Need for Speed Undercover – nejhorší díl známé závodní série

Oddaný fanoušek dokáže své oblíbené hře odpustit leccos, ale jednou přeteče každý pohár.

Need for Speed Undercover

Série závodních arkádových her Need for Speed má mezi hráči specifické postavení. Prakticky každý proti ní má již několik let nejednu výhradu, ale každoroční prodeje ukazují, že to s její oblíbeností bude přeci jen ještě trochu jinak.

Pokud se to ale nezlomí letos, tak můžeme s klidným srdcem říci, že tu tato značka bude ve stávající podobě už navěky.

Nový díl totiž přináší vlastně jen jednu novinku, kterou budete při hře trochu vnímat, ale která je ve skutečnosti úplně k ničemu. Tedy ne že by se občas nehodila, ale pokud by zde nebyla, nestalo by se vůbec nic.

Onou novinkou jsou takzvané Heroic Moves, což v praxi neznamená nic jiného než udělat pohodlným způsobem například otočku o 180 stupňů. Při honičkách s policií a případně i při průjezdu ostré zatáčky to sice nejednou přijde vhod, ale pokud by zde tato možnost nebyla, poradili byste si taky.

Abychom to neměli tak jednoduché, tak nám autoři připravili všemožné „žertovné kulišárny“.

Jinak je ale již prakticky vše při starém. A když píšeme při starém, myslíme tím při docela dost starém, protože ze všeho nejvíce Undercover připomíná již dobré tři roky starý díl Most Wanted. A to ať již „podzimním“ laděním grafiky nebo víceméně kompletním konceptem hry.

Ocitáme se totiž opět v otevřeném městě, kde si můžeme korzovat dle libosti, ale závody a úkoly mají v drtivé většině až na klasické zkratky zcela pevně dané trasy. Na různých místech se objevují různé závody, z nichž si vybíráte, což budete s největší pravděpodobností činit prostřednictvím mapy, která vás hodí přímo na start daného podniku.

Vedle klasických závodů na několik kol tu najdeme i neméně klasické sprinty z bodu A do bodu B, snad úplně nejklasičtější časem omezenou jízdu mezi checkpointy plus pár pro sérii vcelku typických módů jako například útěk před policií nebo naopak úkoly, kdy máte v časovém limitu zneškodnit co daný počet policejních vozů.

Mezi typy závodů ale nacházíme i druhou dílčí novinku, kterou představují tzv. dálniční bitvy. Jedná se zde o to, že se ocitáte se soupeřem na dálnici a vaším úkolem je vzdálit se mu v poměrně hustém provozu na 300 metrů.

V zásadě se jedná o zajímavý nápad, přestože je zde patrná variace na už mnohokrát viděné, například kaňonové duely v Carbonu, ale celou myšlenku sráží naprosto neodpovídající zpracování, což se ale ostatně dá říci i o komplet celém Undercoveru.

Stačí se podívat už na provoz, který při těchto kláních na dálnicích panuje. Vozy jsou totiž sdruženy do jakýchsi skupin, mezi nimiž jsou zcela volné úseky, což vypovídá dost o tom, kolik práce si odpovědní lidé dali s modelováním provozu.

V praxi tak dálniční bitva vypadá zhruba tak, že se propletete skupinkou vozů, na volném úseku napumpujete nitro, před další skupinkou boost zastavíte, zase se jí proklestíte a tak pořád dokola, než vyhrajete nebo prohrajete.

Ani při takto jednoduchém postupu totiž vítězství není samozřejmost. Abychom to totiž neměli tak jednoduché, tak nám autoři připravili všemožné „žertovné kulišárny“, které nám mají závodění nejen v tomto módu ztížit. Jedná se například o to, že když předjíždíte třeba i úplně osamocené „civilní“ auto, tak to se rozhodne právě v tento okamžik přejet do vašeho jízdního pruhu.

Velmi roztomile ale například působí i černé auto jedoucí krokem jako na potvoru zrovna kousek za vjezdem do tmavého tunelu nebo vozidla objevující se těsně za horizontem.

Jistě, NFS je již několik let jednoznačnou arkádou, takže proč by tu takové věci nemohly být? Ale ano, jen ať tu klidně jsou, ale ať prosím nepůsobí tak neuměle a strojeně.

