Vrátili jsme se pomyslně zpátky v čase o jedenáct let a dohnali jeden z největších restů naší herní kariéry. Dohráli jsme kultovní pecku Deadly Premonition, která je považována za jednu z nejlepších a nejdivnějších videoher všech dob. A to přesto, že je její technická stránka rozbitější víc než my po páteční kalbě.
Jsou hry, které se stávají hitem záhy po uvedení na trh. Loňský The Last of Us Part II budiž příkladem. U Deadly Premonition to bylo jiné. Recenze byly v době vydání rozporuplné. Jejich hodnocení se pohybovala od 2 do 10 bodů z deseti. Z dnešního pohledu lze usuzovat, že ne všichni hru pochopili. Jasně, je technicky zastaralá a zabugovaná, ale má opravdovou duši, která většině videoher chybí. Během následující dekády od vydání získala tato podivnost kultovní status. Právem.
Nejenom jeho duše, ale i tělo je zjizvené. Když byl malý, ohavně ho týrala jeho vlastní matka. Zároveň s Woodmanem se seznamuje se sličnou zástupkyní šerifa Emily Wyatt, do které se zakouká. Nelze se mu divit
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
