Recenze hitu Diablo III: Trvalo to 12 let, ale zábava a návyk zaručeny

Nejočekávanější počítačová hra roku je konečně venku. Po dvanácti letech čekání. A nezbývá než ji hrát, protože si to jednoznačně zaslouží.

Vydání Diabla III bylo vyvrcholením všech očekávání, byť trochu pokaženým zaneprázdněnými servery Blizzardu, provozovatele hry. Hra pravděpodobně pokoří leckterý prodejní rekord a dokáže kupní sílu PC hráčů, o níž se roky živě diskutuje. Diablo 3 totiž netradičně nevychází na konzolích. Alespoň zatím.

Diablo III je na první pohled stále tou hrou, která v roce 1996 založila žánr akčních her na hrdiny (RPG). Vyberete si jednu z pěti zásadně rozdílných postav a postupně se klikáním probíjíte neskutečnými hordami nepřátel, ze kterých padá všelijaké haraburdí a občas nějaký ten obzvlášť cenný předmět, pro který vlastně celou tu na první pohled nesmyslnou činnost provozujete.

Na základním konceptu se ani nic změnit nemohlo. Hráči si ho žádají. O to těžší pro autory bylo přijít se smysluplnými změnami, které by hru odlišily od předchozích dílů, ale které by zároveň neodradily miliony fanoušků.

Z naší zkušenosti vyplývá, že se toto vážení detailů podařilo. Kromě základního schématu přitom bylo, tu více, tu méně, překopáno prakticky všechno. I tak se povedlo zachovat skvělou hratelnost.

Tou největší změnou je vývoj postavy. Tvůrci dali přednost experimentování před individualizací z druhého dílu. Po získání vyšší úrovně už tak nebudete rozhodovat, do kterých vlastností a schopností investujete pracně vydobyté bodíky. Vše je dopředu dáno.

Vlastnosti jsou stále čtyři (síla, výdrž, obratnost a inteligence), ovšem každé postavě se vylepšují jen ty, které opravdu potřebuje. Barbarovi tak například síla, zatímco kouzelníkovi inteligence. Vylepšení probíhá se ziskem nové úrovně automaticky.

Stejně tak se postupně zpřístupňují speciální schopnosti, a to na předem daných úrovních. Pokud svou postavu vycepujete až na maximální 60. úroveň, budete mít schopnosti pohromadě všechny. Pak si z nich můžete sestavovat balíčky schopností použitelných v boji.

Aktivní schopnosti jsou rozdělené do šesti kategorií: dva základní útoky (na myši) a čtyři různě tematicky zaměřené talenty (klávesy 1-4). Chcete-li schopnosti obměnit, je třeba jít do patřičného menu a zde je aktivovat. Použitelné budou ale až za 30 vteřin. Tím je zabráněno neustálé výměně schopností v boji podle aktuální potřeby. Do jednotlivých bitek se tak budete muset vrhat s pečlivě zvolenou sadou schopností.

Podobně fungují také pasivní schopnosti, tedy ty, které není třeba aktivovat a jež automaticky přinášejí určité bonusy. V jeden okamžik je možné mít vybrané tři.

Množství schopností je více než uspokojivé. Výběr navíc zpestřují runy, které se zpřístupňují rovněž postupně ke každé z aktivních schopností a přidávají ještě nějakou tu serepetičku navíc.

Názory na nový systém vývoje postavy se různí. Mezi fanoušky převažují ty negativní. Důvod je zřejmý: v oblasti talentů je na maximální úrovni každá postava stejná. Odpadá také zábavné spekulování nad tím, do jakého talentu investovat, případně jaký vylepšit. Zároveň se ale hráči nemusí obávat špatně zvolených schopností, které by jim v extrémním případě znemožnily další hraní, jak se stávalo v Diablu II. Stejně tak si s jednou postavou daného typu mohou vyzkoušet všechny schopnosti, aniž by hru museli rozehrávat znovu.

Individualizace postav tak zcela padá na výzbroj. A zde se Diablo III ukazuje v plné síle: předměty vás doslova zahltí. Obyčejné kousky za pár zlaťáků zanedlouho přestanete vnímat (a sbírat), protože budete mít dostatečný výběr z magických a vzácných věcí. Ty sice v hrubé síle za obyčejnými kousky stejného druhu často zaostávají, disponují ale speciálními vlastnostmi, které se jednoznačně vyplatí. Těchto bonusů je obrovské množství a v každé zbrani či zbroji jsou různě nakombinované. Je to třeba určité množství připočtených životů za každý úder či bonusové body k různým hodnotám.

