FIFA 11 na PC nabízí po letech pořádný fotbal. Pořád je ale pozadu

Letošní fotbal z dílny EA Sports naznačuje, že se blýská na lepší časy. Majitelé počítačů jsou totiž v oblasti sportovních her už pár let jaksi hozeni přes palubu.

FIFA 11 (PC)

První minuty na zeleném pažitu nové FIFY působí takřka neuvěřitelně. Skok oproti minulému ročníku je to natolik veliký, že nemá cenu polemizovat, jestli mají tyhle dvě hry něco společného. Kromě tématiky byste mnoho podobností nenašli.

Po několika letech se tak nemusíme smířit pouze s ošklivým káčátkem, nebo přecházet ke konkurenci (Pro Evolution Soccer od Konami).

Neoddiskutovatelný podíl na pozitivním prvním dojmu mají výborné pohyby hráčů. Jejich plynulost a uvěřitelnost takřka vyráží dech. Ovládání v rozsahu 360 stupňů jsme tu sice měli už loni, ovšem letos ho konečně využívají i protihráči.

Výsledkem je hezky svižná hratelnost, jež nás během prvních zápasů přiková k židli. A to i díky hromadě licencovaných týmů a lig, včetně té české.

Hráči jdou do osobních soubojů s potřebnou vervou a přetahovaná o míč má konečně pořádné grády. Stejně jako pohyb s míčem, který funguje v celém potřebném rozsahu (s odpovídajícím ovladačem), od chůze, až po sprint.

Loňský (recenze zde) a letošní ročník jsou jako den a noc a celá FIFA 11 se dá označit za jednu velkou změnu. Už bylo na čase.

Samozřejmě, že dílčí prvky samy o sobě nic neznamenají, ale zde do sebe výborně zapadají. Hraní nové FIFY je velmi zábavné a to se dokonce týká i hry za slabší tým, což se v minulých letech říct nedalo.

Během bojů na zeleném pažitu nenajdete mnoho věcí, které by vás vyloženě iritovaly. Spoluhráči se chovají tak, jak by se od nich očekávalo. Pokud dostatečně nenabíhají, můžeme si jejich uvolnění vyžádat jedním tlačítkem, či úpravou taktiky.

Rozhodčí pískají vcelku vyrovnaně. Při faulech často ponechávají výhodu a zbytečně tak nekouskují dění. Na druhou stranu jsou možná až moc mírní. Kolikrát se mi stalo, že protivníkův obránce sundal mého hráče velmi nevybíravým (nebo spíše zázračným) skluzem ze strany. Ovšem jakmile zasáhne míč, tak se nepíská.

Ani brankáři už nepůsobí jako pěst na oko. Podávají dobré výkony, byť si člověk po čase začne uvědomovat jejich umělost. Někdy překvapí citlivým vyběhnutím, po většinu hraní však působí jako naprogramovaní panáci.

Drobnou výtku si vyslouží i driblink, který je nesmírně přesný a pohledný, ale míč málo utíká od nohy. Nevzpomínám si, že by se balon výrazněji odlepil od hráčovy nohy jindy než po kontaktu s protivníkem. Podobně bezchybná bývají i zpracování.

Co se týče gólů, padají ze všech možných pozic. Ve spoustě případů skórujete po povedené akci, jindy vám soupeř daruje vedení na zlatém podnose.

Nedá se vyloženě říct, že se člověk naučí, jak donést míč do brány, avšak časem se vám jisté osvědčené mechanismy zažijí. Na druhou stranu ne vždycky fungují, protože se pochopitelně hraje jinak proti Chelsea než proti Leedsu.

Dobrá, ale pořád pozadu

Aktuální FIFA na PC je výbornou hrou, o tom není sporu, přesto musíme spolknout jednu hořkou pilulku. A to takovou, že se nám zasekne v krku. Počítačová verze opět není ekvivalentem té konzolové.

Dočkali jsme se předělané "next-gen" FIFY 10, jež byla obohacena o aktuální soupisky. Zatímco na konzolích současné generace si hráči užívají vylepšenou kariéru, mód hry za brankáře a další změny, nám nezbývá, než čekat.

Čekat, jestli se za rok konečně smaže rozdíl mezi oběma verzemi a bude mít jak Xbox 360 a Playstation 3, tak i PC regulérní FIFU s číslovkou 12.

