Říká se, že když má člověk na kahánku a pokud mu to jeho stav dovolí, ve chvílích posledních se snaží bilancovat svůj život. Šťourá se v minulosti a zvažuje, zda ten či onen skutek byl správný nebo zda ta či ona situace nešla vyřešit jiným způsobem. Na řadu přicházejí vzpomínky na chvíle dobré i zlé. Třetí epizoda z života nájemného vraha se stylovým jménem „47“ nám dává příležitost nakouknout do duše člověka, jehož denním chlebem je zbavování světa přebytečných lidí. Přesněji řečeno lidí, kteří jsou přebyteční pro jiné představitele lidské populace. Pro ty, kteří dobře platí. Možná se zamyslíte nad otázkou, jak to vlastně je se svědomím placeného zabijáka. Má vůbec nějaké? Stejnou otázku si možná položili vývojáři z IO Interactive a vyplodili hru, která by všem na položenou otázku měla odpovědět. Nebo je to všechno jinak?
Aby bylo jasno, rozhodně nečekejte komedii ve stylu filmového snímku „Můj soused zabiják“, jehož x-tá repríza vás mohla před pár dny pobavit v rámci vysílání TV Nova. Žádný Brůk Vilík a už vůbec žádný úsměv vás ve hře nečeká. Jen ticho, podrážky šoupající po zkrvavené zemi a chlad, který jako by vycházel z hrobu. Řekněme si to ale na rovinu – aktuální situace tomu hrobovému chladu není zas tak moc vzdálena. 47 byl na posledním randeti docela pěkně pocuchán a s dírou v břiše jen tak tak lapá po dechu. Místy upadá do bezvědomí a hlavou se mu honí vzpomínky všeho druhu, zejména pak vzpomínky na
jeho práci. A to je okamžik, kdy přichází vaše chvíle. Mise, ze kterých se hra skládá, jsou z velké části návratem zpět do období předchozích dvou dílů série a mnohdy doslova kopírují děj v nich proběhlých událostí. Odehrávají se v Rumunsku, na Sibiři a spoustě dalších míst, nevyjímaje starý dobrý Hong Kong. Úkoly, které obdržíte v rámci absolvování těchto misí, jsou velmi jednoznačné – povětšinou máte někoho najít, něco vyhledat a pochopitelně také někoho zabít.
47 byl na posledním randeti docela pěkně pocuchán a s dírou v břiše jen tak tak lapá po dechu.
Po grafické stránce hra vypadá stejně dobře jako předešlý počin IO. Třebaže se úroveň grafiky příliš neliší od Hitman 2: Silent Assassin, interiéry jsou zajímavě ztvárněny a při jejich realizaci nebylo pozapomněno ani na maličkosti v podobě pocit reality navozujících prvků, jakými jsou mimo jiné v průvanu vlající závěs nebo pára zamořující taneční parket na extravagantní pařbě jistého nejmenovaného bosse rumunského podsvětí. Za kvalitním zpracováním jednotlivých herních lokací ale podstatným způsobem zaostává ztvárnění postav. Ne, že by nešlo rozpoznat jejich identitu, tak zlé to zase není, ale pohyby jednotlivých charakterů a zejména pak pohyb hlavního hrdiny jsou z hlediska animace, řečeno stručně, odfláknuty. Namísto chůze a nedejbože běhu se dočkáte podivného přešlapování, které při zastavení přechází v jakýsi podivný typ skluzu. Stejně špatně je na tom i antirealismus v podobě nedotažených závislostí na aktuálním prostředí. Vezměte si například situaci, kdy se nacházíte v prostoru
jatek a okolo vás je všude krásně „vymalováno“. Krev na stěnách, na zemi, krvavé stopy po podlaze vláčených mrtvých zvířat a v tomto chlívě náš milý 47 se spoustou NPC postav. Všichni se courají sem a tam, někteří ve smokingu, někteří ve stejnokroji a někteří ve spodním prádle – to v případě, že jim oblečení sebral jeden podezřelej týpek (samozřejmě jde o Agenta 47). Nikdy ale neuvidíte, že by někomu na botkách ulpěla alespoň kapka krve. Nic! Asi všichni nosí waterproofky. Anebo je simulace otisku vlhké boty při dnešních technických možnostech videoherního hardwaru těžko zvládnutelným problémem? Řekl bych, že není. Nicméně na jedné neviditelné šlépěji hra nepadá a řekněme si to na rovinu, mnohým z vás na tom nesejde – hlavně že je do čeho píchnout, není-liž pravda?
Můžete se v přestrojení dostat až ke své oběti nebo dotyčného jedince zmasakrovat i s hordou bodyguardů, aniž byste museli převlékat kabát.
Pokud jde o píchání, sekání, škrcení, střílení, trávení, uspávání a podobné činnosti, které má ve své pracovní náplni každý kvalifikovaný zabiják, užijete si jich dost. Záležet bude na vás, hráčích, kterak si s tím či oním úkolem poradíte. Máte někoho zabít? Můžete se v přestrojení dostat až ke své oběti nebo dotyčného jedince zmasakrovat i s hordou bodyguardů, aniž byste museli převlékat kabát, anebo jej můžete frajersky sejmout ze strategické pozice tak, aby si vás nikdo ani nevšiml. Variant je celá řada a
opravdu záleží jen na vás, hráčích, kterou z nabízených si vyberete. Rozhodně platí pravidlo, že ramboidní přístup vám přinese velmi krátkodobou zábavu, poněvadž při tomto pojetí hry brzy začnete upadat do stereotypu. Koho by také pořád bavilo překračovat ty hromady mrtvých těl, kupících se v úzkých průchodech. S ohledem na to lze jedině doporučit stealth praktiky, ať už s použitím přestrojení nebo bez a hlavně také komunikaci s NPCčky, která vám leckdy pomohou v plnění svěřených úkolů. Pravdou je, že k utajení a špiónským taktikám vás může přinutit i obtížnost, kterou si na počátku hry zvolíte.
