Drakensang: Řeka času zpočátku uspává, ale pak se rozjede

Nový Drakensang jde proti proudu současných her na hrdiny. Je zdlouhavý, ale o to záživnější.

Drakensang: Řeka času

Druhý díl eposu Drakensang je pravým, správně ocukrovaným středověkým fantasy dobrodružstvím. Svět Das Schwarze Auge, ve kterém se hra odehrává, symbolizuje přátelskost a líbeznost. Kdo se zrovna vrátil z výletu v Dragon Age či Mass Effect 2, kde je všechno zkažené a všichni jsou špatní, bude mírumilovností světa Aventurie překvapen.

Ale potřebuje takovýto svět vůbec partu hrdinů? Samozřejmě, že ano, jenže než to zjistíte, uplyne docela dlouhá doba. Prvních pár hodin v Řece času je velmi klidných.

Ještě než se rozjede příběhová spirála a hráči začnou být zvědaví, jak bude děj pokračovat, projdou vaši hrdinové základní výukou. Ta je sice rozdělena na klasické úkoly, nicméně noční městské patroly nebo výpravy na vlky nepřekypují zrovna dramatičností.

Zpočátku budete na cestách sami, takže se nedočkáte ani vtipných slovních výměn s parťáky. Ostatně atmosféra v prvních hodinách není zrovna nejsilnější. Předně je třeba pochopit komplexní herní mechanismy.

List se otáčí teprve ve chvíli, kdy se k vám připojí další členové celkem čtyřčlenné skupiny a když se vydáte na cestu za splněním hlavního úkolu. Pak se do té doby lineární Řeka času otevírá a hráč si začíná vychutnávat pravou atmosféru Aventurie. Ta se ještě více než v případě předchůdce vyznačuje důrazem na detail, od různorodých postav až po všudypřítomné prosakování humoru.

Na každém rohu ve městě najdete zajímavé postavy, které vykřikují do světa své příběhy. Samy o sobě jsou bezvýznamné, ale dohromady výraznou měrou dotvářejí příjemný herní zážitek.

Možná i proto vyniká Drakensang: Řeka času především v momentech, kdy nehraje žádnou roli hlavní příběhová linie. Nejvíce si užijete obyčejného zkoumání zákonitostí Aventurie, případně plnění vedlejších úkolů. V nich se autoři opravdu vyřádili a v některých případech připravili skutečné perly, kterým je radost se věnovat.

O to více zamrzí, že ústřední příběhová linka zůstává poněkud banální. Časem zjistíte, že se k ní vracíte jen s určitým sebezapřením, což není nejlepší vizitka pro hru tohoto typu.

Se svou skupinou hledáte velmi cennou a důležitou věc. Už to samo o sobě neslibuje kdovíjaké zvraty. Skupina je vždy o krůček pozadu. Když už se konečně dostane na místo, které slibuje významnou dějovou otočkou, překvapení se dostaví, ale nemilé. Hra tady po zhruba 15 až 20 hodinách končí. Přibližně stejný čas můžete věnovat i zmíněným vedlejším úkolům, ale stejně v závěru zůstává určitá pachuť.

Stejná schizofrenní situace jako s hlavními a vedlejšími úkoly panuje také v oblasti prostředí. Zatímco města a vesnice jsou zpracovány opravdu povedeně a jen srší nápady, v případě nejrůznějších kobek či interiérů tu máme fádní koridory, jejichž styl se často opakuje.

Na problémy narazíte také ve vyváženosti hry. Na rozdíl od předchůdce jste mnohem svobodnější a pomocí lodi, která nahrazuje dům z prvního dílu, cestujete mezi sedmi zcela odlišnými lokacemi. Ty v průběhu hry nabízejí stále nové výzvy.

Jenže se vám snadno stane, že se dostanete do situace, na kterou vaše skupina nemá dostatek zkušeností a schopností. To by nebylo tak strašné, kdyby se dalo ze všech takových míst snadno vycouvat. Ale to bohužel možné není, a tak je nutné hru ukládat před každým nejasným úkolem.

V jistých ohledech se však Řeka času proti prvnímu dílu zjednodušila. Některé hádanky jsou stále obtížné, ovšem když hra vidí, že máte problémy, poskytne vám nápovědu, případně se řešení ujme jiná postava skupiny. Vše potřebné je k nalezení v zápisníku. Potěší odbourání dlouhého cestování z jedničky. Nyní je možné po mapě mnohem více přeskakovat z místa na místo.

Kdo zná první Drakensang, nebude překvapen vývojem postavy ani souboji. Obojí zůstalo nezměněno. Stále můžete v bitce svým svěřencům zadat příkazy v zapauzovaném módu a pak sledovat, jak je provádějí. Souboje jsou příjemně taktické, byť někdy možná příliš zaměřené na eliminaci silných a využívání slabých stránek protivníků.

Nesmírně robustní systém je rozšířen pouze o dvě třídy, a sice geodeta (trpasličího mága) a klanového válečníka (barbara). Systém však nabízí tolik kombinací, že píliš nevadí jeho faktické převzetí z předchůdce.

Drakensang: Řeka času je staromódní, pomalou hrou na hrdiny v pěkném grafickém kabátku, s dabingem všech postav (vyjma hlavního hrdiny) a s českými titulky.