Vydavatel Konami jistě patří mezi špičku, na jeho kontě můžeme z těch nejúspěšnějších her jmenovat například Silent Hill nebo Metal Gear Solid. Ovšem pokud dojde na vyplňování ostatních žánrů, jako jsou v tomto případě závody, ne vždy se vše vydaří tak, jak si to vydavatel přeje. A v těchto situacích by měl vydávání videoherního braku zabránit, jelikož vypustit mezi lidi titul jako Kaido Racer se rovná bláznovství a v prvé řadě jasného útočení na zákazníky, kteří mají před Vánoci nějaké peníze navíc a při procházení supermarketem si všimnou poměrně zajímavého obalu s nic neříkajícím názvem Kaido Racer. Podle screenshotů na obale a hezkých artworků by mohl nic netušící zákazník podlehnout dojmu, že za cenu pod úrovní klasických her dostane stejnou kvalitu.
Tu a tam se najde nějaký strom, kterak z něho opadává pěkně barevné listí, ale bohužel, to je asi tak vše.
Musíme vás zklamat, žádné překvapení v budgetové hemisféře se nekoná. Nějak moc nechápeme, proč se Konami dvakrát pustilo do stejné řeky, navíc s tak nekvalitním titulem, jakým zde recenzovaná hra jistě je. Popravdě řečeno, o prvním díle jsme nikdy díky bohu nějak moc neslyšeli, ale při přebírání hry k recenzi jsme podle názvu nabyli dojmu, že se bude jednat o zábavné
dětsky laděné závody s kačerem Donaldem v čele. A ve výsledku je vlastně i docela škoda, že zde milý kačer nakonec nevystupuje.
Takže v kostce, jedná se o automobilové závody do vrchu (a taky dolů), prohánět se můžete po devatenácti tratích umístěných podle vývojářů kdesi v Japonsku v horských lokacích, které jsou navíc většinou šíleně úzké. K tomu všemu nám má dopomáhat asi 180 vozidel od více jak desítky automobilových značek z celého světa, převážně však japonské výroby. Mezi těmito značkami nalezneme staré známé firmy jako jsou Mazda či Mitsubishi, ale najdeme zde třeba i Audi a další. Co je trochu škoda, je fakt, že od konkrétních značek ve hře je přítomno sice několik aut, ale ve většině případů se jedná o vylepšené nebo novější modely aut
předchozích, takže jeden vůz je v naprosto stejném vzhledu u jedné značky třeba pětkrát.
Kdyby se tvůrci z Genki poohlédli po vícero odlišných vozech, rozhodně bychom se nezlobili. Počet aut a jejich vyobrazení je ale na druhou stranu asi tak jediné, co zde stojí za to. Ostatní je již hanba hanboucí. Prezentace vás odradí během několika sekund, i když to tak ze začátku vůbec nemusí vypadat. Hra totiž svou pouť po výprodejových koších započíná poměrně kvalitním intrem, které vás opravdu dokáže nabudit, ale po jeho skončení se k němu zřejmě budete neustále vracet, protože následující sled událostí vás dokonale odradí. Takže ještě jednou. Po intru se zobrazí nepřekonatelně chaotická změť ikon, zřejmě proto, aby se Kaido od ostatních závodních her něčím odlišil.
Když tvůrci dali tolik do vzhledu aut, je jasné, že ubírali jinde.
Po několika minutách zkoumání zřejmě budete chtít zavítat do hlavní kariéry. Tady se nic nového pod sluncem nekoná, jelikož
stejně jako všude jinde si musíte nejdříve pořídit nějaký ten povoz, pěšky po trati chodit nemůžete, i když by to bylo určitě mnohem zábavnější. Při rozhlížení se kolem po něčem kvalitním ale musíte vzít zavděk pravděpodobně nějakou tou větší nákupní taškou, vozy jsou ze začátku dostupné pouze v kategorii typu Ford Ka. Nakoupeno již máte, teď už jen zbývá vybrat si trať a pustit se do krutých bojů o pozici „největšího šampiona této kraviny“. Rozhodně nečekejte nějaké promyšlené
rozhodování, do kterého závodu se to vlastně pustit, abyste uspěli, tratě jsou totiž odkryty pro začátek pouze dvě. Jak ohromující. Na každé z těchto dvou tratí je vypsána zhruba trojice závodů, jeden stejný jak druhý. To ještě nemluvíme o idiotských hláškách, které celý mód kariéry doprovázejí. Například ihned po koupi něčeho základního k ježdění obrazovku zaplaví zhruba pět hlášek, jaký že jste si nekoupili bourák a že s ním všem vytřete zrak. Zrak budete vytírat tak maximálně sobě, a to při pohledu na celkovou prezentaci a odpudivost hry s otázkou, zdali si vůbec něco takového zaslouží nacházet se v mechanice vaší PS2.
Grafika hry zase úplně tak špatná není a na to, že se jedná o celkem nízkou cenovou kategorii, je naopak celkem slušná. Tu a tam se najde nějaký strom, kterak z něho opadává pěkně barevné listí, ale bohužel, to je asi tak vše. Co ještě stojí za zmínku je fakt, že auta vypadají docela reálně a při pohledu na ně se dostavuje opravdu příjemný pocit. To, že jsou auta hezká na pohled, ale naprosto ničí jedna vcelku zásadní chyba. Nedají se totiž ovládat. Vážení přátelé, pokud chcete být v těchto závodech
úspěšní, musíte zatáčky projíždět smykem. Smykem přes ruční brzdu. Jinak auto nezatočí, ani kdybyste analogem točili sebevíc, nezatočí, ani kdybyste si na šipku vpravo nebo vlevo sedli. Auto totiž pojede suverénně skoro rovně, bez ruční brzdy s tím neuděláte nic. Fyzika vozů je totiž naprosto postavená na hlavu, sice se snaží působit realisticky, ale vůbec se jí to nedaří, a tak spíš než cokoli jiného auto připomíná desetitunový kámen s kolečky a volantem na špagátku, kterým se co vám síly stačí snažíte kroutit, abyste nenarazili do nerozbitných natažených svodidel okolo trati.
|
Když tvůrci dali tolik do vzhledu aut, je jasné, že ubírali jinde. Poznáte to ihned, jakmile se rozjedete. Při pomalém chodu grafiky
si totiž první minutku až dvě říkáte, že už se vaše auto rozjíždí nějak dlouho, a ne a ne jet rychle. Umlčí vás pohled na tachometr, který ukazuje rychlost hodně nad 100 km/h, jen to vypadá, že se ploužíte čtyřicítkou. Mezi další nevydařenosti patří i zvuky. Už dlouho jsme neslyšeli tak legrační vrčení motoru při startu, jako tady. Kdybyste zavřeli oči, nabyli byste dojmu, že hrajete závody na starých osmibitech a ne hru určenou pro prověřený PS2 hardware. Zkrátka, někdy to všechno opravdu
dokáže člověka spíše než rozbrečet, tak rozesmát.
A to je podstata celého Kaido Racera 2: dokáže vás rozesmát. Ať je to šílená hudba v menu i při závodu (výjimku tvoří pár
|
Intro
Všechno ostatní| Kaido Racer 2 | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
