V rubrice Retro většinou píšeme o hrách, které v české herní komunitě patří do jakéhosi kolektivního povědomí. To rozhodně není případ nintendovské klasiky Chrono Trigger, o níž většina domácích hráčů ví pouze z doslechu. Sám jsem měl možnost zahrát si jej poprvé teprve před dvěma lety, když se verze pro Nintendo DS záhadným způsobem objevila v nabídce jednoho nejmenovaného e-shopu. Od okamžitého nákupu mě neodradilo ani tisíc korun, které jsem musel vysypat za víc než dvě dekády starou hru.
Crono
Pro kvalitní retro a japonské hry se silným příběhem mám prostě slabost, a jelikož bývá Chrono Trigger pravidelně uváděn jako jedna z nejlepších her všech dob, nebylo nad čím přemýšlet. Mějte proto na paměti, že následující článek není zahalen žádnou nostalgickou mlhou a vzpomínáním na sladké časy strávené sledováním Magionu a Vegy.
Chrono Trigger se totiž plným právem řadí k té skupině her, která patrně nikdy nezestárne. Není se čemu divit. Je pod ní podepsaný vývojářský tým snů z tehdejšího Squaresoftu, čítající jména jako Hironobu Sakaguchi (Final Fantasy), Yuji Horii (Dragon Quest) a Akira Toriyama, jehož animace dobře znají nejen fanoušci série Dragon Quest, ale i milovníci slavného anime Dragon Ball.
Animované filmečky jsou parádní, původní verze pro Super Nintendo je ale ještě neměla.
Návrat do budoucnosti
Na rozdíl od her ze série Final Fantasy je ústřední postava hry, kterou je mladík Crono, skutečným hráčovým avatarem a archetypem němé hlavní postavy. Na začátku hry Crono vyráží na slavnost konanou při příchodu nového milénia. Zde se seznamuje s dívkou jménem Marle. Cronova kutilská kamarádka Lucca na slavnosti prezentuje svůj nejnovější vynález a chce ho dvojici předvést. Přístroj však nečekaně zareaguje na dívčin medailon a přenese Marle do minulosti.
Lucca
Crono a Lucca se dlouho nerozmýšlejí a vydávají se svojí nové kamarádce na pomoc. Brzy se ukazuje, že Marle je ve skutečnosti královského původu, a jelikož trojice cestovatelů svými činy vyvolá časový paradox, který ohrozí život a existenci princezny, je třeba situaci co nejrychleji napravit. Co začíná jako epizodní příběh trojice značně různorodých postav, se brzy rozrůstá v epické dobrodružství točící se kolem záchrany světa, jenž se nezadržitelně chýlí ke konci.
Pixelová grafika zestárla jako víno a milovníci retra si jí zamilují.
Příběh, svět a postavy Chrono Triggeru mě okamžitě vtáhly. Hrdinů přitom není mnoho. Kromě zmíněné trojice do party brzy přibude ještě ušlechtilý středověký hrdina Frog zakletý v žábu, divoká pravěká žena Ayla a dobrácký robot z budoucnosti se jménem Robo. Nepovinnou postavou je nepochopený padouch Magus, který má mnohem složitější motivaci, než se původně zdá. Kdo kdy hrál některou z her ze série Fantasy Fantasy, ten moc dobře ví, jak významně dokáže podobný typ komplikované postavy zpočátku jasný děj obohatit.
Magus
Hlavní záporák, kosmické monstrum Lavos, je pak zosobněním absolutního zla a destruktivního fatalismu, jehož jediným cílem je smrt, zkáza a absolutní devastace světa. Aby jej zastavili, putují hlavní hrdinové do postapokalyptické budoucnosti, období středověku, prehistorie, doby ledové nebo mystického království v oblacích, jehož obyvatelé degradují každého, kdo není od přírody nadaný magií.
Co by to bylo za RPG od Squaresoftu bez létajícího dopravního prostředku?
