RECENZE: Deathloop je variací na film Na hraně zítřka s nájemnými vrahy

Novinka od tvůrců Dishonored vás nechá opakovat ten samý den znovu a znovu. A ne, není to nuda. Zápletka je působivě podaná, herní mechanismy fungují a jsou přístupné i těm, kteří se nechtějí přehnaně nervovat.

Arkane Studios stojí za oblíbenou sérií Dishonored, za což mají plusové body. Pomáhalo ovšem i s Wolfenstein: Youngblood a to jim naopak na pověsti nepřidalo. Hromada lidí je tak zvědavá na jejich novinku nazvanou Deathloop. Ta vzbudila slušný zájem už jen s ohledem na námět, který se zaměřuje na tematiku časových smyček. To je idea, u které obvykle platí dvě možnosti: buď dopadne skvěle, nebo hrozně.

A jak je na tom tedy Deathloop? Nechci, abyste byli napjatí jako shopaholikův účet týden před výplatou a rovnou vám to prozradím, povedlo se. Pokud bych měl hru stručně definovat, popsal bych ji jako varianci na film Na Hromnice o den více nebo Na hraně zítřka, jen jsou v hlavní roli dva zabijáci, kdy se jeden snaží časovou smyčku prolomit a druhý ochránit.

Vy se můžete ujmout obou. Za hlavního hrdinu je ovšem považován bývalý voják jménem Colt, který se probere zmatený na pláži poté, co se mu zdál ne úplně příjemný sen (nebo si to myslel). Zjistí, že se ocitl na místě známém jako Blackreef, kde se neustále opakuje dokola jeden den.

Colt z toho není zrovna nadšený a vaším úkolem je zajistit, aby se mu smyčku podařilo prolomit. Ale je asi jasné, že to nebude jednoduchý úkol. Cestou k úspěch je likvidace osmi lidí, kteří si říkají Vizionáři. Jedním z nich je vražedkyně Julianna a ta rozhodně ví, jak Coltovi zatopit.

Zápletka hry má rozhodně potenciál a nebudu tvrdit, že ho tvůrci využívají naplno. Rozhodně se jim však daří udržet hráčovu pozornost. Pohrávají si s myšlenkou, jak by se lidé chovali, pokud by jejich činy neměly následky a dávkují detaily o ději skrz malé či větší stopy a náznaky toho, co se na ostrově Blackreef odehrává. Vy si pomalu skládáte mozaiku, která vypadá čím dál zajímavěji.

Zemři – ožij – zlepši se. A znovu a znovu a znovu

Colt si toho nejdřív příliš nepamatuje, ovšem postupem času získává víc a víc informací, což nejen pomáhá s pochopením toho, co se vlastně děje, ale také mu to poskytuje potřebné výhody, které potenciálně usnadní úspěšné dokončení hry.

Deathloop počítá s tím, že Colt bude umírat a ne jednou, dojde k tomu mnohokrát. Ale není to jen proto, aby byla hra vnímána jako „hardcorový“ zážitek, což je dnes hrozně moderní. Hlavní myšlenkou je to, že se ze smrti poučíte a příště už nebudete dělat stejné chyby. Podobně jako ve výše zmíněných filmech si musí hlavní hrdina uvědomit, co nefunguje a co naopak ano a s tím operovat.

Deathloop

Deathloop

Upřímně řečeno jsem se původně bál, že se budu u Deathloop vztekat jako u placení daní, nicméně byl jsem mile překvapen. Když Colt zemřel mnohokrát, obvykle jsem to přijal s překvapivým klidem, protože jsem věděl, že to bylo buďto proto, že jsem udělal nějakou chybu, nebo mě jeho smrt posunula kupředu. Skony hlavního hrdiny nejsou obvykle laciné a samoúčelné jako u některých jiných her.

Navíc, smrt nepřichází zase tak často. V první řadě vás nestresuje časový limit, nikde netiká odpočet, kvůli kterému byste si uhryzali nervozitou nehty. Kromě toho si sice nemůžete navolit obtížnost, nicméně náročnost je takzvaně adaptabilní, takže se přizpůsobuje tomu, jak se vám (ne)daří. A velkou berličkou je to, že má Colt schopnost dvakrát zvrátit smrt. Čas se tak vrátí o několik sekund zpět, což ovšem také může znamenat, že se ocitnete uprostřed přestřelky.

Přísná tak akorát

Většinou jsem díky tomu neměl pocit, že by Deathloop byl zbytečně těžký a potěšilo mě, že nepreferuje jen jeden styl hraní. Je na vás, zda budete sázet hlavně na zběsilé pálení po nepřátelích, plížit se ve stínu nebo skákat po střechách a přepadat nepřátele za zálohy. Uspět je možné více způsoby s tím, že je samozřejmě nejlepší kombinovat všechny v závislosti na situaci. Pokud se rozhodnete špatně, někdy to v lepším případě vyústí ve váš útěk do bezpečí, v tom horším se probudíte na pláži a začínáte znovu (ale jak jsme si už ujasnili, není to ve své podstatě vždy špatně).

Jestliže jde o stealth prvky, jsem člověk, který nemá obvykle příliš trpělivosti na to, aby dlouhé minuty vyčkával na vhodný okamžik k útoku. Ale v případě Deathloop je tento aspekt snesitelný i pro trošku zbrklejší mezi námi. Umím si představit, že oddané vyznavače plížení asi zklame, že je Deathloop docela tolerantní (protivníci například po smrti zmizí, takže nehrozí, že vás jejich tělo prozradí), mně to ovšem vyhovovalo. Pokud ovšem hledáte titul vysloveně orientovaný na stealth, toto nebude ideální volba. A stejně tak, jestli jste vyznavači roguelike, tvůrci se nechali slyšet, že Deathloop nepovažují za projekt z tohoto žánru, protože nezačínáte vždy na totožném místě a ve stejné dobu, ale můžete si vybrat, do které ze čtyř lokací zamíříte a ve kterou denní dobu.

