RECENZE: Týmová akce Crash Team Rumble se okouká hodně rychle

Měli jste někdy u hry pocit, že jste po první hodině hraní už viděli všechno, co umí nabídnout? Tak přesně taková je týmová akce Crash Team Rumble. A všechno ještě mohou zhoršit blížící se mikrotransakce.

Crash Bandicoot je jednou z opravdu ikonických herních postaviček. Od roku 1996 se objevil už celkem ve 23 hrách. Povětšinou rozbíjí bedny s ovocem a vyhýbá se překážkám, někdy však také závodí v motokárách. Příznivci série budou vědět, že prvopočátky Crashe má na svědomí slavné studio Naughty Dog, které se proslavilo především značkou The Last of Us či Uncharted, a to i na filmových plátnech.

Nyní má značku pevně v rukou studio Toys for Bob, které si po zcela novém dílu v hlavní sérii v roce 2020 nyní zkusilo střihnout i multiplayerový Crash Team Rumble. Ten se odkazuje především na starší „párty tituly“ Crash Bash nebo Crash Boom Bang! z let 2000 a 2006. Ty sice také šly hrát ve více hráčích (a bylo to žádoucí), jinak ovšem se koncepčně od Crash Team Rumble dost liší.

Crash Team Rumble je hra žánru MOBA, tedy multiplayerovka s arénou, kde se utkávají dva týmy hráčů. Na rozdíl od známých zástupců tohoto žánru však primárně nejde o to pobít co nejvíce protihráčů nebo o zničení jejich základny, ale o sbírání ovoce a nošení jej do vlastní základny. To, že se v aréně mydlíte s protivníky, už je vlastně jen herní doplněk.

Týmy jsou vždy po čtyřech hráčích, kteří mohou zastávat tři různé role: scorer, blocker a booster. Scorer (což je třeba sám Crash Bandicoot) by měl být ten hlavní, kdo kličkuje mezi nástrahami a nosí ovoce. Blocker je tu naopak od toho, aby znepříjemňoval práci protivníkům a zabraňoval jim v ukládání ovoce. A Booster se pak stará o co nejrychlejší zabrání bonusových políček, která přidávají na celkovém počtu ovoce.

Každou z rolí zatím zastává několik různých postaviček známých ze série s Crashem Bandicootem, celkem jich je dostupných deset. Liší se především útoky: Crash skáče a placákem se vrhá k zemi, Dingodile zase svým vysavačem přitahuje nebo naopak odhazuje nepřátele či předměty a Dr. Neo Cortex střílí laserovou pistolí. Očekává se, že s dalšími aktualizacemi a sezonami by mohly přibýt další postavičky.

Ať už však hrajete cokoliv, váš ústřední cíl by se neměl měnit. Všechno je zkrátka o tom, abyste nasbírali daný počet ovoce rychleji než soupeř. Lze toho docílit vícero způsoby, jak zkrátka pilnou prací (sběr ovoce, zabírání bonusů), tak i „špinavou hrou“, kdy část vašeho týmu důkladně likviduje protivníky, aby museli čekat na respawn a ztratili nasbírané ovoce. Životů máte ve hře neomezeně, smrt znamená pouze zdržení.

Hra má zatím (vedle cvičné hry) pouze jeden režim, a to zmíněné sbírání ovoce ve dvou týmech. Mění se tak pouze mapy, které mají odlišně navržené startovní body, bonusová pole a také schopnosti, které lze aktivovat po nasbírání dostatečného počtu klíčů. Někdy je to třeba tornádo, jindy zase valící se koule, ohnivý déšť a podobně.

Hraním si vyděláváte zkušenosti jednak pro odemykání nových postaviček (v základu jsou přístupné pouze tři, pro každou roli jedna), jednak pro odemykání kosmetických předmětů, kterých je opravdu hodně: čepice, batohy, animace, zvuky nebo i kompletní změna podoby. Ve hře je i battle pass, což už je věc, kterou používá opravdu hodně online her. Zatím je pro první sezonu dostupný zdarma se standardní verzí hry, případně pro dvě sezony s deluxe edicí. Další už budou zpoplatněné.

Autoři sice do budoucna otevřeně přiznali implementaci mikrotransakcí, jenže neznáme jejich přesnou podobu. Zatímco tedy aktuálně vše dostupné odemknete obyčejným hraním, v budoucnu se to může změnit. Už teď je jasné, že se za peníze budou kupovat další battle passy, možná i přímo jednotlivé kosmetické předměty. A možná i hrdinové? To teď nedovedeme říci, což je ale problém, když aktuální recenze po vydání vlastně vůbec nemusí odpovídat stavu hry za pár měsíců.

Bohužel z historie her vydávaných Activisonem se lze připravit spíše na horší vývoj a agresivnější mikrotransakce, což může pro hru představovat velký problém. Pokud ji tedy tou dobou bude ještě hrát dostatek lidí, což se autoři snaží řešit také třeba podporou cross-play mezi PlayStationem a Xboxem. Ale to nestačí.

Aktuálně je hra prostě moc monotónní. Jeden režim, omezený počet hrdinů i map vás zřejmě u hry udrží pouze tak dlouho, abyste si odemkli pár zajímavých kosmetických vylepšení a samozřejmě i zbylé hrdiny, jenže co pak? Upřímně se nuda začala dostavovat ještě rychleji. Pár her stačí prostě k tomu, abyste měli pocit, že už toho asi moc víc neuvidíte. A jasně, multiplayerovky přece nejsou o vysoké variabilitě herních map, režimů a postav, jako prostě o zábavě, která může být díky zapojení ostatních hráčů nekonečná.

U Crash Team Rumble ovšem nejde spoléhat jen na to, že hru udrží při životě komunita. Nabídka je dnes multiplayerovými tituly celkem přesycená, a pokud nejste vyloženě skalní fanda tohoto kresleného vačnatce, nemá moc co extra nabídnout. Ačkoliv se neprodává za plnou cenu, vlastně by dávalo větší smysl, kdyby autoři raději spustili mikrotransakce už od počátku a zároveň uvolnili hru rovnou zdarma. Když se k takovému kroku rozhodnou až později, dost možná jen komunitu o to víc naštvou.

Docela mě mrzí i fakt, že autoři vyjma vytvoření uzavřeného serveru pro přátele moc nevytěžili onen „párty“ potenciál a nenabídli třeba offline splitscreen režim. Dovedu si totiž představit, že stejně jako u Crash Team Racing by to mohla být celkem slušná gaučová zábava.

Crash Team Rumble se dá pochválit leda tak za poměrně hezkou nabídku promyšlených herních map, dobrou technickou stránku a samozřejmě i známé postavy a další reálie ze světa Crashe Bandicoota. Jinak ovšem vlastně nevím, proč by někdo, kdo není naprosto skalní fanoušek, měl věnovat svůj čas této MOBA hře, když existuje celá řada profláklejších a ještě navíc zdarma.