Spaceforce: Rogue Universe

Horečně čekáte na novou vesmírnou simulaci? Právě jste se dočkali! Spaceforce nabízí vše, co by zástupce tohoto žánru měl mít. Množství povolání, volnost, modifikovatelné lodě a tisíce úkolů. Návdavkem dostanete opravdu rozsáhlý vesmír.

Kdysi zásadní videoherní žánr space-oper, tedy komplexních vesmírných simulátorů nabízejících úžasnou míru svobody a možností vyžití je každým rokem slabší a slabší. V poslední době držela prapor snad jen série X a v závěsu jí bylo několik arkádových počinů, které ale sloužily víceméně pro krátkodobé pobavení než k propaření dlouhých nocí, jako se to stávalo například u Elite. Z tohoto akčnější soudku jmenujme například Darkstar One či Freelancer, který si svého času získal obrovskou popularitu. Více toho dohromady dáme ale jen stěží. Tento žánr sice není masově lukrativní, na druhou stranu, když už nějaká společnost vypustí kvalitní počin tohoto ražení, zpravidla si s rentabilitou nemusí dělat vrásky, protože stále existuje dostatek hráčů, kteří podobným zážitkem nepohrdnou. I proto se Provox Games a JoWood rozhodli nastavit ve světě neznámou Spaceforce a přinést vlastně druhý díl, který ale všude jinde než v Německu a Rakousku bude prezentován jako první s podtitulem Rouge Universe.

Druhá volba předpokládá úplné vykašlání se na příběh a od začátku se orientuje na volnost.

Spaceforce je zajímavá už svou základní nabídkou. Ta spočívá v kampani, kde se vžijete do role Joe Andersona, který před dvaceti lety ztratil v galaktické bitvě otce a různými hříčkami osudu přišel i o svou sestru, kterou otci slíbil ochraňovat. Kdosi ji totiž unesl, takže je stále důvod a šance ji nalézt – a o to se také na pozadí konfliktu mezi lidskými a mimozemskými frakcemi pokusíte. Příběh není žádný zázrak, ale váží se na něj četné mise, s jejichž pomocí pomalu odhalujete širokou konspiraci, byť zpočátku se ve změti mocenských zájmů a všelijakých, stále se objevujících a stejně rychle mizejících postav, nebudete příliš orientovat.

Druhá volba předpokládá úplné vykašlání se na příběh a od začátku se orientuje na volnost. Žádný Joe, ale Vy budete stát v popředí všeho dění. Vytvoříte si vlastní postavu z plejády devíti povolání a množství ras, se kterou pak na palubě své bárky budete brázdit vesmírné oceány a plnit více než dva tisíce postranních questů. A to výhradně se zištným zájmem, prosím. Samozřejmě, vzhledem k obrovskému množství úkolů se tyto neubránily značné generičnosti, ale umíme si představit hráče, kteří nad takovou porcí, jež jim zabere týdny a měsíce, budou skákat blahem.

Jádrem Spaceforce není ani tak vaše alter-ego, jako spíše plavidlo, bez nějž neuděláte ani ten příslovečný krok, a to doslova. Chvíle, kde byste se postavili na vlastní, prakticky neexistují – vše je řešeno prostřednictvím animovaných okének v rozích obrazovky, kde se čas od času zjeví tvář buď vaše či různých dalších postav, které k vám promlouvají. Loďku máte tedy zpočátku nuznou, dalo by se říci i nudnou, ale nikdo vám nebrání ji poté, co začnete těžit z úspěšně splněných questů, vyměnit. Tento proces absolvujete ještě několikrát, ale v určitých fázích se mnohem více vyplatí prosté vylepšení než nákup nové a drahé bárky. Upgrady si ji navíc můžete modifikovat, tak aby odpovídala přesně vašim představám. Zlepšující či přídavné komponenty si lze buď koupit nebo získat splněním mise, obvykle spočívající ve vystřílení určitého vesmírného sektoru.

