LittleBigPlanet je slavná hopsačka v kapesním provedení

Inovativní plošinovka s důrazem na kreativitu hráčů si na PS3 získala značný ohlas. Povedla se i verze do kapsy?

LittleBigPlanet (PSP) | foto: pro iDNES.cz

Po úspěchu mateřské hry na velkou konzoli nebyl projekt verze pro kapesní zařízení překvapením. Přesto je v takových případech vždy otázkou, zda se povede ducha původního titulu převést na mnohem menší zobrazovací plochu, notabene s ne zcela totožnými možnostmi ovladače, bez újmy na podstatě. Malá "MaláVelkáPlaneta" však všechny obavy rozhání se suverénní samozřejmostí.

Nejprve však hrst základních faktů. Hra je tedy v jádru klasickou skrolovací plošinovkou, kde je ovšem 2D zobrazení obohaceno o možnost úkroků "do stran". V rozporu s tím, co se občas tvrdí, jsme ale nenapočítali tři, nýbrž pouze dvě "koleje", v nichž můžete běhat. To, že lze posunout postavu dopředu nebo dozadu, neznamená, že se tak děje z nějaké střední pozice.

Poetika připomíná dětský televizní pořad.

Před mnohým pohyblivým nebezpečím lze tedy uhnout, některé překážky je možné obejít, případně se dá zalézt za kulisu a posbírat skryté tokeny. Ty mají především formu praskavých mýdlových bublin, jež jsou dále dvojího druhu: prázdné a s obsahem. Prázdné bubliny jednoduše zvyšují skóre levelu, zatímco v plných nacházíme nejrůznější věci, rozšířující možnosti našeho sešitého hrdiny i naší vlastní kreativity. Počínaje oblečením či nálepkami, jimiž lze zdobit procházený svět, a materiálem pro výstavbu našich vlastních levelů konče.

Když jsme u toho zdobení, nelze nezmínit vizuální stránku, jež s přihlédnutím k limitům handheldu nezůstává mateřskému titulu nic dlužna. Odmyslíme-li si jednodušší pozadí a přimhouříme-li oko, jsou mnohé textury až fotorealistické a poetika místního výtvarna připomíná jakýsi dětský televizní pořad. Kulisovitost kulis je zde plně přiznaná, ba hrdě stavěná na odiv: nejde o to, předstírat skutečný svět, nýbrž předstírat svět předstíraný, divadelní. Což se daří na jedničku se dvěma hvězdičkami.

Náš "pytlíkáč", jak bychom snad mohli přeložit vcelku nepřeložitelný hrdinův rod Sackboy, se tedy vždy musí ve zdraví dostat z bodu A do bodu B a ideálně po cestě sebrat vše, co není přibito. Obtížnost levelů poměrně rychle narůstá; dostat se ale na místo určení nebývá vysloveně hardcore úkol. Skutečné potíže budou mít pouze zarytí kompletovači levelů, protože sebrat 100% je místy opravdu řehole. Kýžená možnost vracet se do již prošlých lokací je samozřejmě k dispozici.

Především je však záhy jasné, že se hra nepodbízí širokému publiku vyslovenou snadností. Prsty ani mozek si nepolámete, je však třeba se stále adaptovat na nové a nové podmínky, takže představa plynulého, nepřerušovaného běhu více než třemi desítkami levelů bere rychle za své. Postupně nás autoři přinutí využít opravdu vše, co máme k dispozici, takže třeba i zdánlivě jen ozdobné nalepování stickerů se náhle mění v podmínku dalšího postupu.

Posledně se vyskytly nějaké stížnosti na titulky – tak tentokrát je vše otitulkováno a otextováno vzorně, což je vskutku chvályhodné; už proto, že vodítka k mnohým hlavolamům jsou podávána záměrně lehce mlhavou formou. Při pozorné četbě nápověd tak většinu zákysů rozlousknete v přijatelné době; pocit, že je další postup vyloučen softwarovou chybou, je opravdu, ale opravdu mylný.

Sebrat 100% je místy řehole.

Jediné, co nám paradoxně trochu lezlo na nervy, byl anglický dabing: s pomocí jinak jistě schopného Stephena Frye jsme si občas my dospěláci připadali jako František před Nesvadbou. A že toho onen chlapík musí vysvětlovat hodně. Ale je to subjektivní pocit, vám možná sedne lépe.

Všechny nápovědy a tutoriály ovšem nezabrání tomu, aby pidižvík nezapadl do opravdu bezvýchodného místa. Pro takový případ je k dispozici dobrovolný reset checkpointu – to, že při něm hrdina tlačí, až mu praskne hlava, je jen jedním z mnoha roztomilých detailů hry. Na rozdíl od nedobrovolného pádu do míst neslučitelných se životem přitom nepřicházíte o žádné body, nevrací se děj a checkpointů je v rámci levelu opravdu požehnaně, takže se netřeba obávat ničeho zlého.