Spousta gólů, které vstřelíte, má výstavní parametry, v jedné oblasti je ale problém. Jsou to střely z větší vzdálenosti, jež se uchytí opravdu málokdy. Za branku vstřelenou z prostoru mimo šestnáctku budete hodně rádi.

Obrovskou měrou ovlivňují dění na hřišti asistenti. Teď nemám na mysli druhého trenéra, který by vám našeptával, koho máte vystřídat. Řeč je o přihrávkách a střelách.

V základu hra přihrávky usměrňuje v oblasti síly i směru, ale pokud se opravdu cítíte, můžete tuhle výpomoc vypnout (nebo z části omezit) a přihrávky po zemi i vzduchem poletí přesně tam, kam určíte. Nemusím asi příliš vysvětlovat, že tenhle systém je pouze pro trpělivé hráče. Ze začátku vaše pasy poletí všelijak, jen ne tam, kam chcete.

To samé platí pro střely. Nemohl jsem se zbavit dojmu, že je hra přespříliš citlivá v určování toho, kam směřuje analogová páčka na mém gamepadu.

V nové FIFĚ nechybí poměrně povedený manažerský režim a ani možnost hrát několik sezon za našeho virtuálního profesionála. V druhém případě na hřišti ovládáme pouze jednoho hráče bez možnosti přepínat na jiného. S tím je spojená také speciální, akčnější kamera.

Dráha hvězdného manažera nabízí vcelku klasický mišmaš přestupů, určování týmové taktiky a samotného hraní zápasů.

Druhý mód je ale také velmi zajímavý, ne-li dokonce zajímavější. Začínáte jako outsider, coby hráč rezervy a postupně se propracováváte do reprezentace, až k fleku týmového kapitána.

Váš postup se odvíjí od zadaných úkolů na zápas. Podle toho, na jaké kopete pozici (zvolit lze všechny kromě brankáře), se určují úkoly. Jejich plnění ne vždycky úplně ovlivníte, ovšem platí základní pravidlo: hrajte dobře a vaše reputace poroste.

V každém zápase začínáme s hodnocením 5 z 10 a v závislosti na našem počínání na hřišti si připisujeme kladné nebo záporné bodíky. Za povedenou přihrávku je to almužna, za gól pořádný obnos. Klasické číslo vidíme jen o poločase a na konci mače, během hraní se musíme spokojit s přibližným ukazatelem.

Abychom neměli situaci tak složitou, pořád se kolem nás zjevuje ukazatel, kam máme nabíhat a koho musíme bránit. Spoluhráči jsou naštěstí obdaření docela dobrou umělou inteligencí a častokrát přihrají nebo vystřelí, aniž bychom je o to žádali.

Jednoduše řečeno: tento režim je až třeskutě zábavný. Spousta hráčů ho na nějaký čas upřednostní před klasickými zápasy.

Velkým tahounem se opět stávají zápasy proti živým protivníkům. Na výběr máme mezi klasickým režimem jeden na jednoho nebo zápasy pro více hráčů (až 5 proti 5).

Obě varianty jsou velmi zábavné, i když u té druhé záleží na spoluhráčích. Pokud narazíte na samolibé floutky, kteří se jenom ženou za míčem a chtějí dát gól, moc zábavy si neužijete.

Během pár odehraných zápasů se síťový kód jevil v dobrém světle, kdy jsem se nesetkával s výraznějšími cukanci. Obrovským plusem se pro řadu hráčů stane možnost zápolit po místní síti (LAN).

O kvalitě vizuální stránky nemusíme vést spory, ale nároky na počítač se oproti loňsku logicky zvedly. Bez dvoujádrového procesoru si nekopnete.

Přesto vývojáři odvedli dobrou práci, co se optimalizace týče. Na počítači s Phenom II X3　920, 2GB RAM a ATI HD4870 512 jsem pod Windows XP hrál na plné nastavení (kromě vyhlazování) v rozlišení přiložených obrázků.

FIFA 11 je velmi vstřícným krokem vzhledem k PC hráčům, byť se v podstatě jedná o loňský konzolový ročník. Najdeme i slabé elementy, jako nepovedený český komentář zápasů.

Nic to nemění na tom, že tady konečně máme pohledný, zábavný a přiměřeně nenáročný fotbálek pro široké zástupy.