Nevím, kolik z vás mělo možnost hrát stolní fantasy strategii Warhammer nebo její sci-fi klon Warhammer 40k (resp. Warhammer 40000), ale většina z vás o tomto fenoménu jistě alespoň slyšela. Tuto hru vydává již poměrně dlouho společnost Games Workshop a vzhledem k jejímu úspěchu není divu, že se tímto námětem nechali inspirovat nejen tvůrci knižních románů (u nás jsou momentálně k dostání první tři díly série o Gotrekovi a Felixovi od Williama Kinga), ale i producenti počítačových her. Není žádným překvapením, že všechny hry inspirované Warhammerem jsou strategie. Z prostředí fantasy Warhammeru těží několik realtimových strategií, z prostředí Warhammeru 40k pro změnu několik strategií tahových – konkrétně se jedná o hry Final Liberation, Chaos Gate a Rites of War. My se dnes v rámci pravidelného ohlédnutí za staršími hrami podíváme na první z nich, na tahovou strategii Warhammer 40k Epic: Final Liberation (dále jen FL).
Jak již bylo řečeno, hra FL je tahovou strategií a na svědomí ji má firma SSI, kterážto je v tomto oboru velmi známá a zkušená. Hra nabízí kromě samostatných bitev (kde je možno hrát jak za Impérium,
tak za orky) jedno komplexní tažení, ve kterém se hráč chopí velení nad imperiálními vojsky s cílem osvobodit planetu Volistad od skřetích vojsk vojevůdce Skrolla. Hra je rozdělena na strategickou a taktickou část. Ve strategické části hraje hlavní roli mapa celého Volistadu, která je rozdělena na jednotlivé regiony. Najdeme zde informace o typu a zdrojích regionů a také o rozložení vlastních vojsk, jakožto i vojsk nepřátelských v regionech sousedících s již obsazeným územím. V každém tahu může hráč udělat jeden pohyb s každou ze svých armád, ale také doplňovat své vojenské síly. Největší složkou je regiment, který může být složen až ze čtyř kompanií, přičemž každá z nich má svého hlavního velitele. Tyto kompanie jsou dále rozděleny na oddíly složené z jednoho typu jednotek, každý oddíl má opět svého velitele. Jednotlivé součásti armád lze mezi regimenty transferovat. Svá vojska si můžete vylepšovat za zdroje, které plynou z jednotlivých provincií, čas od času se k vám také dobrovolně nějaká ta armáda přidá. Velmi často se samozřejmě stane, že svůj regiment pošlete do regionu obsazeného orky nebo naopak nějaká skřetí armáda provede protiútok na imperiální území – pak se hra přepne do bojového módu a vy si můžete užít tahovou bitvu.
Bojový mód je řešen izometricky a vytváří iluzi trojrozměrného bojiště. Krajina, ve které se boj odehrává, samozřejmě záleží na typu regionu, ve kterém ke střetnutí došlo. Nejprve má hráč možnost rozmístit v určité části mapy dle uvážení své jednotky a pak nastává klasická tahová bitva. V několika prvních bitvách má hráč k dispozici jen pár druhů jednotek a podobně je na tom i soupeř. Později, s dostatečným zázemím, se však imperiální vojska rozrostou a hráč se tak seznámí s mnoha typy vojenských jednotek, které vycházejí ze svých předloh ve stolním Warhammeru 40k. Zatímco v imperiálních armádách najdeme pro žánr sci-fi relativně typické stroje jako různé tanky, vznášedla či dalekonosné kanóny, na straně orků jsou k vidění dost bizardní stroje, které se navíc honosí úchylnými (a slangem zavánějícími) názvy typu Kannon Speedsta, Bonebreaka, Gobsmasha a podobně. Vojenské jednotky jsou obecně rozděleny na pěchotu, pozemní stroje, bojové roboty a letecké jednotky. Jednotky se od sebe liší hlavně pancéřováním (přední, boční, zadní), zbraněmi (různý dostřel, přesnost, účinnost a další parametry) a rychlostí. U některých bojových strojů (konkrétně u nosičů raket a bojových robotů) jsou prázdné sloty na zbraně a před každou bitvou se hráč může rozhodnout, jaké kulomety, kanóny, plazmomety, rakety a další
