RECENZE: Horor Someday You’ll Return skládá hold českému turistickému značení

Nová česká hra Someday You’ll Return má světové parametry, přitom byla z velké většiny vytvořena v pouhých dvou lidech. Podíváme se v ní do českých lesů, kde budeme pátrat po ztracené dceři.

Vývojářský tým CBE Software není na české videoherní scéně žádným nováčkem, nikdy však nedosáhl proslulosti, které se dostává například Warhorse nebo Bohemia Interactive. To se ale možná brzy změní, protože jejich novinka patří do žánru, který je aktuálně v kurzu.

Ano, takovou grafiku mají na svědomí opravdu jen dva lidé.

Someday You’ll Return je tzv. walking simulator (viz náš článek) a po většinu času v něm budete procházet virtuální přírodou, inspirovanou skutečnou přírodou Českého Švýcarska. A kochat se… Přestože většinu vývoje měli na starosti jen dva lidé, nebáli se jít do technicky náročného Unreal Enginu a výsledek vypadá vyloženě skvěle. Co hře chybí na detailech dohání celkovou kompozicí krajiny a díky skvělé práci se světlem mnohdy vypadá lépe než řádově dražší Kingdom Come. To ale není příliš fér srovnání, na rozdíl od něj se totiž Someday You’ll Return odehrává na daleko menší ploše, spíše než otevřeným světem je pavučinou cest a cestiček. 

Orientace v herním světě je podstatnou složkou hratelnosti a také jednou z nejlepších vlastností hry. Zatímco většina konkurence si pomáhá pomocí interaktivních map, kompasů či uživatelského rozhraní, zde se musíte spolehnout na turistické značení. Pokud někam potřebujete dojít, nezačne vám v prostoru blikat obrovský vykřičník, ale musíte se podívat na turistické cedule a pak se například jednoduše vydat „po modré“. Svět hry je oproti realitě samozřejmě zhuštěný a od každé značky vidíte většinou hned tu další, navíc obsahuje spoustu orientačních bodů. Nechci říkat, že jsem během těch zhruba dvaceti hodin potřebných k dohrání nikdy nezabloudil, ale vždy to bylo jen a pouze mojí chybou.

Hra se sice tváří jako horor, ale děsivá není.

Pobíhání v lese je skvělé, o dost slabší jsou bohužel hororové pasáže, kdy vás autoři uzavřou v klaustrofobickém prostoru a snaží se vás vyděsit. Je jedno, jestli jde zrovna o hradní sklep, jeskyni nebo opuštěný bunkr, většinou jsem si z nich odnesl pocit jen samoúčelného bludiště. 

Velikou potíží totiž je, že ač se hra označuje za horor, moc děsivá není. Sice je zde možnost zemřít, ale samotná zápletka je tak ohraná, že mě vlastně osud jejích aktérů moc nezajímal. Úvodní premisu hledání zatoulané dcery postupně rozšiřují vzpomínky na temnou minulost, které se dozvídáte z nalezených deníčkových záznamů. Je plná klasických hororových klišé a odhadnout její pointu s předstihem nedá žádnou práci.

Daleko blížeji než k psychologickému Firewatchi má hra třeba k sérii Amnesia. Také zde najdete jednoduché hádanky, k dispozici máte i inventář, ve kterém si můžete prohlížet sebrané předměty a pomocí několika nástrojů s nimi dále pracovat. Čas od času si pak budete muset z nasbíraných bylinek uvařit lektvar podle receptu. Jde o fajn zpestření, rozhodně bych se ale zdráhal označit hru slovem adventura, na to jsou tyto minihry příliš jednoduché. To ostatně platí i o plížících pasážích, které jsou díky slepotě a hlouposti nepřátel spíše trapné než adrenalinové.

Celkově je Someday You’ll Return dost syrový zážitek, kterému by slušelo po všech stránkách pořádně začistit. A také zkrátit – ke konci už hře dochází dech a věčné pobíhání lesem tam a zase zpátky už se trochu omrzí. Přesto však jde o nesmírně milý počin, který bychom obzvláště tuzemským hráčům jednoznačně doporučili, už jen kvůli jeho unikátnímu zasazení.