Ačkoliv se jednotlivé éry odehrávají na stejné mapě, ta se samozřejmě postupem času výrazně mění a hráče neustále překvapuje. Cestování časem je využité i při řešení některých questů. To všechno je důležité, neboť to má vliv na způsob, jakým vnímáte svět hry. Jeho historii a důležité dějinné okamžiky totiž nezjišťujete čtením zápisků, posloucháním sáhodlouhých výkladů, nebo prohrabováním se kodexem hry. Poznáváte jej samotným hraním a přirozeným průzkumem.
Perfektní herní doba
Ayla
Chrono Trigger ale především dokazuje, že obsah příběhu je stejně tak důležitý jako spád a intenzita jeho vyprávění. V honbě za co možná nejdelší herní dobou mají dnešní hry tendenci utápět zábavu v hodinách a hodinách zbytečného balastu.
S výjimkou jedné nepovinné, únavně grindovací lokace Lost Sanctum, kterou přidala verze pro Nintendo DS, není Chrono Trigger zatížen žádným hluchým místem. Nenajdete tu pasáž, která by se táhla nebo nebyla z hlediska příběhu jakkoliv zajímavá. I se zmíněnou lokací mi dohrání tohoto výpravného RPG zabralo zhruba třicet hodin, ale mnozí fanoušci na internetu mluví o dvacetihodinové herní době.
Chrono Trigger se může pochlubit dokonale vyváženou kombinací soubojů, dialogů a průzkumu.
Co se týče vedlejších questů, již před čtyřiadvaceti lety obohatil Chrono Trigger svoji hlavní příběhovou linii něčím, co lze přirovnat k „misím loajality“ z her od Bioware. Můžete tu tedy odbočit z hlavní dějové linky a vydat se pomoci svým přátelům. Splnění takových questů za tu námahu rozhodně stojí, protože každý dílčí příběh představuje vypravěčský skvost, který vás donutí jednotlivé členy vaší družiny ještě víc milovat.
Marle
Kratší doba nutná k dohrání hry jde ruku v ruce s něčím, co Chrono Trigger jako vůbec první pojmenoval New Game Plus. Jelikož Lavose můžete porazit v různých historických érách a některé momenty příběhu jsou nelineární, má hra třináct různých konců. Rozhodně to není případ, kdy musíte hru dohrát víckrát, abyste celý příběh pochopili. Do rozehrání New Game Plus vás nutí jen vlastní zvědavost a chuť strávit víc času s družinou prefektně napsaných postav.
Skvělými postavami překonává Cronova družina i mnohé díly ze série Final Fantasy.
Parádní souboje a překrásná hudba
S perfektním vybalancováním herní doby souvisí i tahové souboje, v kterých Chrono Trigger opět předběhl dobu. Japonská RPG mnohdy ještě dnes sází na systém zcela náhodných soubojů, které dovedou hraní dost znepříjemnit. V Chrono Triggeru se však boje nepřepínají do zvláštní obrazovky. Jednotlivé nepřátele vidíte přímo na mapě a díky tomu se jim lze často vyhnout.
Robo
Bitvy jsou přitom vynikající. Klasický systém s kouzly, předměty a magií zásadně obohacují speciální útoky, které můžete provádět se dvěma nebo třemi postavami najednou. Vaši hrdinové a hrdinky tak sice ztratí svůj tah, ale jejich akce jsou podstatně silnější a kromě toho po čertech dobře vypadají. Vážou se přitom vždy ke konkrétní dvojici, respektive trojici postav. Nikdo nemá stejný útok jako Chrono a Frog, nebo Lucca v tandemu s Merle.
Ve hře není o emocionální momenty nouze. A jeden z konců oslavíte se samotnými vývojáři.