legrácky na svoje stroje navěsí. Efektivnost vojáků také souvisí s jejich zkušeností, která má tři úrovně a závisí na počtu absolvovaných bitev. Všechny jednotky jsou přehledně zobrazeny a popsány v databázi (Codex Book), která je přístupná ze všech herních obrazovek. Cílem každé bitvy je dostat na nulu skóre soupeře – to je pro začátek dáno hodnotou armády a snižuje se s tím, jak dochází ke ztrátám. Na mapě jsou navíc dva speciální body, jejichž neobsazení stojí několik bodů skóre každé kolo a je proto důležité zaměřit své strategické plány právě na tato místa. Bojový systém je velmi propracovaný, takže nejde jen o přemísťování vojáků a palbu do nepřítele, ale v úvahu je třeba vzít i různé vychytávky - vojáci se mohou ukrývat za terénní překážky či do budov, pěchota se může zakopat (je-li k tomu vhodný terén) a zvýšit tak svou obranyschopnost, letecké jednotky mohou létat v několika výškových úrovních (což samozřejmě ovlivňuje jejich rozhled), pěchotu lze převážet speciálními transportními vozidly, některé zbraně mohou zbourat domy nebo vykosit stromy či jiné součásti krajiny a podobně. AI soupeře není špatná, jenom je škoda, že vyšší obtížnost znamená spíše přesilu nepřítele než jeho lepší uvažování. Hra má tři stupně obtížnosti, přičemž ten nejnižší zpřístupní hru i stratégům začátečníkům a ani střední
obtížnost není příliš náročná. Při nastavení nejvyšší obtížnosti mají orkové obvykle početní převahu, přesto však mají vždy jednu velkou nevýhodu – nedisponují totiž dalekonosným dělostřelectvem (jedinou výjimkou je nosič dalekonosných raket s názvem Pulsa Rokkit, ale ten je dost drahý a v řadách orků se objevuje až v závěrečných misích), takže než se k sobě hlavní voje armád přiblíží, mohou již z dálky nadělat imperiálové v orčích řadách slušnou paseku, aniž by se museli bát dělostřelecké odvety. To je však v podstatě jediná negativní věc související s vyvážeností hry a hratelností.
Technické zpracování her, na které vzpomínáme v rubrice Klasika, pochopitelně nikdy nedosahuje kvalit dnešních titulů. Stejně je tomu i u FL. Ani v době vydání nebyla grafika nejsilnější zbraní této hry a s dalšími roky samozřejmě ještě více ztratila na atraktivnosti. Hra běží v rozlišení 640x480, ale pro hráče, pro které není na hře nejdůležitější neuvěřitelná grafika s vychytanými 3D efekty, to není až taková pohroma - grafika je sice poměrně jednoduchá, ale až na nedokonalé animace jednotek a dost divně provedenou střelbu je bojový mód je i dnes celkem koukatelný. Samotné vojenské jednotky svým zpracováním připomínají spíše dětské hračky, ale je to tím, že autoři se snažili držet miniatur
ze stolního Warhammeru 40k. Vše okolo bojů je zpracováno velmi dobře – přehledná hlavní mapa a pěkné kresby v databázi jednotek rozhodně oko hráče potěší. Zvuková stránka je i dnes solidní, jelikož hlasy vojáků i efekty (většinou výbuchy a střelba, samozřejmě) rozhodně hře ostudu nedělají. Hudba není nijak zvláštní, ale stejně ji vždycky můžete vypnout, takže to nikoho nemusí příliš trápit.
Myslím, že fanoušci dobrých tahových strategií (a zejména fanoušci Warhammeru, pochopitelně) se klidně mohou u FL pobavit i dnes. Jak jsem již řekl, zpracování sice není nijak valné, ale není to ani žádná tragédie. Interface, ovládání a hratelnost jsou podle mého názoru na solidní úrovni, což spolu s propracovaným světem a jednotkami Warhammeru 40k činí ze hry velmi dobrou zábavu i dnes. Když si navíc uvědomíte, že k hraní vám stačí 90 MHz procesor a 16MB RAMky a hru při troše štěstí seženete levně v nějakém bazaru nebo přes inzerát, není co řešit. Takže pokud nemáte zrovna co hrát nebo nedisponujete nadupanou mašinou potřebnou ke spuštění nejnovějších her, nezbývá než se chopit velení nad imperiálními vojsky a očistit Volistad od hnusných orků jednou provždy.
