Už si ani nepamatuji jak je to dlouho, co jsem chodil ke kamarádovi hrát hry na mě tehdy zcela nedostupnou konzoli Sega Master System. Bylo jich mnoho a v paměti jich do dnešního dne uvázlo jen pár. OutRun mezi takovéto nezapomenutelné klasiky bezesporu patří. Jednoduchý princip, na svou dobu skvělá grafika i hudba a veliká obtížnost, to byly hlavní devizy této závodní pecky. Po mnoha letech se s OutRunem setkávám znovu, tentokrát na svém vlastním PC. Má tato hra i po takové době co nabídnout, nebo se jedná jen o další trapný pokus vytřískat z napůl zapomenuté legendy ještě nějaký ten dolar navíc, než navždy zapadne ve smetišti dějin?
Trocha historie
Je dost možné, že ti později narození z Vás o OutRunu nikdy neslyšeli, proto mi dovolte menší ohlédnutí do dávné historie. OutRun spatřil světlo světa v roce 1986 jako klasický herní automat. Princip byl velmi jednoduchý – ve svém Ferrari Testarossa (i když oficiálně Sega licenci na Ferrari nevlastnila, není pochyb, o jaké auto se jedná, přestože ve hře nikde nápis Ferrari ani logo vzpínajícího se koně nenajdeme)
a s blonďatou kočkou na místě spolujezdce jste se proháněli po širokých jednosměrných silnicích za doprovodu chytlavé hudby.
OutRun si totiž zachovává svůj koncept a zůstává pravověrnou arkádou se všemy klady a zápory co to obnáší
Originální myšlenkou byla možnost zvolit si vlastní trasu. Po projetí jednoho úseku se cesta větvila do dvou stran a bylo jen na Vás, kterou si vyberete, přičemž platilo, že cesta vlevo byla vždy jednodušší než cesta vpravo. Začínalo se vždy na prosluněné pláži, dál už to bylo jen na Vás. Celkem hra obsahovala 15 takovýchto úseků, do konce se dalo dojet za necelých 5 minut. Na každý úsek jste totiž měli omezenou dobu, a pokud jste do jeho vypršení nestačili projet checkpointem, hra skončila. Game over.Později přišla dokonce verze se sedačkou, umožňující ještě lepší zážitek ze hry – celé zařízení s Vámi třáslo ze strany na stranu a díky pseudo 3D zobrazení byl požitek z rychlosti dokonalý. Časem se hra portovala tu s větším, tu s menším úspěchem na všechny možné počítače a herní konzole a dočkala se opravdu masové obliby.
Současnost
Dost bylo ale historie, podívejme se jak je na tom OutRun v roce 2006. Po spuštění na Vás vyjede rovnou menu hry, nějakou úvodní animaci nečekejte. Ze všeho nejdříve jsem zamířil do options a strávil asi dvacet minut přenastavováním gamepadu. Orientace v klasickém konzolovém menu je totiž docela nepřehledná.
Poté jsem se již co nejrychleji proklikal do samotné hry, ještě vybral auto, automatickou převodovku a jedno z nabízených rádií. Loadovací obrazovka a… přiznám se, že první spuštění mi přineslo obrovské zklamání. Nejde ani tak o zastaralou grafiku, jako o primitivnost samotné hry. OutRun si totiž zachovává svůj koncept a zůstává věrný své předloze se všemy klady a zápory co to obnáší. Zajel jsem si pár závodů a nebyl schopný dostat se do cíle ani po nejjednodušší trase, což mě samozřejmě strašlivě naštvalo. Že bych si neporadil s takovou primitivní arkádou? A tak jsem absolvoval jeden závod za druhým a zjistil, že nemůžu přestat.
Ano, je to tak – OutRun je zpátky v plné síle, navíc obohacen o spoustu drobných vylepšení, díky nimž ještě nabral na přitažlivosti.
Jedním z nejdůležitějších je přidání nových herních módů. V hlavním režimu Coast 2 coast na Vás čekají úkoly jejichž plněním získáváte body, za něž si můžete nakupovat další auta, tratě, hudbu atd…
Tyto úkoly se dělí na dva druhy.
Mezi první patří klasické závody. Začínáte na chvostu závodního pole a cílovou páskou musíte projet nejhůře třetí.
Jen minimálně bývají tyto mise oživeny nějakou nápaditější – například soutěží v dělání smyků, nebo jízdě ve vzduchové kapse za jinými vozidly.
