Kessen III je první strategie pro konzole, která se mi dostala do rukou. Upřímně, netušil jsem, co očekávat. Na PC jsou strategie jedním z mých nejoblíbenějších žánrů, a tak jsem byl hodně zvědavý, jak se s tímto herním stylem vypořádají ostatní platformy. Především mě zajímalo, jak zvládnou ovládání. Přece jen, ovladač není to, co myš (to je, ale objev:)). To je pravděpodobně jeden z hlavních důvodů, proč jsou taktické hry na konzolích tak trošku opomíjeny.
Nelze očekávat to, že strategie pro PC a konzole budou stylově totožné. To je prakticky nemožné. Je jasné, že ty, určené pro druhé jmenované budou o něco akčnější a taktická stránka bude méně výrazná. To ale neznamená, že půjde jen o bezhlavou řežbu. Na své si přijdou i ti, kteří chtějí před vyvražděním stovek nepřátelských vojáků chvíli trávit u studování různých tabulek a statistik. Obojí Kessen III nabízí.
Jestliže se rozhodnete hru vyzkoušet, po jejím spuštěním zjistíte, že Koei se prostě nezapře. Už samotné intro silně připomene tituly jako Dynasty Warriors nebo Samurai Warriors, které pro nás připravila tatáž
firma. A nejen vizuální stránka spojuje všechny tyto projekty. Mají společného mnohem více, než by bylo možné na první pohled odhadovat. Hra je zasazená do období japonských dějin, které je známé jako epocha Válčících států. Právě tehdy nastupuje na scénu hlavní hrdina Oda Nobunaga. Jeho idealistické myšlenky o nastolení všeobecného míru jsou sice lehce naivní, ale jeho taktické a strategické schopnosti slibují, že by se jeho sen mohl jednou splnit. Přesto to ale bude stát hodně úsilí (a poddaných). Ne všichni okolní panovníci jsou nadšení z představy toho, že by přišli o svou suverenitu a museli se své vlády vzdát ve prospěch vyšších cílů. Příběh je roztříštěn do menších scénářů, které jsou vám představovány pomocí krátkých filmů. Ty nejsou graficky nějak excelentní, ale určitá jiskra se jim upřít nedá (například scény, kdy jsou Nobunaga a jeho důstojníci přepadeni stínovými bojovníky ninji evokuje klasické asijské filmy). Spojovací linií je tedy touha ústředního hrdiny o sjednocení všech území, ale na jejím pozadí se odehrávají další menší příběhy.
Děj je okořeněn o určité mýtické prvky, takže hra není žádnou strohou učebnicí asijského dějepisu. A protože jsou východní legendy jedny z nejpestřejších a nejzajímavějších, vůbec není to na škodu věci. Magické síly využívají i samotní válečníci,
což zlepšuje požitek ze samotného hraní a poskytuje určité možnosti navíc. Například když už to vypadá, že jeden z vašich
důstojníků bude mít brzy po legraci, stačí využít jeho speciální schopnosti a už to vypadá mnohem nadějněji (hlavně, když tento krok ubere nepřátelům polovinu života).
To ale nemění nic na tom, že si opět užijeme slušnou porci pro fantasy žánr tak typických klišé.
Samotné hraní (alespoň ze začátku) zaryté stratégy příliš nenadchne. Když se ocitnete na bojovém poli, máte k dispozici několik jednotek vojáků, z nichž každá podléhá vedení jednoho z důstojníků. V jedné chvíli ovládáte jen a pouze jednu skupinu, ale je možné během boje přepínat. Když už máte pod přímým velením jednoho z velitelů a jeho muže/ženy, příliš možností nemáte. Tedy jediné, co můžete dělat je s křikem se vrhnout na nepřátele. Těch není nejdříve přílišné množství a jejich bojové schopnosti jsou – no, řekněme, že nejsou. Ale čím dále ve hře se ocitnete, tím více budete mít problémů. Jak vaši, tak počítačem řízení důstojníci mohou využívat speciální schopnosti. Ty bez jakéhokoliv přehánění mohou obrátit výsledek bitvy (a nejen ve váš prospěch). Nepříjemné je, že valná většina těchto talentů je důstojníkům společná. Téměř všichni jsou schopni
zvýšit rychlost, obranu a útok spojeneckým vojákům nebo tyto tři atributy snížit protivníkovým nohsledům. Někteří jsou ještě schopni léčit. Naštěstí ale existují ještě unikátní útoky. Ne, že by na každého výše postaveného armádního činitele zbyl jeden, ale je jich dostatek, aby všichni vaši vyšší důstojníci neměli úplně stejnou. Jsou to silné magické údery, které nepřátelům zrovna na
životním elánu nepřidají. Můžete vyvolávat silné tornádo, obrovského ohnivého muže, vrhat blesky nebo přivést silné proudy podzemní vody na povrch. Podobné kousky jsou doprovázeny vcelku povedeným grafickým efektem. Ještě jednu možnost ale mají všichni velitelé společnou – mohou na několik vteřin bojovat na vlastní pěst. Tedy, jeho vojáci okamžik bojují sami za sebe a vy ovládáte jen vybranou postavu. Právě to vám nejvíce připomene Dynasty nebo Samurai Warriors. Pokud se rozhodnete vrhnout bojovat vlastní pěst nejen, že váš charakter bude sbírat více zkušeností, ale ze zabitých vypadne mnoho užitečných předmětů.