Aby toho nebylo málo, své vybavení můžete sami upravovat. Nejčastěji se tak děje pomocí drahokamů. Ty opět výzbroji dodají různé bonusy. Základní druhy drahokamů jsou čtyři. Vtip je v tom, že každý z nich existuje ve 14 různých kvalitách. Za tři drahokamy jedné kvality dostanete jeden drahokam kvality vyšší. Hádáte správně, je to jeden ze stěžejních bodů sběratelské vášně Diabla III.

Nepotřebné magické zbraně můžete u kováře rozložit na základní esence a s jejich pomocí si nechat sestavit jiné, pro vás zajímavější předměty. Právě odtud by se nejčastěji měly rekrutovat takzvané legendární předměty. Na rozdíl od těch vzácných, kterých je stále poměrně hodně, jsou legendární kousky tím největším pokladem, na jaký můžete ve hře narazit.

Legendární předměty často spadají do různých sad. Pakliže se vám podaří vyzbrojit se předepsaným počtem předmětů jedné sady, získáte další pěkné bonusy. Samostatný druh setových věcí jako v Diablu II ve třetím dílu nenajdete.

Dát dohromady jednu sadu legendárních předmětů je ale vlastními silami takřka nemožné, respektive to stojí stovky nahraných hodin. I proto v Diablu III nově najdete virtuální aukční dům. Do něj můžete vkládat předměty, které nepotřebujete a zároveň se snažit vydražit ty, které se vám hodí. Tedy pokud chcete, do aukcí hráče nikdo nenutí.

Aukce je možné podstupovat v herní měně, tedy zlaťácích, což se jeví jako smyslupná nástavba samotné hry. Autoři ale plánují otevřít také aukce operované ve skutečných penězích. To už je kontroverzní, protože by to mohlo nabourat herní rovnováhu. Kromě arén, kde spolu hráči mohou bojovat, to sice ostatním nemusí vadit, protože si hru užívají sami nebo spolu s přáteli, na druhou stranu to omezí množství těch nejzajímavějších předmětů v aukcích za zlaťáky a dost možná ve výsledku zkazí zážitek těm, kdo budou nakupovat až příliš.

Tu pravou zábavu totiž Diablo III generuje právě ze snahy opatřit si co nejlepší možné vybavení. Výsledek této snahy je ale sladký jen tehdy, dopracujete-li se k němu herní dřinou, nikoliv několika kliky v aukci.

Zatím fungují pouze aukce za zlaťáky a zdá se, že fungují dobře. Několik předmětů se nám podařilo prodat za násobně vyšší cenu, než jakou bychom obdrželi u obchodníků ve hře. Zároveň je stále možné velmi výhodně nakoupit. Cenové rozpětí je ale obrovské, zatím nikdo příliš netuší, co má jakou cenu, a tak to chce chvíli hledat, případně aukci sledovat a patřičně přihazovat.

Ale jak se Diablo III vlastně hraje? Inu, pořád stejně, takže si připravte především dobrou myš a podložku. Budete je potřebovat, protože je od hry opravdu těžké se odtrhnout. Svou hratelností je Diablo III sice typicky odpočinkový titul ve smyslu, že se u něj nemusí myslet, nicméně pokud v něm strávíte deset hodin v kuse (a že to není těžké), odpočatí příliš nebudete. To ovšem berte jako pochvalu!

Diablo 3

Na Diablu 3 jsou znát miliony testovacích hodin. Tahle hra zkrátka funguje jako dobře namazaný stroj, který vás ze svého soukolí pustí maximálně na záchod. Jedna vlna nepřátel střídá druhou, tu najdete skvělý předmět, který chcete otestovat, tam poskočíte na novou úroveň a otevřete si novou schopnost, kterou chcete vyzkoušet. A poté už to máte jen kousek k jednomu z bossů, kterého by přeci byla škoda nevykuchat, když už jste v ráži. A pak dost možná zavolá kamarád s nabídkou krátké partičky s potenciálem protažení do pozdních ranních hodin.

Nemalý díl viny na této návykovosti má i obrovské množství na první pohled neviditelných či neregistrovatelných detailů, které ale přispívají k celkovému zážitku. Těmi přeci jen viditelnějšími jsou například nebývale uspokojivý efekt zabíjení monster (jak choreografický, tak zvukový) či nebývalá variabilita prostředí i nepřátel. Kulisy se mění velmi často a jsou na žánrové poměry velmi povedené. Na nové typy nepřátel narazíte prakticky v každé misi. V jejich případě přitom nejde jen o vizuální rozdíl, ale také specifické dovednosti, které je třeba v boji brát v potaz.