Ačkoliv je univerzum Spaceforce nadmíru rozsáhlé, přesně tak jak se na tento typ hry sluší a patří, není nejmenšího problému se v něm pohybovat. Jednak tu jsou mapy, pomocí nichž se dokáže orientovat i ten, kdo se jinak ztratí na Václavském náměstí, jednak se dá kýžených destinací dosahovat relativně rychle. Obvyklou rychlost, kterou využijete především v bitvách, si lze přizpůsobovat kolečkem myši, ale na dlouhé vzdálenosti je lepší přepnout na mega pohon, kdy sice těžko někoho zaměříte, ale to v těchto chvílích ani není cílem. A pokud to jsou opravdové mezigalaktické cesty, pak se nabízí spuštění warpu – a to pak pěkně sviští! Občasným několika minutám cesty se samozřejmě neubráníte, je-li to pro vás překážkou, jste s touto hrou na špatné adrese. V mnoha systémech vesmíru je pořád co objevovat, a přestože bychom si představovali trochu živější galaxii, jde po této stránce minimálně o nadprůměr.

Ačkoliv je univerzum Spaceforce nadmíru rozsáhlé, přesně tak jak se na tento typ hry sluší a patří, není nejmenšího problému se v něm pohybovat.

Mluvíme tu o vesmírném simulátoru, který není z okruhu na počátku zmíněné akční odnože, takže čekejte v mnoha směrech hardcore záležitost. Pochopitelně ne v takovém smyslu, jaký by toto spojení mělo v minulosti, ale nováčci mohou být snadno odrazeni například chybějícím tutoriálem. Hra vám sice osvětlí, co můžete dělat, ale už nedodá jak to provést. Za pár hodin sice s lodí a ovládáním budete jedna ruka, ovšem současný trend velí takovou dobu pouhým základům neobětovat. V případě Spaceforce určitě není ostudou zvolit si nejsnazší obtížností stupeň, protože už na ten středí se záhy zapotíte a mnohdy lze mluvit dokonce o frustraci. Křivka složitosti roste neuvěřitelně rychle, a sotva se vám dostane do krve ovládání, už se budete muset pouštět do náročných bitev. Občas, obzvlášť pokud je na to zaměřeno hrdinovo povolání, vám pomohou parťáci, ale jejich smysl se omezuje spíše na rozptýlení terčů na vaší straně barikády. Nepřátelé se pak jednoduše nekoncentrují pouze na vás. A jak už to tak s vesmírnými simulacemi bývá, měli byste si co možná nejdříve opatřit joystick. Na klávesnici s myší si sice také zahrajete, ale moc daleko to nejspíš nedotáhnete, tedy pokud nejste zkušení masochisté.

Klady a zápory

Značný rozsah
Dobře fungující systémy

Příliš obtížné
Vesmír moc pustý

40 Euro
Anglicky

Na Spaceforce se nedívá vůbec špatně, ale jak už bylo řečeno, hráči by si zasloužili živější vesmír. Na první pohled jsou panoramata s obřími a dobře prokreslenými planetami nádherná, ale brzy zjistíte, že kolem je jen černočerné pusto – a to v porovnání například s Freelancerem dost vadí. Technicky je hra zdatná, modely lodí koukatelné, stejně jako četné efekty stojí za pozornost. Jen to zkrátka chtělo více péče a nápaditosti. Na druhou stranu si díky solidní optimalizaci zahrajete i na horších sestavách.

Občas, obzvlášť pokud je na to zaměřeno hrdinovo povolání, vám pomohou parťáci, ale jejich smysl se omezuje spíše na rozptýlení terčů na vaší straně barikády.

Vzhledem k minimu podobných her si relativně kvalitní Spaceforce své publikum jistě najde. Nejde sice o kdovíjaké terno, například X3 zůstává nepřekonáno, na druhou stranu je pod značně obtížným povrchem ukryto mnoho hodin dobré vesmírné zábavy, která těží ze značného počtu povolání, přičemž každé přináší jiný způsob hry i odlišné výhody. Chybí-li vám tedy žánr vesmírných simulací a máte-li doma nevyužitý joystick, koupí Spaceforce nic nezkazíte, naopak se s největší pravděpodobností dobře pobavíte.