Dobrovolného resetu k poslednímu záchytnému bodu lze pak i strategicky využívat: pokud cesta k přepínači vedla přes nebezpečnou překážku, lze se do míst, kde přepínač uvolnil cestu, nejednou pohodlně vrátit právě přes tuto vychytávku.

Poklady, jež sbíráte v míře nebývale hojné, lze pak využít pro editaci vlastních levelů, jež můžete nabídnout celému světu ke stažení a hodnocení. Což právě z velké i kapesní varianty činí nezapomenutelný zážitek a v neposlední řadě i výhodný nákup. No neberte hru, jejíž délka je za jedny peníze v zásadě nekonečná! Hru, jejíž komunita bude léta produkovat další levely! Úvodní video s lidskými nápady, vytvářejícími celou svébytnou planetu, tak není nijak zvlášť nadsazené.

Pokud tedy ještě nemáte doma funkční Wi-Fi, leží před vámi další argument pro jeho zprovoznění. Vše probíhá hladce, pouze při prvním pokusu o stažení nových levelů po nás hra vyžadovala přihlášení k účtu na PSN. To také probíhá hladce, PSN pouze opakovaně zamítl naše uživatelské jméno a heslo. Ověřili jsme si na PC, že je obojí v pořádku, a po několika dalších marných pokusech jsme si založili nový účet přes PSP. Jako v tom Mládkově hitu.

Pak už stahování levelů, vytvořených jinými hráči, běželo k naprosté spokojenosti. Tedy téměř k naprosté. Navzdory tomu, co se říká a píše, totiž většina hráčských levelů nedosahuje estetické ani hratelnostní úrovně těch profesionálních. Přesto je zábavné zdarma stahovat a zkoušet, případně opět mazat, co se nám nelíbí. V jednom okamžiku lze mít stažených až 250 (!) těchto mikroher a pokud Sony všemožně bojuje proti pirátství, samotný koncept jejího klíčového titulu probouzí překvapivé asociace.

Od agamy po žraloka

Abyste si udělali obrázek o šíři spektra amatérské tvorby, uvádíme dva v lecčems protikladné příklady. Dle našeho názoru však oba zdařilé. Ty opravdu nudné si jistě snadno najdete sami.

a) nicolas116: 1,000 Apples – Ne, těch plodů není tisíc, ale je jich skutečně hodně. Celý level spočívá jen v tom, že je na čisté bílé ploše narovnáno velké množství jablek, nabitých elektřinou, vždy po dvojicích a s různě dlouhými rozestupy mezi těmito dvojicemi. Takže pouze skáčete a skáčete a zase skáčete – na konci čeká sladká odměna. Kupodivu je to dosti zábavné a má to i vtip. Povedený minimalistický kousek.

b) AceCreator: SuperSackball! – Sackboy sbírá body uvnitř regulérního funkčního flipperu! Opravdu nám není jasné, jak toho skromný autor docílil. Jistou slabinou levelu je jen to, že obsahuje místo, kde se lze při minimálním úsilí "zašít" libovolně dlouho a jen donekonečna sbírat bubliny. Proto i žebříček nejlepších hráčů obsahuje nápadně vysoká skóre.

Chvályhodné je, že výrobce zjevně se záplavou balastu počítá, takže každý zdolaný amatérský level můžeme ohodnotit až pěti hvězdičkami a jedním z možných kritérií vyhledávání je pak právě výsledné hodnocení. Čímž není řečeno, že obecně nízko hodnocený kousek nebude tím, který zrovna vás zaujme nejvíce.

U každého mikro-dílka si lze též vyhledat všechny další levely, které ten který autor věnoval komunitě: zobrazují se jako součást jeho soukromé planety. Obdobnou planetu si můžete založit i vy; vypadá to skvěle a jde jen o další doklad promyšlenosti celého nápadu.

Pravdou ovšem také je, že vlastní koncept obsahu, tvořeného samotnými hráči, trochu (dost) trpí omezenými možnostmi konzolové "tvorby". Freewarové programy pro tvorbu her, například primárně adventurní AGS, na němž však hopsačku také uklohníte, vás k oboru dostanou daleko blíž, s pocitem nesrovnatelně větší svobody a za cenu jen nepatrně vyššího vstupního úsilí. Je totiž rozdíl mezi jakkoli bohatým katalogem použitelných součástek a možností nahrát do vaší hry absolutně cokoli odkudkoli.

V editoru LBP pak dokonce stačí umístit váš objekt jen přibližně a hra sama upraví jeho konečnou polohu v souladu s fyzikálními zákony. Tento kousek z vás prostě opravdu vývojáře neudělá. Konzolisté a speciálně vlastníci handheldu Sony však víceméně nemají co řešit. Bez kapesní "MaléVelkéPlanety" bude v jejich sbírce cosi podstatného chybět. Takže nakonec jen škoda toho multiplayeru, který se kamsi vypařil. Jinak je velmi těžké hledat na tomto počinu chyby.