V takovém Burnoutu nikdy absolutně netušíte, do čeho to kdy narvete, ale působí to zcela přirozeně vzhledem k tomu, co všechno a hlavně jakým způsobem se děje na silnicích prakticky po celou dobu hry.

Naproti tomu v Undercoveru máte v takovýchto situacích vždy velmi neodbytný pocit, že ten náklaďák, do kterého jste to právě nabořili, se za tím horizontem objevil jenom proto, abyste v závodě neměli tak velký náskok.

Moc nepochopili, proč se vlastnosti řidiče jmenují například Motor, Brzdy nebo Nitro.

Pojďme se ale ještě podívat na nějaké další novinky. Tak to bychom tu měli například dvojí hodnocení závodů. K úspěšnému splnění stačí daný podnik vyhrát, respektive dojet v požadovaném čase apod. Pokud jste ale šikovní, můžete závod i tzv. ovládnout, k čemuž je potřeba zajet i nějaký lepší čas.

Pokud se vám to zdá podobné jako dominance v závodních víkendech v loňském Pro Street, tak se vám to zase až tak nezdá. Funguje to sice trochu jinak, ale odkud vítr vane, je zřejmé asi tak po druhém závodě po spuštění hry.

A tím se dostáváme k další novince, a sice vylepšování vlastností řidiče. Pokud totiž nějaký závod ovládnete, vylepší se některá z vašich řidičských vlastností. Sice jsme moc nepochopili, proč se tyto vlastnosti jmenují například Motor, Brzdy nebo Nitro, ale vzhledem k tomu, že nikdo v redakci ještě v autě nezávodil, tak to bereme tak, že to tak piloti závodící v ulicích měst asi mají nastaveno.

Oprostíme-li se ale od sarkasmu, pak je férové říci, že ačkoliv mluví název o vlastnostech řidiče, tak se ve skutečnosti jedná o jakási přenositelná vylepšení vozu, která nezmizí v okamžiku, kdy ze své vytuněné mašiny přesednete do nového žihadla. V takovémto případě totiž musíte do nového stroje znovu nakoupit vylepšující balíčky, ale „vlastnosti řidiče“ se přenášejí.

Význam tohoto řešení je ale poněkud diskutabilní, protože jednotlivé vlastnosti se vylepšují po jednotkách procent, což má za následek, že žádná vylepšení prakticky nevnímáte. Nebo si myslíte, že poznáte, když budete mít o jedno procento lepší pneumatiky?

V této souvislosti je vhodné zmínit i skutečnost, že se průběžně zvyšuje i celkový level řidiče, kdy při dosáhnutí vyšší úrovně získáte vylepšení některé vlastnosti o pět procent, což by se už teoreticky poznat dalo, kdyby tedy hra disponovala nějakým lepším jízdním modelem. Jinak nám ale význam levelování řidiče zůstal poněkud utajen, protože nové závody a události se přece mohou odemykat i na základě něčeho jiného než je dosažený level.

Jízdní model je totiž „překvapivě“ značně podobný tomu, co už pár let známe. Pro přesnější představu by se dal popsat jako něco mezi Pro Street a Most Wanted, což jistě není kdovíjak skvělá vizitka. V praxi tak není jízda ni příliš akční ani příliš přesná, takže to budete mydlit tak nějak od oka a doufat, že to do tamtoho auta vepředu nenaboříte.

Ono totiž není zase tak jednoduché odhadnout, zda zatáčku projedete čistě, nedotočíte nebo přetočíte. Ostatně asi i proto je většina zdejších ulic a silnic tak velkoryse širokých.

