Doktor Faustus probouzí pomocí temné magie a vědy Lilith, matku všech démonů, z věčného spánku, aby dobyl svět. Dopadne to samozřejmě trochu jinak. Světu nyní hrozí příchod staršího boha Chthona a Avengers si uvědomují, že nemají sílu tomu zabránit. Doctor Strange a Tony Stark se stahují do opatství, v němž vzkřísí Lovce, Lilithina dítěte a vraha. Oním Lovcem jste samozřejmě vy a můžete si ho přizpůsobit k obrazu svému.
Studio Firaxis známe zejména díky novodobým verzím strategické sérii Xcom, s Marvel’s Midnight Suns ovšem ukazují, že mají chuť pustit se do něčeho výpravnějšího. Namísto Xcomu ve skinu Marvelu nám naservírovali rozmáchlou hru ve stylu Fire Emblem: Three Houses. Hráči mohou očekávat velmi dobré tahové souboje, zde s využitím kartiček. Druhá část hry – a pozor, skutečně to není jen doplněk – je socializační, která zahrnuje budování přátelství, morální systém, vylepšování všeho možného a ano, i toho psa si můžete pohladit. A dokonce za to i něco získáte.
 |
Jak nám ukazuje Fire Emblem a další hry tohoto typu, sociální nadstavba může hru posunout na úplně novou úroveň. Pomáhá nám lépe se sžít s postavami, lépe porozumět jejich charakteru a v neposlední řadě získat různé kosmetické nebo k boji se vztahující odměny či bonusy.
Marvel’s Midnight Suns těmito systémy hráče zcela zahltí. S Lovcem se pohybujeme po opatství a jeho okolí, jehož další části se postupně zpřístupňují. Budete vylepšovat svůj pokoj, cvičiště, laboratoř, balíčky, craftit, posílat hrdiny na mise, sbírat různé materiály, otvírat truhly, číst příspěvky na vlastní sociální síti a řadou způsobů interagovat s hrdiny.
Pokud patříte mezi fanoušky Marvelu, respektive lore, budete si asi chrochtat blahem. To si tak večer u skleničky pokecáte s Kapitánkou Marvel, zajdete si na ryby s Wolverinem či budete sledovat noční oblohu se Spider-Manem. Jenže pokud jste na tom třeba jako já, což znamená, že se vám některé marvelovky líbí, jiné ne a některé jste ani neviděli, snahu prodat nám hrdiny skrze civilnější, lidštější stránku, zcela nedoceníte.
Popravdě řečeno, příběh mi nepřijde špatný. Působí ovšem tak, jako kdyby někdo vzal film, nuceně ho roztáhl do formátu seriálu, a nacpal tam tak tunu vaty. Velmi rychle jsem tak zjistil, že mě vlastně vůbec nezajímá, kdo komu snědl ramen a kdo se na koho ošklivě podíval. Jasně, je tu nějaké to špičkování a občas jsem se pousmál, nicméně těch banálních dialogů o ničem je na mě příliš. Nevím, jak se to autorům podařilo, asi je to kombinace špatně napsaných dialogů a v některých případech i hrozného dabingu, ale i postavy, které mám z filmů rád, si mě ve hře nezískaly.
Marvel’s Midnight Suns
Marvel’s Midnight Suns
Mám zkrátka pocit, že autoři až moc tlačili na pilu a méně by ve výsledku znamenalo více. Přitom i tato část má řadu dobrých nápadů a systémů, které fungují a známe je třeba z Xcomu. Volby v dialozích mají dopad na Lovcův morální kompas, čímž definujeme jeho herní styl (byť RP a herní styl můžete mít v rozporu). Pevnější vazby s hrdiny pak zajišťují řadu užitečných bonusů.
S kartičkami a pěkně na tahy
Co se nepovedlo v sociální části, vynahrazují tvůrci v soubojích. Jejich nový systém využívá kartiček, nicméně není to nějaká přebíjená na náhodu, ale slušný systém s určitou hloubkou a prostorem pro taktizování.
PODCAST: Vybíráme nejlepší herní adaptace Marvelu, které si musíte zahrát |
Bohužel není úplně vhodné brát si na mise hrdiny jen podle sympatií. Co hrdina, to jiný archetyp s nějakým vlastním mechanismem. Osobně jsem si oblíbil Wolverina, který řetězí útoky, umí ochránit ostatní a při aktivaci berserkera mají jeho karty lifesteal (zraní nepřátele a sám se vyléčí). Naproti tomu takový Ghost Rider sice dává rány jako z děla, ale zároveň trochu zraní sám sebe. Blade je zase expert na DOTky (damage over time), což znamená, že po některých jeho útocích nepřátelé krvácí.
Každá postava má vlastní balíček, v němž si budete karty vylepšovat (tj. ke stávajícímu efektu se přidá ještě nějaký nový) nebo je nahradíte jinou. Objevování různých synergií je zpočátku zábavné, v tomto ohledu odvedli tvůrci dobrou práci. Neznamená to ovšem, že si vždy můžete sestavit svůj tým zcela podle sebe. Některé postavy jsou pro mise dané, s jinými zase musíte absolvovat mise, abyste mohli vyzkoumat nějakou věc a podobně.
Bitevní arény jsou malé, ale asi to stačí. V každém tahu máte daný počet zahrání karet, jejich výměny za jinou a pohybů. Základní mechanismus spočívá v tom, že některé karty nabíjejí tzv. body hrdinství, zatímco ty silnější je pak spotřebovávají. Tyto body lze bez ztráty kola použít i při interakci s prostředím, kdy například vezmete bednu a hodíte ji po nepříteli. K tomu se musíte správně postavit, a proto jsou tu body pohybu.
Marvel’s Midnight Suns
Marvel’s Midnight Suns
Aby byly některé útoky efektivní, je potřeba si najít vhodné místo, aby devastující účinek postihl co nejvíc nepřátel. Výrazným prvkem je knockback, při němž určujete, kam zasažený nepřítel spadne. Může to být další nepřítel, nebo třeba rozvodová skříň s elektřinou. Pozice je opět naprosto klíčová. To jsou ovšem jen naprosté základy, na něž se nabalují další vychytávky.
Bitvy jsou zajímavě a zábavně navržené, byť po jisté době repetitivní. Časem zjistíte, že variabilita balíčků ani nepřátel není moc velká. Nutnost plnit i generické mise mi přijde špatná. Právě proto nejsou od věci prostoje, které zajišťuje sociální část. Kdyby i ta byla minimálně stejné dobrá, byla by to pecka. Ale není. Na druhou stranu je to tím, že jsem se do této oblasti nedokázal úplně ponořit. Mrkněte na nějaká vida, možná to budete mít jinak – pokud ano, k hodnocení si klidně přičtěte další procenta.
Hrál jsem na Xboxu Series X a po technické stránce jsme neměl problém. Grafika nepatří ke špičce, ale je hezká, animace plynulé, ovládání na gamepadu intuitivní. Co mě ovšem trklo do očí, je trochu divný pohyb Lovce při běhání na panství a jeho okolí. Při průzkumu jsou zřetelné i různé bariéry, postava zkrátka neproběhne třeba velkou dírou mezi kameny. Kvalita dabingu je dost proměnlivá, vlastní souboje vypadají skvěle. Vadila mi také nemožnost změnit velikost titulků, které mi přijdou moc malé.