Deathloop je na hráče hodnější i v případě vybavení. Zatímco v některých jiných podobně orientovaných titulech po smrti často přijdete o těžce nashromážděné předměty, tentokrát tu existuje schopnost, která vám umožní ponechat si určité části svého inventáře.

Není to ovšem zadarmo. Musíte sbírat takzvané residuum, které poté investujete do zbraní nebo speciálních schopností, které si chcete ponechat i poté, co zemřete. A často to není laciné. Residuum vstřebáváte z různých předmětů rozmístěny ve čtyřech dostupných lokacích, které se na Blackreef nacházejí. Získáváte ho i z poražených nepřátel nebo obětováním předmětů ve vašem vlastnictví. Jen pro informaci, pokud jste zabiti, residuum zůstane na místě vašeho skonu a můžete si ho vyzvednout.

Jak je na tom arzenál?

Naznačil jsem, že „ramboidní“ styl je jedním z možných přístupů a ty, kteří raději „kosí“ nepřátele tváří v tvář asi bude zajímat, jak je na tom zbraňový arzenál. Rovnou prozradím, že nečekejte hromady a hromady rozmanitých zbraní. Ale vysloveně málo jich není. Pistole, brokovnice, „sniperky“ nebo různé kulomety, určitě si vyberete. Navíc je dovoleno použít například automatickou kulometnou věž nebo různé předměty v okolí, které vám často velmi pomohou.

Zbraně se liší podle vzácnosti a kromě toho mají různé množství slotů, do kterých se vkládají speciální schopnosti (ve stylu rychlejšího nabíjení nebo větší přesnosti, však to znáte). Stejně tak existují osobní unikátní schopnosti a kromě toho získáte ještě velmi speciální talenty od poražených Vizionářů. Ale pozor, i v případě schopností je nutné si je pojistit residuem, jinak o ně přijdete. V případě, že budete s talenty a vybavením nakládat promyšleně, hodně si ulehčíte situaci.

Časová smyčka ve filmu

Tematika časové smyčky je u filmařů oblíbená. Ostatně, v recenzi byly zmíněny dva oblíbené případy, a to romantická komedie Na Hromnice o den více a povedené sci-fi Na hraně zítřka. Časová smyčka ovšem hraje důležitou roli například v marvelovce Doctor Strange, v hororových projektech Poslední nás zachrání, Všechno nejhorší nebo třeba ve sci-fi Zdrojový kód. A byť výše zmíněné filmy nejsou vždy dokonalé, tak většina z nich za zhlédnutí stojí.  

V inventáři nebudete listovat jen kvůli zbraním, ale i kvůli studiu různých stop a získaných informací. Už jen proto, že nejdříve musíte odhalit, kde se Vizionáři skrývají. Ale nejen to. Stopy vás dovedou například k určitým elitním zbraním a podobně. Svým způsobem je Deathloop i detektivkou.

Přiznávám, že jsem se obával toho, že Deathloop člověka zahltí informacemi jako tištěný manuál k japonské pračce, ale ne, textu je relativně dost, ovšem ne tolik, aby vám to lezlo na nervy a většinu času trávili jeho studiem.

Přerušit časovou smyčku? Jen přes mou mrtvolu

Už jsme si vyjasnili to, že úhlavní protivnicí Colta je Julianna (ta hodlá časovou smyčku ochránit za každou cenu) a brzy pochopíte, že mají mezi sebou velmi svérázný vztah a jejich špičkování docela slušně pobaví. Což už tolik nepobaví je to, když vás Julianna odpraví (klidně to zvládne jednou dobře mířenou ranou).

Deathloop

Deathloop

Juliannu ovládá buďto umělá inteligence, případně další živý člověk (cizí nebo někdo, koho máte v přátelích) a ujmout se jí můžete i vy a vtrhnout někomu do hry a dát mu zabrat. Možnost zahrát si za Juliannu přidává hře na zajímavosti. Na druhou stranu, i v její kůži (nebo v kůži toho, jehož podobu přijala, dokáže se „vtělit“ do jiných postav) se budete pohybovat po stejných místech jako Colt. A někdy to může být už lehce okoukané. Neustále se budete vracet do čtyř hlavních lokací (byť v jinou denní dobu) a po několika hodinách hraní to může být stereotypní. Určité věci se v úrovních mění, ovšem ne natolik, aby nebylo po delší době lehce nezáživné.

Ne, že by nebyla některá místa docela pěkně navržena, design je fajn. Ale když ho vidíte po desáté za hodinu, už tak oslňující není. Grafika není špatná, dech vám ovšem určitě nevyrazí. Chvilkami Deathloop působí jako hra pro PS4, byť vychází jen pro PS5 a PC.

Kromě toho jsou tu nedotaženosti typu, že se nepřítel zarazí o zavřené dveře a stále kmitá nohama, jako by byl na běžícím páse. Nebo se zasekne o kámen a nehodlá ho obejít.

Ale většina problémů není natolik výrazných, aby Deathloop nestál za doporučení. Je to příjemná směsice žánrů se zajímavým příběhem, která sice není ideální jako něco, co byste chtěli hrát celý den v kuse, protože se prostředí okouká, ovšem strávit u ní několik hodin denně se určitě dá.

A abych nezapomněl, pochvalu si tvůrci zaslouží za prohloubení zážitku skrze ovladač, který různě reaguje na odlišné situace, terén i to, jakou zbraň používáte.