Venetica: záchrana Smrti je silným příběhovým zážitkem

Tohle akční dobrodružství vás okouzlí vtipem, nadprůměrným příběhem, atraktivním vizuálním stylem a svižnými bitkami.

Venetica

Venetica se dá nejlépe popsat jako akční hra na hrdiny. To však není celá pravda a rozhodně si teď nepředstavujte další klon Diabla. Venetica je jedním z těch moderních kousků, které na to jdou jinak. To znamená silný příběh, spousty akce, přímočarý vývoj hrdiny, adventurní zážitky a to vše v pokud možno v co nejpřístupnějším hávu.

Venetica má tu smůlu, že nevyšla v ten správný okamžik. Na německém trhu se objevila už před čtyřmi měsíci a hovořilo se o brzkém vypuštění také do zbytku světa. Jenže se to kvůli problémům s vydavatelskými a distribučními partnery protáhlo.

V důsledku toho byla Venetica distributorem i u nás odsunuta v podstatě na vedlejší kolej a vydána bez většího povšimnutí. Momentálně se dokonce prodává za tři sta korun, což je za podobně kvalitní a nový titul cena nevídaně nízká.

Že je Venetica určena masovému publiku, dokládá už velmi svižný úvod, v němž si také nenásilně osvojíte příjemné ovládání a specifika hry. Tutoriál není od hlavního příběhu oddělen, ale je do něj přímo zapojen. Dostanete se do vesničky, kterou napadli bandité a dá rozum, že je třeba to s nimi náležitě vyřídit.

Ten pravý začátek ale začne až o několik okamžiků později. Hlavní hrdinka Scarlett není šťastná, protože její románek s Benedictem nenabral správný směr. To vše ale bude brzy zapomenuto.

Scarlett se ve snu zjeví prapodivná postava, která se jí představí jako Smrt a shodou okolností také jako její otec. Zvláštní kombinace. Scarlett ale brzy zjistí, že to nebyl jen sen.

Smrťácký otec hrdinku zasvětí do nepříjemné situace, která panuje mezi nebem, peklem a zemí. Fungují tu nejrůznější záporné síly a Smrt zde kupodivu vystupuje jako dobrácký element.

Nechceme přitom prozrazovat příliš ze zajímavého příběhu, a tak jen nastíníme, že pět mocichtivých pánů se spolčilo pod vedením ďábelského nekromanta a ohrožují nejen nesmrtelnou, ale i smrtelnou realitu. Ještě dodáme, že jediná Scarlett jako potomkyně Smrti může negativní stav věcí zvrátit. Udělat to přitom může jen v Benátkách.

Ještě než se Scarlett vypraví na cestu, vyzkouší si, že jí otec nelhal. Propůjčil jí totiž zvláštní schopnost nějakou dobu se pohybovat mezi světem živých a mrtvých. Nevděční vesničané začnou cizinku Scarlett podezřívat z toho, že na jejich obydlí přivedla zkázu. Dva holomci se ji proto rozhodnou zabít.

Počkají si na ni v temném rohu a skutečně se jim to podaří. Jenže hráč tiskne tlačítko, Scarlett se vrací mezi mrtvé a dva nebožáci se nestačí divit. Teď už je jen na vás, zda necháte Scarlett, aby se jim náležitě pomstila, nebo aby je nechala běžet.

Je to jen první z rozhodnutí, kterých vás čeká celá řada. Pravdou je, že na věci budoucí nemají až na výjimky tak radikální vliv jako v jiných RPG (role playing game). Spíše jde o to, zda se Scarlett vydá cestou dobračky, nebo si osvojí manýry zlodcery.

Venetica se pyšní opravdu záviděníhodnou výhodou: výborně odsýpá. Člověku u ní plyne čas prostě mnohem rychleji, což je dáno mimo jiné tím, že se do ní dokáže velmi rychle ponořit a také proto, že má pocit, jakoby se kolem něj neustále něco dělo.

Autorům se podařilo nastavit velmi chutný mix z rozhovorů a plnění úkolů, jež posunují příběh dále, vedlejších úkolů, jež vám získávají sympatie obyvatel, zkušenosti a výbavu, ale také z bitek, které by někdo mohl označit za primitivní, nicméně jen těžko by jim mohl upřít dynamičnost a záživnost.

V první polovině hry jakoby se autoři předháněli v zajímavých úkolech, spojitostech a konotacích. Pak už je přeci jen patrnější, že jim došly nápady a prostřední fáze hry až do solidního závěru tak už není strhující, stále však dostatečně zábavná.

RPG komponenta Venetice jednoznačně sluší. Na pohled působí sice jemně, je však poměrně robustní. Na každém novém levelu získáte bodíky do obecných vlastností typu síly či výdrže, ale pochopitelně můžete utrácet i za nové schopnosti, jež jsou rozřazeny do dvou vývojových stromů: bojového a magického.

Přestože vývoj postavy není omezen maximální hranicí dosažených úrovní, připravte se na to, že všechno se nenaučíte a dostatečně nevylepšíte. Od počátku se vyplatí určitá specializace, i když na rozdíl od jiných RPG výrazněji neuškodí ani určitá rozháranost a nekonzistentnost.

V boji používá Scarlett čtyř rozdílných typů zbraní, které může libovolně střídat a jež pravidelně vylepšuje o nové kousky (ale ne zase přehnaně často). Jedná se kladivo, sekyru, kopí a meč. Každá z nich přitom platí na jiný typ nepřátel. Když na někoho neplatí třeba meč, je třeba zvolit jinou zbraň, jinak ho prostě nepřemůžete. Platí však, že nejčastěji budete používat kladivo a sekyru.

Nejen herní, ale i příběhovou roli má takzvaná smrtící kosa, kterou je možné ohánět se na onom světě a čerpat jejím prostřednictvím energii z nepřátel. Kromě toho do bojového systému započítejte úhybné manévry a máte sice jednoduchou, ale výživnou bitkařinu, která se omrzí až po delším hraní v kuse.

Na Veneticu se velmi příjemně dívá, tedy za předpokladu, že nemáte něco proti komiksovějšímu stylu. Ten je ostatně podpořen i poměrně výrazným vtipem a sarkasmem, který se stará o to, aby se hra náhodou nebrala příliš vážně.

Možná se ptáte, jak to je s otevřeností zážitku. Milovníci volnosti budou pravděpodobně zklamáni. Pohyb je ve Venetice, především pak při plnění jednotlivých misí, vcelku jasně omezen, byť se autorům po většinu času daří držet přinejmenším iluzi vzdušnosti. To je však daň za dobře odvyprávěný příběh podpořený smysluplnými a na hlavní dějovou linku pěkně navázanými úkoly.

Venetica je zkrátka příjemným překvapením. Nejde sice o nějaký přelom či hru, kterou byste museli mít za každou cenu. Za hodně přijatelný peníz však nabízí překvapivě mnoho: silný a vtipný příběh, dobře odsýpající bitky, atraktivní vizuální styl a celou řadu příjemných drobností. Jen škoda, že se hře nevyhnuly potíže technického rázu, které nutí shánět se po koupi po opravách.