Když vyrážel Keith Helm první den do svojí nové práce, hlavou se mu určitě honila spousta věcí. Jak udělat dojem na budoucí kolegy v redakci? Jak to bude s přestávkou na oběd? Jak moc imbecilní bude jeho šéf?
To ještě netušil, že nebude mít se šéfem žádné starosti a celý den se promění na jednu velkou přestávku. Jenom s obědem budou trochu problémy. Všechno se mu totiž převrátilo vzhůru nohama díky obrovskému zemětřesení. To postihlo nejen most, na kterém se zrovna nacházel, ale zanechalo svoje stopy kam až dohlédnul.
Poté, co se probral z krátkého bezvědomí mezi opuštěnými auty a
rozlomenými kusy betonu, pokusil se dostat z mostu na pevninu. Během
svého nebezpečného snažení a balancování na zbytcích konstrukce narazil
po určité době na dalšího nedobrovolného zajatce. A tou je, jak už
možná tušíte, dívka. Její vyproštění z trosek autobusu naklánějícího se
nad vodní hladinou je plné napětí a naučí vás používat některé předměty ve zdejším dobrodružství obsažené, v tomto případě provaz. Ten si ale musíte samozřejmě nejdříve najít a pracně k němu dolézt. Spolupráce těchto dvou postav a jejich rozdílné
způsoby řešení problémů vás potom provází
po celou dobu. Vaším cílem je dostat se do města na poslední sběrný
bod, kam se vracejí záchranáři. Občas se také objeví ve většině her
opomíjený erotický kontext, třeba když přidržujete žebřík a vaše
souputnice se sune v roztrhané sukénce vzhůru. Nebo když se převléká
za oknem. A kdyby jen to, schválně si to zkuste…
Myšlenka stvořit hru, kde hlavním faktorem bude zemětřesení, je originální a zatímco odborní recenzenti hru odsoudili pro celou řadu nedostatků, u určité části herní populace se stala vyhledávaným titulem. Kde jinde můžete zažít hodiny ticha, jenom občas přerušené křikem vyplašených ptáků, s dlouhými výhledy do otevřené krajiny a pohybovat se přitom v neustálém napětí, protože každý krok může být ten poslední. To ještě umocňují občasné otřesy půdy, které se samozřejmě ozývají nejraději v momentech, kdy je potřebujete ze všeho nejméně.
Bohužel, přestože příběh se vymyká běžným herním proudům a budí proto
sympatie, technická realizace trochu kulhá. Představte si grafiku ze
staré (dobré) PlayStation (tedy PSX). Ovšem ne z těch posledních už poměrně
povedených titulů, které vytahovaly z 32-bitové konzole maximum, ale titulů ještě
starších a k tomu jenom přidejte pár efektů běžně užívaných na PS2. Za
určitý klad ovšem považuji dobrý výběr barevných odstínů, převážně šedé
nebo jiných nenápadných barev, což dodává hře zvláštní výraz.
Samotný vzhled by se možná ještě dal skousnout, stejně špatné je to ale i s pohybováním postav. Kromě neexistujícího motion capture se jednotliví hrdinové občas cukají dosti nepříjemným způsobem. Své dělá i absence hudby, až na pár výjimek je totiž všechno ponořené do ticha. Což ale zase přidává hře na určité zajímavosti a možná jí to více přibližuje realitě.
Po celu dobu hraní jste závislí na různých zdrojích vody, většinou z neporušených umyvadel nebo pítek. Potřebu napít se indikuje i druhý ukazatel na obrazovce, hned pod ukazatelem zdraví. Jakmile tento vodoměr ubývá, vaše výkony se zhoršují. Naštěstí lze na sebe upozornit záchranný vrtulník a získat ze shozeného batohu první pomoci několik potřebných věcí a s nimi i láhev. Vodní zdroje se také používají pro uložení pozice, proto je budete vítat s opravdovým nadšením.
Podle výrobce tahle hra obsahuje sedm různých konců. Vzhledem k její nenáročnosti (dá se dohrát během pěti až šesti hodin) si můžete několik z nich vyzkoušet. Tím se řadí po bok velikánů jako Shadow of Destiny nebo Clock Tower 3 (teď si nemůžu nahonem vzpomenout na další tituly s více konci, kdyby vás nějaké napadly, hoďte je prosím pod článek), kde se průběh i samotný konec hry mění podle způsobu vašeho hraní. A to je opět více než jen sympatické.
Abychom to nějak shrnuli, celkově se jedná o originální a v některých směrech zajímavě koncipovanou hru, kterou doporučuji vaší pozornosti, ale předem varuji před řadou nedostatků.
| SOS: The Final Escape | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
