Vanguard je takový zvláštní díl série MOH. Už samotný název napovídá, že se děj přesune před všechny předchozí díly, a stane se tak jakýmsi předvojem událostí. EA prý navíc konečně vyslyšeli hráče a koncepčně se vrátili na úroveň
Ve hře se neustále něco děje, bouchá, mění, nastává zmatek, spolubojovníci umírají a pořád někdo na někoho řve.
Po vložení disku do mechaniky jsme zažili solidní šok. EA bere konečně v potaz více český trh a ve výběru jazyků nechyběl ani náš rodný. Stalo se tak poprvé v historii, kdy se dozvídáme dějiny z MOH v mateřštině a konečně víme, o co tam jde. Až na drobné nesrovnalosti (např. „take care of airguns“ přeloženo jako „dejte si pozor na děla“ a to vás vyzývají, abyste na dělo připevnili výbušninu) je překlad v pořádku, je tu použita i hovorová mluva, která dodá na autentičnosti vyprávění. Celá hra je rozdělena na čtyři kampaně, které se průběžně odemykají, ale lze se i vrátit do nějaké již dohrané. Důvody jsou
v získávání medailí, které hráč dostane třeba za 10 headshotů, za to, že v celé kampani ani jednou nezemře nebo například za přistání na označeném místě.
EA se dušovali, že Vanguard bude jakousi PS2 verzí Airborne. Zčásti to tak je, začátek je stejný, jaké známe z videí na Airborne, kde je vidět téměř nepovedený seskok z letadla. Sliby nelhaly, skutečně můžete přistát, kde chcete, ale padák pomalu reaguje a vy padáte dost rychle na to, aby se místo dopadu lišilo o víc než pár metrů. Přistát kdekoli tedy nejde ani náhodou.
Zaujalo nás, že in-game nehratelné animace, které občas posunou děj, plynule přechází do hratelného stavu a že celá mise probíhá na jeden zátah bez přihrávání z disku. Navíc díky tomu, že se ve hře neustále něco děje, bouchá, mění, nastává zmatek, spolubojovníci umírají a pořád někdo na někoho řve, je prožitek skutečně silnější než jindy a občas jsme se skutečně báli, že padneme před koncem mise, což by prakticky znamenalo hrát znovu nebo aspoň od kontrolního bodu. Tato herní
paráda je však na úkor délky hry, která je skutečně dost krátká. Avšak během druhého hraní jsme skutečně našli další možné cesty a způsoby, jak mise projít.
Nebylo to sice úplné odklonění od „původní předlohy“ a příběh se rychle propojil zpět do hlavní dějové linky, ale i tak je pěkné, že si kráčíte po schodech do věže pro sniperku, zatímco kolegové střílejí Němce pod vámi. A že jim to jde, panečku.
Hodně se ale zlepšila inteligence nepřátel, kteří tentokrát umí i ustupovat a rozhodně nepůsobí tak tupě.
Zkušenosti kolegů ve zbrani se zvýšily, už se nám nepletli pod nohy, dokonce sami postupovali vpřed, pálili a házeli granáty, ale občas se kryli a vykukovali zpoza rohů na stranu, kde nepřítel nebyl, takže nás občas trochu zmátli. Navíc jsme po celou dobu měli pocit, že se příliš netrefují a že vykosení Němčourů nechávají spíš na nás, abychom si užili. Podobně zmateně se občas ale chová i nepřítel. Nejednou jsme ho obešli tak rychle, že zmateně střílel na druhou stranu nebo si nás naopak vůbec nevšímal a aktivně si kryl druhou stranu, kde stála skvadra našich. Musí se jim však nechat jejich snaha o změnu krytu, vojáci umí i kličkovat a ustupovat.
Nemůžeme si pomoct, ale Vanguard je sice graficky hezčí a polygonů přibylo, ale na úkor plynulosti. Pokud jste předtím hráli
V souvislosti s tím je nutno dodat, že skákání nás rozčilovalo po celou hru, protože když je třeba u plotu uveden parametr „nejde přeskočit“, tak prostě nejde přeskočit, čímž se často hra sníží na omezený koridor, kdy můžete pořád rovně a nikam jinam. Autoři slibovali možnosti alternativních cest, kdy lze například obejít protivníka a vpadnout mu do zad, ale zvýšené umělá inteligence nepřátel je natolik dobrá, že o vás vědí, i když se plazíte na úrovni jetele a nosem ryjete rýhu v zemi.
|
Při plnění mise se často mění úkoly a dost úkolů dostanete v průběhu hraní. Někdy po vás chtějí dojít na určité místo, odpálit dělo, někoho zachránit, ubránit kótu, ostřelovat dům atd. Sled úkolů je však lineární a dokud nedoděláte jeden, tak se dál zkrátka nedostanete, protože ani za nic třeba neotevřete třeba dveře, které dál vedou a je jimi potřeba projít.
Airborne přijde na PS3 také s velikou změnou: hráč bude na různých místech nacházet části výzbroje, kterými může vylepšit tu svou momentální. Vanguard tuto možnost sice má, ale vzhledem k možnostem PS2 jde jen o to, že seberete například větší zásobník, který si ihned nainstalujete a nijak to nemůžete změnit. Vyvolává to pak pocit, že neděláte to, co chcete, ale co chce software. Aspoň že autoři vypilovali fyziku, a lze tedy střílet i do lahví, i když otázkou samozřejmě zůstává, proč to vlastně dělat, že? Ale nepřátelé přepadávají přes zábradlí vcelku hezky a i dobře mířený granát, jehož výbuch bohužel nijak moc efektně nevypadá,
|
Zvýšení AI nepřátel i kolegů
AI má plno chybEA tedy splnili svůj slib jen zčásti. Slíbili toho dost, ale do PS2 verze nového MOH to zakomponovali tak, že to vlastně ani jako novinka nepůsobí. Hodně se ale zlepšila inteligence nepřátel, kteří tentokrát umí i ustupovat a rozhodně nepůsobí tak tupě, jako v předchozích dílech. Hra je krátká, ale přesto nemáme touhu se k ní příliš vracet. Byl to zajímavý zážitek, nicméně čekali jsme skutečně revoluční zpracování. Pohyb není zcela ideální a grafika, ač výrazně lepší, nedosahuje kvalit konkurenční akce od Criterionu. Možná je to tím, že levely jsou rozlehlejší a mnohdy narazíme na větší otevřený prostor. Občas nějaká alternativní cesta misí potěší a čeština byla vyloženým překvapením. I tak stále váháme, jestli nenecháme Frontline stále na pomyslném žebříčku úspěšných her ze série Medal of Honor. Asi ano.
| Medal of Honor: Vanguard | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
