Saints Row 2 - další nepovedená konverze

Městská akce jinak. Bohužel, opět se dobrá konzolová hra dočkala tristní PC konverze.

Saints Row 2 PC pouták

Pokud začnu zcela upřímně, tak musím říci, že na Saints Row 2 jsem se opravdu těšil. Doufal jsem v onen kýžený GTA klon městské akce potřebných kvalit, po kterém nebudeme odkázáni jen na velkého učitele. Stačilo tak málo a sny by se vyplnily.

Jenomže SR2 si bere inspiraci z GTA až moc velkou. Stejně jako čtvrté pokračování vzoru, i učedník trpí nedostatky způsobenými nepříliš zdařilou konverzí – naprosto tristní hardwarová optimalizace a to, co předvádí automobily na silnici, zaslouží pár facek.

Takhle zeširoka to ale brát nemůžu, to bych se dostal k závěru během dvou odstavců. SR 2 musíme brát s nadhledem. Do celé hry je přidána potřebná nadsázka a humorný nádech titulu mi vyhovoval. Ne všude je ale odlehčený a arkádový tón ku prospěchu.

Příběh se bude opět odehrávat ve fiktivním městě Stilwater. Pro konzolové hráče možná nebude ničím novým, ale PCčkáři se s ním setkávají poprvé. Stejně tak i příběh navazuje na první díl. Zápletka se točí okolo kdysi „slavného“ gangu 3rd street saints, který už není to, co býval.

Již teď je jasné, o co půjde – budete dělat všechno možné, abyste svému klubu dobrodinců navrátili dřívější autoritu. Zápletka pak není nijak složitá, a tak nehrozí, že byste nevěděli, jestli jste na kraji nebo uprostřed preclíku. Během putování za reputací dojde na vtipné i dojemné chvíle.

Byť není příběh nijak extrémně výjimečný, zaslouží si pochvalu. To se týká i jeho samotného podání. Scénky mají šťávu a kvalita dabingu nijak nezaostává. Stejně tak je příjemné, že si můžete vytvořit komplet svého avatara libovolného pohlaví, vzhledu a stylu vnějšího vystupování. Pokud se vám tedy podaří vytvořit obraz vašeho skutečného já, můžete si připadat, že jste opravdu ve hře (berte s nadsázkou).

Jízda o nervy

To je ale asi tak všechno, co lze na nějakou dobu pochválit. Jakmile totiž nasednete do auta, okamžitě míříte do menu zjistit, co se děje. Vlastně nic, jenom je jízdní model příšerný, že to nemá obdoby. Auto reaguje na vaše povely k zatočení prakticky okamžitě a po poměrně tuhém ovládání z GTA IV jsem na nějaký čas dospěl k názoru, že tohle se prostě nedá.

Bohužel jsem musel ve svém snažení pokračovat a zhruba po čtyřech hodinách hraní (nepřeháním, skutečně to trvalo takhle dlouho) mi jízdní vlastnosti aut už ani nepřišly tolik příšerné. Musel jsem však zásadně vybírat dopravní prostředky pomalejší, větší a těžší. Alespoň tyto zákonitosti jsou zde zachovány a dodávka se dá ovládat i v rané fázi seznamování se s hrou.

Kolizní fyzika je také na velmi špatné úrovni, o modelu poškození nemluvě. Srážky s ostatními automobily prostě nepůsobí dobře, a pokud náhodou přejedete chodce, vůbec to nepostřehnete.

Je to obrovská škoda. Hru tento fakt neuvěřitelně sráží a relativně zábavné mise jsou tudíž pohřbeny nutností používat dopravní prostředky. To, co by mělo být hlavní výhodou hratelnosti, se pak paradoxně obrací proti ní.

Hlavní náplň

Věřte mi, ale tento elaborát o ovládání vozidel měl svůj smysl. O to větší, když člověk vezme na vědomí, že samotné mise jsou zábavné a svižné. Nejedná se sice o nic inovativního, ale svůj účel – zabavit – plní dokonale. Jenže k čemu to je, když potom musí člověk sednout do auta a nasadit znechucenou grimasu?

Během misí se většinou ženete za stejným cílem, kterým je ničit a ještě jednou ničit. K dosažení kýženého jsou však předhozeny různorodé prostředky jako jízda ve vozíku na letišti nebo ochrana lůžka, na kterém leží váš raněný parťák.

Recenze konzolové verze

"Saints Row 2 je tedy důstojným nástupcem prvního dílu a i když vedle GTA IV vypadá jako mladší bráška, nabídne pořádnou porci zábavy. Má své chyby, vynahrazuje to ale neskutečným počtem všemožných činností, včetně cákání močůvko po všem okolo, a velkým městem k prozkoumávání."

Čtěte více v recenzi.

V některých misích vám bude přidělena jedna z příběhových postav, která se bude snažit pomoci. Stejně tak si můžete do boje povolat několik bezejmenných členů vašeho gangu (to i mimo mise). Ano, jejich inteligence se kdesi zasekla, takže než se někam doplouží, máte už všechny padouchy pozabíjené. S trochou fantazie však lze ohodnotit jejich přínos do hry kladně – nepřipadáte si, že jste na akci sami.

Na druhou stranu, sami klidně být můžete, protože vaši protivníci inteligence také nepobrali a svou kvalitu nahrazují vcelku neúspěšně kvantitou. K tomu všemu si ještě připočtěte fakt, že se vám poměrně rychle doplňuje zdraví a vzejde z toho Rambo, který zemře opravdu málokdy.

