřte tomu, že sama sebe po čase překvapíte tím, jak se dokážete mít ráda. Protože se sebou a svým tělem musíte žít denně. To ono vás nosí, drží naživu, chrání. Je proto zásadní ho opečovávat a nikoli nenávidět.

Vliv studu na tělo i ducha

Občas pocítit trochu hanby je potřebné a člověka to může i nasměrovat na lepší cestu. Ale žít neustále s tím, že se stydíte sami za sebe, je peklo. „Člověk se pořád bojí, že není dost dobrý, že to všichni vidí a že stejně zase selže. A to ho doslova užírá zevnitř,“ varuje psycholog Gerald Fishkin. Samozřejmě se to odrazí i na jeho fyzickém a duševním zdraví. Je prokázána spojitost mezi takovýmto stavem a ustavičnými pocity bezmoci a beznaděje, ale také úzkostmi a depresemi. Často se vše projeví i poruchami příjmu potravy, a to jak přejídáním, tak anorexií či bulimií. Ty ale nic nezlepší, právě naopak. Začarovaný kruh se stále více uzavírá a člověka dusí.