Druhý mód, pojmenovaný Heart attack, je mnohem originálnější. Přisedne si k Vám blonďaté děvče a při jízdě Vám zadává šílené pokyny, jež musíte na krátkém úseku trati bezodkladně splnit. Její přání jsou opravdu různorodá – s některými nebudete mít nejmenší problémy – například vyhýbat se ostatním autům, předjet kolonu kamionů, nebo na daném úseku nenabourat.
Čili klasické činnosti, které plníte ať už vám to blondýna řekne nebo ne.
Další jsou již poněkud ujetější a také obtížnější – valit před sebou obří plážový míč není žádný med, natož pak když si slečna vzpomene, že byste měli trefit co nejvíc kolem jedoucích aut. Nejabsurdnější nápady však přicházejí ke konci celé projížďky – při kličkování mezi padajícími meteory a létajícímí talíři nebo trefování vysmátých žlutých duchů se neubráníte úsměvu.
OutRun 2006 je prostě arkáda toho nejhrubšího zrna. Jestli Vám na Need for speed vadí přílišná akčnost a nereálnost, vyhněte se této hře velkým obloukem. Jezdí se jen na jednosměrné silnici, na auta v protisměru zapomente, i takhle budete mít plno práce se jim vyhnout, zatáčky se projíždíí zásadně bokem dopředu (naučit se úspěšně zvládat smyky je pro hru zásadní) a pokud trefíte druhé auto,
jen trochu zpomalíte, zatímco trefený nešťastník daleko odletí, zabliká a zmizí.
Dobrou zprávou pro milovníky automobilky Ferrari je, že tentokrát firma Sega licenci zakoupila. Ve hře se setkáme s patnácti auty, mezi nimiž jsou i krasavci jako Ferrari Enzo, Superamerica nebo F355 Spider. Na začátku jsou však k dispozici pouze dvě – zbytek je nutno postupně odemykat.
Všechny vozidla jsou ve dvou verzích, v klasické a pak ještě OutRun verzi, která se od klasické liší pouze výkonem a samozřejmě i cenou. Chybou však je, že i na nejdražší Ferrari Enzo v OutRun verzi si vyděláte poměrně rychle a ke koupi ostatních aut už jaksi chybí motivace..
Největší slabinou hry se tak stává její trvanlivost – brzy budete mít nejlepší možné auto a ostatní odemykatelné bonusy za vynaloženou námahu rozhodně nestojí. Projíždění stále stejných tratí (celkem je jich ve hře 30), i když je zdemožnost projet si je pozpátku či zrcadlově, začne být po nějaké době stereotypní. V tu chvíli již zbude jen povedený multiplayer.
Jestli Vám na Need for speed vadí přílišná akčnost a nereálnost, vyhněte se této hře širokým obloukem.
Technické zpracování by bylo odpovídající kdyby se hra jmenovala OutRun 2003.
Bohužel, máme rok 2006 a již jsme si zvykli na poněkud jinou úroveň. Model vašeho auta ještě docela ujde, okolí je na tom již mnohem hůř. Některé trasy jsou vyloženě ošklivé (poušť), některé docela pěkné (ty zasněžené) celkově však grafika působí zastarale a průměrně. Výhodou je však, že vše běhá plynule i na slabších počítačích a popravdě řečeno – při rychlosti přesahující 300 km/h nemáte moc času se rozhlížet po okolí.Co však musím bez slitování zkritizovat je hudba. Ve hře uslyšíte stejné skladby jako před dvaceti lety, jen v minimálně přepracované podobě. Jenže co se líbilo kdysi, působí dnes už vyloženě směšně. Po dvaceti minutách jsem ji bez milosti vypnul a pouštěl si hudbu svojí. Je zde sice možnost za vydělané body dokoupit songy další, případně jejich taneční remixy, na to jsem však nenalezl odvahu.
Slovo závěrem
|
Jednoduchá a návyková hratelnost
Krátká výdržS OutRunem je situace podobná jako s nedávno vydaným Sensible Soccerem. Milovníci původní hry ho budou vychvalovat do nebes a většina nových hráčů nad ním ohrne nos a vrátí se k novějším hitům (Need for speed: Most Wanted). Přesto bych tuto hru doporučil vyzkoušet každému – v jednoduchosti je síla a ani tak dlouhá doba neubrala hře na zábavnosti.