Směrem ke zbraňovému arsenálu ale musím vyslat pochvalu. Najdeme všechny staré známé v několika variantách a nehrozí tak, že bychom neměli, co do ruky. Horší to je s náboji, které ubývají opravdu rychle. To, že si můžete vzít kohokoli za živý štít a v situaci nepotřeby ho chvatem za kalhoty odhodit, je příjemné zpestření.

Co již tolik příjemné nebylo – otravná nutnost naplnit ukazatel respektu, abyste mohli plnit další mise. Hra tím uměle prodlužuje dobu u ní strávenou. Ze začátku jsem toto považoval za buzeraci. Jestliže ale člověk vezme v potaz, že jsou aktivity, jež musíte plnit, zábavné, tak se po čase přestane zlobit.

Navíc si za chvíli stejně nasbíráte respektu do foroty a budete moci plnit linku několika misí za sebou.

Koření

Free roam akce ale netvoří jen příběh a mise s ním spojené. Důležitá je i ona omáčka okolo – městem počínaje a aktivitami v něm konče. To první zmíněné není až takové, jak bych si představoval. Stilwater je sice fajn, ale v porovnání s konkurenčním Liberty City z GTA IV je to jen chudý příbuzný.

 Wallpapery

   

Na druhou stranu je město příjemně různorodé a plné pochybných existencí. Jeho velmi důležitou součástí jsou konkurenční gangy, které si nenechají nic moc líbit. Ne nadarmo je tak kromě metru hledanosti policií přítomen i ukazatel, jak moc po vás jde domovský gang dané čtvrti.

Postupem hrou získáváte nové a nové oblasti pod svoje pařáty, dostáváte z nich příjmy a spojená s tím je i nutnost obrany území v případě napadení.

Vaše zločinecké impérium si budujete na několika frontách. V první řadě se jedná o plnění misí, v druhé je to vybírání vzhledu vašich kumpánů, selekce vozidel, ve kterých si pak budou vozit zadnici a nakonec nám zbývá dobývání nepřátelských pevností.

Pro jejich získání je nutný stejný základní předpoklad jako u misí – naplněný ukazatel respektu. Za úkol pak dostanete pomlátit všechny konkurenty v daném objektu a tím si nakonec připíšete potřebné území.

Celkem příjemnou věcí je fakt, že svoje peníze máte i za co utratit. Kromě nezbytných zbraní si můžete nakupovat nové oblečení, zkrášlit se nějakým tetováním, vytunit si auto, či si zbrusu nové auto koupit (tady padne peněz nejvíc) atd. Všechny tyto činnosti vedou k tomu, že se vám zvýší styl, z čehož plynou výhody.

Dostáváte totiž bonus za styl při činnostech spojených se získáváním respektu. Mírně komicky pak působí, když dostanete bonus za styl v aktivitě, kde máte za úkol znehodnotit fekáliemi dané cíle.

U aktivit ještě zůstanu. Ty jsou povětšinou zábavné... ale najdou se i ty ze šuplíku se štítkem nuda. To zejména ve chvílích, kdy musíte řídit nějaké z vozidel (zejména závody) a opět se tedy setkat s příšerným ovládáním. Například Fekální Mstitel (zmíněno o odstavec výše) nebo Velký Poliš – váš úkol je pro kameramana připravit pěkné záběry, což zpravidla znamená někam dojet a tam někoho zmlátit – jsou ale aktivity opravdu povedené, byť v případě prvního zmíněného též řádně nechutné.

Další nepovedená konverze

Technické zpracování obecně nepatří mezi to nejlepší, co dnes na monitorech lze spatřit. Sama o sobě by nepříliš pěkná grafika nevadila, ale když se k tomu připočte diletantský port z konzolí, tak to začíná zavánět. Ano, opět tu máme hru, která je nesmírně vybíravá, co se dorozumívání s HW týká.

Nemá cenu tento fakt více komentovat, protože hra se prostě nehýbe tak, jak by mohla. Grafika sama o sobě má své temné i světlé stránky. Modely aut často působí kýčovitě, ale zase třeba chodci a postavy obecně na tom nejsou vůbec špatně.

Exteriéry jsou po zapnutí všemožných efektů sympatické, až při západu slunce srdce romantika zaplesá. Ovšem interiéry jsou o poznání ošklivější.

Zvuky sice nejsou nijak výjimečné a mohou působit ploše, ale co si zaslouží obrovskou pochvalu, je hudba ve hře přítomná. Ta se táhne od dnešního indie rocku až k hitům osmdesátých let. V této oblasti si vybere opravdu každý.

Bilancování nad promarněnou šancí

Stačilo opravdu málo. Sice se možná opakuji, ale nejspíš to mám opravdu na srdci. Nebýt odfláknuté konverze, kvůli které je hra přehnaně HW náročná a auta téměř neovladatelná, měli jsme tu velmi dobrý GTA klon s inspirací zejména v dílu s přídomkem San Andreas.

Ovšem ani to nestačí. Jestliže si koupíte nové nabušené auto, tak puknete vzteky, než s ním dojedete do garáže. Pak už ho pro jistotu nevytáhnete, protože sportovnější vozy se opravdu moc ovládat nedají.

Poměrně povedené mise věci už nezachrání, jelikož zase taky nejsou něčím, z čeho byste se dostávali do extáze.

Saints Row 2 mohlo dopadnout o mnoho lépe. V jádru zábavná a odlehčená hra je pohřbena výše zmíněným. Slabou záplatou na toto všechno je přítomnost poměrně povedeného multiplayeru. Příjemným faktem je, že se hra dočkala pěkného českého otitulkování.