Neumělá imbecilita

S programováním umělé inteligence se tady zjevně taky někdo příliš nepáral, což se nejvíce projeví při honičkách s policí. Ta se vás sice snaží držet jako klíště, ale existuje na ni jednoduchý recept, stačí se na mapě podívat, kde jsou rozmístěny tzv. Pursuit Breakery (například porazíte stožár, který zatarasí pronásledovatelům cestu a zdrží je) a když je projedete dva až tři, máte hotovo.
Příliš práce si nikdo nedal ani s doladěním designu, takže se nedivte, až pojedete na plný kotel po dálnici s hrubě sportovním žihadlem a najednou vás předjedou policajti v terénním autě. Jistě, pořád je to arkáda, tak proč ne, ale určitě by působilo mnohem lépe, kdyby nás místo toho například bombardovali z vrtulníku jako v časech starého dobrého Hot Pursuitu.
A příliš neobstojí ani argument, že těžší auto vás snáze přetlačí, protože přetlačování je počítáno dost podivně. Na jednu stranu totiž dokážete přetlačit i džíp, ale na stranu druhou například v závodech nebo honičkách s policií ve vyšších rychlostech jsou vaše šance na vítězství v přetlačovacím souboji vcelku mizivé, takže jich s pořádným rancem štěstí vyhrajete pouze několik málo.

Ještě o něco hůře pak je na tom ale fyzika kolizní. Vůbec teď nejde o to, jak moc a jak realisticky auto přeskočí přes obrubník nebo nějakou jinou malou nerovnost, ale autoři zjevně neodstranili neduhy, kterými série NFS v tomto ohledu trpí již několik let. Jak je například možné, že téměř po každé větší kolizi se soupeřem skončíte otočeni čumákem ke svodidlům nebo rovnou v protisměru?

Fenomén namazaného krajíce lze pochopit v podstatě jen tak, že ho přijmete a nic jiného vám nezbývá ani při kolizích v Undercoveru. Zatímco nad chlebem vzhledem k empirii generací nikdo nepřemýšlí, v této hře vám nepůjde na rozum, že to tvůrci po těch několika letech pořád ještě neodstranili.

A stejné je to bohužel i v mnoha dalších ohledech – hra pracuje s roky zažitými stereotypy, díky nimž tu máme značně předvídatelný, a tím pádem i dost fádní celek. Hra zkrátka nedokáže ničím nějak příjemně překvapit. To překvapení opačné je zde přinejmenším jedno.

Konkrétně tedy grafika. V tomto případě vůbec není potřeba polemizovat nad tím, zda se auta lesknou více než vloni nebo zda jsou koruny stromů bohatší a tráva zelenější, protože je to úplně jedno v případě, že se celá grafika nepříjemně cuká.

A ano, tento případ nastává právě v Undercoveru, kde se tedy grafika cuká tak zodpovědně, že se celá hra místy až úplně zastaví. Asi nemá cenu zmiňovat, jaký dopad to má na herní prožitek.

Paradoxně to ale nemá příliš vliv na hratelnost. Pokud díky tomu zatáčku nevyberete, tak se trochu potlučete o svodidla a jedete dál. A pokud se vám to stane kousek před cílem, kdy již nestihnete dohnat ztrátu, tak taky nic moc škoda. Dáte si holt závod ještě jednou, což v tomto případě žíly nijak moc netrhá, protože obecně celá hra nenabízí kdovíjaké výzvy, snad s výjimkou řekněme posledních patnácti procent hry, kdy přicházejí na řadu již poněkud obtížnější příběhové mise.

Umělé inteligenci byl již věnován infobox, a tak ještě jen zmiňme, že ani u soupeřů to není nijak moc lepší.

Objevuje se zde totiž zajímavý fenomén, kdy setřesete celý zbytek startovního pole, kromě jediného soupeře, jenž se vás drží jako klíště jen proto, abyste nedojeli první v případě, že uděláte nějakou chybku kousek před cílem. Pravda, není to pravidlem, ale stává se to dost často na to, aby si nad tím člověk zakroutil hlavou.

Nový díl Need for Speed je tak určen především těm, kteří zatím příliš dílů této tradiční závodní série nehráli, případně těm, kteří si koncept předchozích dílů oblíbili natolik, že bez něj nedokáží existovat.

Hra přináší vše, co bylo prověřeno již v předchozích letech, což na jednu stranu není nic špatného, vždyť vítězná sestava se přece nemění, ale na stranu druhou je zřejmé, že zdejší „jedenáctka“ má už svá nejlepší léta dávno za sebou, a tak se Undercover stává jedním z nejhorších, respektive nejnudnějších dílů celé série, pokud ne přímo tím nejhorším.