RECENZE: Na upírském Redfallu nás nejvíc bavilo hru odinstalovat

Mělo to být jedno z es v rukávě letošní herní sestavy Xboxu. Redfall se však ukázal být extrémně nudnou záležitostí a také varováním pro Microsoft, že takto to dál dělat opravdu nejde.

Ačkoliv letos všichni fanoušci Xboxu vyhlížejí především vesmírné RPG Starfield, Redfall měl být v řadě někde těsně za ním, co se současných lákadel na Xboxu týče. Kooperativní akce sice až na výjimky nikdy nebudí příliš velké nadšení, ovšem tady se vzhledem k autorům ze studia Arkane, které má za sebou parádní sérii Dishonored či neméně zajímavé tituly jako Prey nebo Deathloop, mohlo vařit něco zajímavého.

Už loni, kdy nám Xbox přiblížil detaily ohledně hry, jsme se v redakci shodli, že budeme naše očekávání spíše krotit. Těsně před vydáním se navíc objevily dojmy z hraní u velkých mezinárodních médií, které nenasvědčovaly tomu, že hra bude příliš velká zábava. Korunu tomu pak nasadila informace, že i na nejvýkonnějším Xboxu Series X hra pojede v úvodu pouze ve 30 FPS.

V redakci jsme se tomuto omezení vyhnuli testováním verze na PC. Docela mě hned zkraje zaujalo, že dorazil klíč na Steam, nikoliv do oficiální PC aplikace Xboxu. Loni jsem přitom takto přes appku Xboxu bez větších problémů testoval třeba Pentiment, který rovněž spadá pod vydavatelská křídla Bethesdy. Nějak tedy nechápu, proč nás v případě Redfallu autoři rovnou směřují do Steamu. Že by málo důvěry ve vlastní distribuci? Ale budiž, upřímně sám nemám PC rozhraní pro Xbox příliš v lásce.

Kooperace i hraní sólo

Redfall má být v první řadě kooperativní akce až pro čtyři hráče, kterou lze ovšem hrát i v singleplayeru. Realita je ovšem taková, že singleplayer je zde spíše „aby se neřeklo“ a hra se v mnoha ohledech chová jako multiplayer, i když hrajete sami. Projevuje se to třeba tím, že i když hru „pauznete“ přes klávesu escape, herní svět žije vesele dál a během toho, co si třeba odskočíte pro pití nebo na záchod, si na vás mohou smlsnout všichni upíři v okolí.

Hra totiž vyžaduje neustálé připojení k internetu a zkrátka se chová jako server pro více hráčů, i když Redfall s nikým hrát neplánujete. Na multiplayer dále poukazují prakticky všechny herní dialogy, kde na vás herní NPC mluví jako na skupinu lidí, ale také třeba fakt, že je ve hře nepřátel úplně stejně, ať už jste ve čtyřech nebo sami. Jinak řečeno, hra bude v „singlu“ o něco těžší, ale vlastně pořád dost lehká. Ale o tom až za chvíli.

Redfall láká na příběh o malém městečku (které nese stejné jméno jako hra) ve Spojených státech ovládnutém upíry. Jakožto člen speciálního komanda se musíte postavit hrozbám, které v něm číhají. Ačkoliv se vždy snažím příběhy sledovat, ten u Redfallu mě pustil už během úvodního levelu.

Dokonalá ilustrace stavu hry Redfall

Jakmile najdete herní základnu, hra vám zpřístupní řadu NPC, původních obyvatel městečka, kterým pomáháte dostat ho zpět pod kontrolu. Vyslechnete si jejich osudy, jenže ve výsledku to vždy vyústí jen v misi ve stylu „jdi támhle, přines toto, zabij tamtoho“. A tak se rychle z Redfallu stala hra, kde už skoro nedávám pozor na zadání mise a jen si označím místo, kam mám dojít. Tímto stylem hraní zřejmě ani o nic nepřijdete, vyjma svého drahocenného času.

Mimochodem, pokud jste se z úvodních trailerů těšili na animované cutscény, tak v tomto ohledu se dokonce autorům povedl trik hodný čínských vývojářů mobilních her. Žádné tak hezké filmečky jako v trailerech na vás totiž nečekají, většina cutscén jsou totiž statické obrázky s dabingem a hudbou. To je docela podpásovka.

Hezké, ale nudné a prázdné

Po stránce hratelnosti přichází další zklamání. Hledám vhodné slovo a nenapadá mě nic lepšího, než že Redfall je prostě hrozně tupý. Hra vás prakticky nijak nemotivuje se do ní ponořit, nezakousne se do vás svými upířími zuby. Městečko je sice hezké, ale šíleně prázdné. Náhodně po něm jsou rozeseti lidští nepřátelé, což je kult, který pomáhá upírům. Tedy jak kdy, občas se z nějakého důvodu začnou mydlit i mezi sebou. Upíři mají samozřejmě navrch.

Skupinky nepřátel jsou poměrně malé, stejně tak upíry si jde v otevřeném světě odchytávat po jednom a pak je to hodně krátký proces. Sice jsem nehrál hru na těžší obtížnost, ale na tu střední mi pobíjení skupinek nepřátel nedělalo větší problémy. Ačkoliv se hra snaží nalákat na legendární Arkane styl hraní s vícero možnými způsoby, jak k daným situacím přistupovat, nakonec je to všechno úplně jedno, prostě vezmete brokovnici s kůlem proti upírům do ruky a postavíte se nepřátelům hezky čelem.