Přitom hraje zásadní roli aktuální rozmístění nepřátel, kteří se v Chrono Triggeru během bitev pohybují a nutí vás zvažovat co nejefektivnější útoky a kouzla. Ideálně tak provádíte útoky, které zasáhnou více nepřátel najednou. Skvěle vybalancovaná je i obtížnost. Hra mě nikdy nenutila grindovat a z bitev jsem si odnášel pocit dobře odehrané šachové partie, nikoliv rutinní klikačky podle tisíckrát ověřeného receptu.
Na závěr nelze nezmínit naprosto fantastický hudební doprovod, který se řadí k tomu nejlepšímu, co jsem ve hrách kdy slyšel. Je sice pravda, že na výjimečný soundtrack jsem byl od fanoušků i kritiky velmi dobře připraven, ale že si budu některé melodie pouštět ještě dva roky po dohrání, to jsem tedy opravdu nečekal.
Žábák Frog je zakletý rytíř bez bázně a hany. Váže se k němu obzvlášť chytlavá melodie.
Frog
Skladatel Yasunori Matsuda tvorbě hudby věnoval všechno včetně vlastního zdraví. Poté, co si intenzivní prací naprosto vyčerpaný hudebník přivodil žaludeční vředy, musel posledních pár skladeb dokončit Nobuo Uematsu, jehož jméno dobře znají fanoušci série Final Fantasy. Jednotlivé melodie svázané s konkrétními místy a postavami dávají už tak skvělému příběhu ještě emocionálnější rozměr. Úchvatný soundtrack inspiroval spoustu profesionálních a amatérských hudebníků a jeho skladby hrají symfonické orchestry i youtuboví nadšenci dodnes.
Pokud jste dočetli až sem, je vám asi jasné, že si mě Chrono Trigger naprosto získal. Při jeho hraní jako by se zastavil čas. Příběh plný emocí a výborně napsaných postav mě držel od začátku do konce. Každé vítězství v bitvě tu bylo zasloužené, žádná z dějových odboček nekončila ve slepé uličce a díky nádherné hudbě mě Chrono Trigger od té doby vlastně ani neopustil.
Na čem hrát Chrono TriggerVětšina českých hráčů japonskou klasiku Chrono Trigger buď vůbec nezná, nebo o její existenci ví pouze z doslechu. Není se čemu divit. V devadesátých letech se u nás většinou hrálo na PC anebo na prvním PlayStationu. Oproti tomu konzole od Nintenda patřily v obývacích pokojích spíše k exotičtějším kouskům výbavy. Na přelomu tisíciletí se Chrono Trigger přece jen podíval i na PlayStation, evropský trh se ho však bohužel nedočkal. Další šance přišla až s vynikající verzí pro přenosnou konzoli Nintendo DS v roce 2008 (lze jí hrát i na Nintendu 3DS). O tři roky později ji následovala varianta pro virtuální konzoli Nintenda Wii. Pokud nemáte 3DS a nechcete hru složitě shánět, bude pro vás patrně nejdostupnější loňská verze pro Steam, případně na mobilní zařízení. Jenže i tady se najde háček. Verze na PC byla původně prakticky identická s variantou pro mobily a kvůli tomu se na ni okamžitě snesla oprávněná kritika. Na vině byl otřesný UI, bugy a ohavný grafický filtr, který z krásné pixelové grafiky dělal modelíně podobnou obludnost. O pět patchů později je situace už mnohem lepší a PC hráči mají k dispozici Chrono Trigger v podobě, která se už alespoň blíží verzi z Nintenda DS. UI vypadá o poznání lépe, většina bugů je pryč a přibyla možnost přepnout grafiku do slušivého retro módu. Stále sice chybí pár filmečků a některé prvky UI (především během bitev) si zachovaly něco z mobilní verze, ale hra je na tom už výrazně lépe než při svém tragickém startu. O případné dojmy se prosím neváhejte podělit v diskuzi pod článkem. Zklamáním je skutečnost, že přes svůj status legendy nebyl Chrono Trigger bohužel zařazen do nabídky her na miniaturní SNES. Konzoloví puristé mohou však stále doufat v poctivý port pro Nintendo Switch.  Chrono Trigger |