Ta je stejně jako minule určena několika stupni a rozdíl mezi jednotlivými úrovněmi obtížnosti je opětovně vysoký. Zatímco při nejsnazší modifikaci Normal můžete v jejím průběhu několikrát uložit pozici a na taktické mapě (monitorující celou aktuální oblast) se objeví veškeré informační značky, které vám poskytnou údaje o umístění hlídek, civilistů, důležitých strategických bodů, výtahů, mrtvol a bůhví čeho všeho ještě, se vzrůstající obtížností hry značek i možností k uložení ubývá. Při nastavení nejvyšší obtížnosti už neuvidíte takřka vůbec nic a navíc se nemůžete proti případnému „repete úrovně“ ubránit žádným sejvem, neboť takový komfort, jakým je ukládání hry v průběhu mise, je vám tímto navždy zapovězen. Totéž, co bylo zmíněno o vlastnostech taktické mapy, lze říci o výdrži 47ky. Při normální hře ustojí doslova tuny olova, letící k němu ze zbraní jeho nepřátel,
ale pakliže hrajete v nejvyšší obtížnosti, velice brzy poznáte (v poloze bradou vzhůru) že ty nebo ony dveře jste raději neměli otvírat hned, ale až po průzkumu místnosti klíčovou dírkou. Mimochodem, virtuální úmrtí je v tomto případě velmi pěkným vizuálním zážitkem, takže byste si je měli aspoň jednou vyzkoušet.
Bez ohledu na zvolenou obtížnost hry vás jistě osloví umělá inteligence nepřátel. Je na dostatečně vysoké úrovni, i když se najdou chvíle, že o tom budete silně pochybovat. Ve většině případů se ale chovají celkem přirozeně, což navozuje tu správnou, napjatou atmosféru převážně ve chvílích, kdy v roli placeného zabijáka procházíte kontrolou ve strážených oblastech nebo když míjíte podezíravou hlídku nepřítele. Ta si velmi dobře všímá maličkostí, jako je kupříkladu pistole schovaná za pracovním pláštěm kuchaře. To pak ke spuštění poplachu chybí už jen krůček. Chcete-li se vyhnout odhalení, nezbývá, než za rohem odhodit bouchačky a zkusit proklouznout skrze hlídkující ozbrojence jen s nedetekovatelnou škrticí strunou a šperhákem. Pak už jen můžete doufat, že vám to projde.
|
Interakce s prostředím je slušná – možnost znefunkčnění nepříjemných světelných zdrojů jejich rozstřílením je někdy doplněna vychytávkou v podobě vypnutí pojistek, těla mrtvých, případně omráčených, protivníků lze odtáhnout nebo také z nich svléknout šaty. V tom případě je nutné tělo odklidit z cesty, aby je jeho soukmenovci našli co nejpozději. Pokud to neuděláte, je záhy polonahá osoba objevena a váš převlek odhalen. Pak nezbývá, než rychle najít nový.
Chcete-li se vyhnout odhalení, nezbývá, než za rohem odhodit bouchačky a zkusit proklouznout skrze hlídkující ozbrojence jen se škrticí strunou a šperhákem.
Ovládání postavy koresponduje s tím, jež známe z minula, a nelze říci nic jiného, než že opět pěkně sedí v rukou. Přepínání pohledu z first person do third person a naopak je nejen kulantním nástrojem vylepšujícím zábavu, ale v některých situacích i jediným způsobem, jak se rychle zorientovat v prostoru. Zatímco pohled třetí osoby využijete nejvíce při pohybu úrovněmi, first person mód zužitkujete zejména v přestřelkách, kdy přesnější a rychlejší míření nebude na škodu. My sami jsme, myslím, mířili docela dobře a díky tomu můžeme vynést verdikt nad poslední inkarnací Agenta s čárovým kódem, končícím číslicemi 47.
Po shrnutí všech poznatků lze říci, že Hitman: Contracts; působí poněkud rozpolceně. Na jedné straně hratelnost a realistická simulace života placeného vraha, což je bezpochyby velmi přitažlivý koncept, na druhé straně pak některé
nedotažené prvky technického rázu a více než poloviční návrat k předešlému vydání. Co na to říci? Snad jen tolik, že „trojky“ dnes prostě letí a bez ohledu na jejich kvalitu se budou i dobře prodávat. To je také důvod, proč si na otázku, zabývající se v úvodu tohoto článku svědomím Agenta 47, budete muset odpovědět sami. Vezmeme-li pak ještě v úvahu skutečnost, že se nyní již pracuje na 4. pokračování série, vyvstává zde další otázka, a to zda se v IO Interactive nerozhodli pro zavedení pásové výroby průměrných titulů namísto zakázkové produkce prvotřídního zboží.
| Hitman: Contracts | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