Přitom jsem si jako svého hrdinu zvolil Jacoba, což má být sniper s možností se zneviditelnit a také s havranem, který mu označuje pozici nepřátel. Stealth styl jsem však opustil prakticky ihned, jelikož kombinace slabých nepřátel a tupé umělé inteligence zaručí, že máloco ve hře bude opravdová výzva.

Uvedu příklad. Jedna z vedlejších misí vás pošle sprovodit ze světa upírského kurátora galerie. Takže s vaším „stealth“ hrdinou vykopnete hlavní dveře, kde potkáte skupinku šesti kultistů. Čtyři nejbližší začnou chaoticky pobíhat sem a tam bez toho, aniž by po vás začali střílet, jen jeden se pokusí hodit granát v momentě, kdy už mu brokovnicí míříte mezi oči. Zbylí dva si masakru vůbec nevšimnou a dál dělají, že koukají z okna.

Upírský kurátor si onoho hlasitého masakru o patro níž rovněž nevšimne, takže si ho můžete užít hezky sólo, jenže ouha, on se po první ráně teleportuje na střechu a začne na vás posílat běžné řádové upíry. Ti však nevědí, kudy k vám, a zaseknou se na schodech ze střechy, což efektivně vytvoří takovou (ne)živou zeď. Tou se ovšem bez problémů prostřílíte. Samotný kurátor na střeše pak udělá přesně to samé jako banda kultistů v prvním patře: místo útoku začne pobíhat sem a tam. Připadám si, že nejvíc ran ve hře šlo vedle kvůli neustálému obracení očí v sloup.

Redfall je v mnoha dalších ohledech prostě takový standardní „looter shooter“, namíchaný s hrami ze série Far Cry. Po mapě najdete nespočet různých věcí na prodej, zbraní, nábojů, lékárniček, že se vám to kolikrát ani nechce sbírat. A pokud vás looter shooter nudí i lootem, pak je něco opravdu špatně. Nejvíc mě každopádně vytáčela ona prázdnota herní mapy, kde se prostě nic neděje, pokud aktivně nevyhledáváte označené mise.

Po technické stránce žádná sláva

Pokračujeme technickým stavem hry, který je na PC rovněž bídný. Na sociálních sítích jsem zaznamenal řadu poměrně drsných bugů, které bych asi i pro pobavení rád viděl. Já jsem až na tupou AI, výše zmíněné zaseknuté upíry na schodech a sem tam nějaké NPC, které zmizelo z místa, kde normálně mělo být, nic moc dalšího neviděl. Ale i to mi stačilo.

Nejvíc mě vytáčely neustálé pády FPS. Hru jsem testoval na PC sestavě s procesorem Ryzen 5 3600, 16 GB operační paměti a grafickou kartou RTX 3070Ti s 8 GB VRAM. Redfall mi automaticky nastavil vůbec nejvyšší (epické) grafické detaily a povětšinou fungoval v rozlišení 1440p na docela hezkých 70–90 FPS. To mě zprvu docela překvapilo, kdyby ovšem každou chvíli počítadlo na chvilku nekleslo někam ke 30 FPS, občas i lehce pod. Bylo to vždy za pohybu, takže předpokládám, že hra loadovala prostor přede mnou.

Co je ještě uhozenější, že patch, který dorazil na vydání hry, ji paradoxně ještě více rozbil. Najednou mi na ty samé detaily hra nedokáže držet ani 60 FPS, většinou se pohybuje někde okolo 50 FPS. A ony propady k 30 FPS samozřejmě nezmizely. To je opravdu nepochopitelná věc.

Opravdu přemýšlím, za co bych Redfall mohl pochválit. Grafika není úplně ošklivá, některá místa na mapě mají i své kouzlo. Hudební podkres je docela fajn, k upírské hře se hodí. Samotná akce a rozličnost zbraní mi také nepřišla úplně nezáživná, ale okouká se rychle. Pokud vás prostě jen baví čistit virtuální světy od nepřátel a ideálně máte další tři podobně naladěné kamarády, tak se asi v herní historii najde i pár horších voleb.

Nejvíc vlastně Redfallu hraje do karet to, že je v Game Passu. Ačkoliv si za něj autoři jinak účtují naprosto sprostých 2 099 korun, pokud máte předplatné, nic vám nebrání si Redfall vyzkoušet také. Nejspíše dojdete ke stejnému závěru jako já, ale někoho možná Redfall za onu celkem nízkou investici do předplatného i zabaví.

Docela mě to všechno mrzí, protože mám Arkane rád. Deathloop se sice už podle mě moc nepovedl, ale jen málo studií nikdy nešláplo vedle a také tento názor se mnou ne každý sdílí. Arkane mezi studii Microsoftu fandím prakticky nejvíc, jenže to, co předvedli s Redfallem, je opravdová ostuda a pro mě už druhý přešlap v řadě. Tento je navíc ještě daleko horší. Microsofte, probuď se!