Žádná z z těchto činností ale není zadarmo (ale dnes není zadáčo skoro nic). Každý z vůdců má určitý počet slotů a vám je jasné, že každá aktivita (kromě standardních útoků) si jich několik vyžádá. Sloty se zaplňují díky boji, takže pokud nutně
potřebuje seslat na nepřátele bouři, tak jich nejdříve musíte pár zabít. Ovládání jednotek není nikterak složité. Analogem řídíte
jejich kroky, jinak můžete jen využít klasického útoku, speciálního úderu (ten nevyžaduje žádný slot, ale k jeho vykonání musíte chvíli držet trojúhelník). Dále můžete přivolat spřátelené armádní útvary. Pokud jsou to lučištníci, lze je požádat o spršku střel a je možné i blokovat. Kromě toho je zde šance seřadit své podřízené do formací, ale jestliže byste toužili je držet v úhledném
obdélníku a kráčet si hrdě krajinou, tak to nepůjde. Formace je možné dodržet jen na místě (upřímně, až tak praktické využití jsem pro to nenašel).
Podstatná část herního času je určena pro taktickou část.
Důstojníci jsou sami o sobě dostatečně unikátní. Každý z nich má svou výraznou osobnost. Je tedy logické, že někteří vás zaujmou hned na počátku a jiných si příliš všímat nebudete. Ty, které si vyberete pro danou misi logicky získají zkušenostní body. Ostatní, kteří si budou lebedit v paláci si zrovna své schopnosti neprohloubí. Zpočátku jsem měl tendenci střídat své vůdce, tak aby byli na přibližně stejném levelu. Nakonec jsem ale skončil u toho, že jsem měl své favority a ostatní měli dovolenou. Své
podřízené můžete libovolně vybavit (předměty buďto získáváte nebo nakupujete) – k dispozici jsou různé zbraně, brnění,
předměty, manuály (ty reprezentují speciální schopnosti), ale zvolit si můžete i koně a především pak vojáky, kterým bude daný důstojník velet. Nabídka je poměrně bohatá. Od klasických vojáků s katanami přes lukostřelce, válečné mnichy až po vrhače bomb, jezdce s oštěpy, luky nebo ženské ninji. Jejich vlastnosti se tentokráte liší poměrně výrazně, takže opravdu není na místě vzít si sebou jen samé jezdce, kteří mají nejvyšší statistiku útoku a myslet si, že máte vyhráno. Nejlepší je opravdu sestavit univerzální skupiny – jezdce, bojovníky na blízko, jezdce i lukostřelce. Pokud nemáte chuť se tím až tak zaobírat, hra
nabízí možnost vybrat za vás.
|
určena pro taktickou část. Před tím, než se pustíte do přímého střetu, si musíte zvolit, kde budete bojovat, koho s sebou vezmete (tedy, jak bylo řečeno, tady můžete nechat práci na umělé inteligenci), na koho má ten či ona útočit. Přestože samotných možností ke každé činnosti není mnoho, samotných činností je tolik, že si opravdu různých tabulek užijete dost a dost. Proti
například fotbalovým manažerům jich zase není tolik, ale jestliže jste zvyklí na strategie ve stylu Warcraft, asi budete překvapeni.
Když si během předbitevního briefengu určíte vše, co je potřeba, můžete se vrhnout do válečné vřavy (mimochodem, pokud máte zájem, můžete se podívat na to, jak by úkol vyřešili vaši důstojníci a upřímně, jejich taktické schopnosti někdy přijdou velmi vhod). Cíle levelů jsou lineární – většinou jde o to, zlikvidovat všechny nepřátelské jednotky na mapě, popřípadě zabít jejich velitele. Občas se dočkáte zpestření jako je ochrana krásné dívky nebo důležitého strategického bodu. Každá mise je časově omezena (obvykle je k dispozici 30 minut), ale nemyslím, že budete mít problémy s vymezenou dobou. Spíše s tím, že nepřátelé budou silnější a silnější. V pozdějších fázích hry už bude skutečně důležité mít dokonale sestavenou skupinu a perfektně využít důstojnických schopností.
Prezentace si tentokráte příliš chvály nezaslouží. Hudba, zvuky a dabing jsou na úrovni, ale grafika není něco, čím by se hra měla chlubit. Dokonce mám dojem, že je horší než u dalších zmíněných her od Koei. A ty byly vizuálně jen lehce nadprůměrné. Kessen III se mi zdá ještě o něco horší. Jinak řečeno, koukat se na to dá, ale čelist z toho na zem nepadá. Animace jsou sice povedené, ale strohé tabulky a ještě více strohé zpracování bojových polí (upřímně, jsou neuvěřitelně chudá a nevzhledná) celkový dojem kazí. Příjemná je ale fyzika prostředí. Například, když běžíte do kopce, tak se rychlost vašich svěřenců viditelně zpomalí. Ne, že by to podstatně měnilo pocit z hraní, ale i takové drobnosti potěší.
Je pravda, že jsem původně čekal něco trošku jiného, ale objektivně mohu prohlásit, že mě Kessen III docela potěšil. Jistě, že nejde o hru ve stylu The Lord of the Rings: Battle for Middle-Earth, ale pokud máte rádi přehrabování se ve statistických tabulkách, ale také bezuzdnou akci, tak určitě budete spokojeni. Grafika sice mohla být lepší (mnohem), ale nemůžeme chtít vše, hlavně, když strategie jsou na konzolích tak zoufale nedostatkovým zbožím. Možná, že tento herní styl asi nebude mít na PS2, Xboxu, GameCubu ani jejich nástupcích na růžích ustláno, ale v záplavě jinak zaměřených titulů na to možná i zapomenete. Je to sice škoda, ale co se dá dělat. Přesto už se vlastníci PC nebudou smát, že nemáme strategie. Pár kousků už můžeme předvést. A i kdyby se smáli, tak my se můžeme rovnou popadat za břicho, protože oni nemají God of War nebo Devil May Cry :).
| Kessen III | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