Zatím se bohužel zdá, že autoři neodhadli obtížnost a hra je přinejmenším na normální stupeň příliš snadná. Umírá se zřídkakdy a když už, je to většinou kvůli podcenění situace. Opravdu velkých bossů je v každém aktu hned několik, ale doopravdy zabrat nedá ani jeden. Většinu z nich pokoříte hned na první pokus, což pro Diablo II nebylo zvykem. V dalších dvou obtížnostech, které se postupně otevřou, ale přeci jen přituhne.

Problémem je také určitá nevyváženost schopností postav. Ne všechny se zdají být stejně dobře použitelné. Některé jsou vskutku málo efektivní, takže je po vyzkoušení přestanete používat a už se k nim nevrátíte. Jiné se zase jeví jako až příliš účinné, což pak vede ke zmíněné nižší obtížnosti.

Diablo 3 vypráví ze všech dílů nejvýraznější příběh, přesto se nelze ubránit dojmu, že je tu jen z povinnosti k sérii neznalým hráčům, kteří od hry očekávají i nějakou tu naraci. I z toho důvodu je příběh odpovídajícím způsobem špatný a těžko se najde nějaký fanda, který by to hře vyčítal. Diablo není o příběhu. To už je víc o nádherných filmových sekvencích mezi čtyřmi akty.

Ostatně první dohrání je pro mnohé teprve začátkem. V něm si hru osahají a až poté se vydají hledat ty nejcennější možné předměty, obvykle s partou spřízněných duší on-line. Ačkoliv kooperace nevyžaduje žádnou zvláštní spolupráci, je to ve více lidech přeci jen větší zábava, a kdo to trochu umí, bude mít radost z bohatých možností kombinace schopností různých postav.

Díky neustálému připojení k serverům je zapojení se do některé z otevřených her velice jednoduché. Zkrátka si vyberete jednu z dostupných kapitol a hra vás dá dohromady s dalšími, věcí a zkušeností chtivými hráči na podobné úrovni.

Databáze postav je centralizovaná na serverech Blizzardu, takže jakákoliv změna na postavě okamžitě putuje na servery, kde je uložena a je jedno, zda se udála v samostatném hraní či spolu s dalšími hráči. Daná postava je vždy pouze jedna a v rámci hry s ní můžete dělat cokoliv.

Výhodou nutnosti připojení je, že se ke svým postavám dostanete z jakéhokoliv počítače s Diablem III. Nevýhodou pak, že na místech bez internetu máte prostě smůlu. Neexistuje oficiální způsob, jak tuto nutnost obejít. Bohužel i když internet máte, ale zrovna bude trochu haprovat, může vás hraní pěkně frustrovat. Pak jsou totiž na pořadu dne neustálé lagy a výpadky. Hra si připojení pečlivě hlídá, a jakmile spadne, znamená to obvykle i konec hernímu snažení.

V takovém případě alespoň nepřijdete o nahrané zkušenosti a získané předměty, protože ty jsou hned uloženy. Přijdete však o aktuální postup ve hře a musíte startovat znovu z poslední záchytné pozice. Vzhledem k tomu, že na cestě získáte další zkušenosti a předměty to zase tak moc nevadí, ale ani to nepotěší.

Pakliže už v dané misi z nějakého důvodu nechcete být, máte smůlu, ani rychlý postup k cíli se vám nejspíš nepovede. Úrovně jsou totiž pokaždé náhodně generované a jinak poskládané.

Diablo III je obzvlášť těžké hodnotit v kontextu aktuální herní produkce, protože se jí totiž vymyká. Proto berte číselný verdikt uzavírající recenci s nadhledem. Tato hra se nesnaží o hyperrealistické zpracování, právě naopak. Na příběh kašle.

Nemá žádné sofistikované mechanismy. Tvoří ho vlastně jen náhodně poskládané úrovně, pět postav se svými schopnostmi, spousta nepřátel a předměty s náhodnými statistikami.

Ale k tomu, čeho chce Diablo III dosáhnout to stačí. Neinterpretuje svět, nepokouší se být objektivně nejlepší hrou na světě a nesnaží se zalíbit těm, kdo jeho koncept odmítají jako primitivní klikačku. Chce prostě a jednoduše bavit. A odpověď na nejdůležitější otázku? Ano, daří se mu to skvěle.