Na rovinu řečeno, nejsem nijak veliký fanoušek Bioshocku. Všechny jeho díly jsou jen obyčejné střílečky s dokola se obnovujícími nepřáteli, které kvůli nesmrtelnosti hlavního hrdiny postrádají i tu nejmenší kapku napětí. Přesto jsem však všechny díly dohrál včetně DLC. Proč? Protože zasazení hry a především její originální prostředí inspirované stylem art deco je vyloženě geniální.
Boshock jak vyšitý, nemyslíte?
Italské studio Storm in a Teacup se Bioshockem v tomto ohledu inspiruje, ovšem namísto repetitivní střelnice se soustředí jen na vyprávění příběhu. Na první pohled paráda, po vizuální stránce je hra od Bioshocku prakticky k nerozeznání, jenže problém je, že chybějící boj s nepřáteli nenahrazuje ničím jiným.
V jádru jde o tzv. walking simulator, který před hráče neklade žádné překážky. To by nebyl až takový problém, například Firewatch, Gone Home nebo Everybody’s Gone to the Rapture jsou na tom podobně a jak náramné zážitky dokázaly zprostředkovat. Tyto hry ale nechávají hráči spoustu svobody a umožňují mu interpretovat si okolní svět po svém.
Typická herní hádanka. To číslo na plakátu musíte namačkat na klávesnici níže. To je vše,
To Close to the Sun vláčí hráče úzkým koridorem a všechny indicie mu cpe přímo pod nos. Nic proti pevně naskriptovaným hrám, jenže ty musí nedostatek svobody nahradit něčím jiným. Například filmovostí jako nedávná A Plague Tale. Jenže tady vás po několika minutách chůze stále stejnými chodbami čeká maximálně tak cár papíru s dalším fragmentem ničím zajímavého příběhu.
Hra se odehrává koncem 19. století na obrovském zaoceánském parníku, na kterém jsou soustředěni největší mozky své doby, včetně například geniálního vynálezce Nikoly Tesly. Jenže jak už to tak bývá, během plavby se něco šeredně pokazí. Hlavní hrdinka se pak na loď vydává na vlastní pěst, aby zachránila svoji sestru.
Příběh nenabízí jediný dramatický moment a i těch pouhých 5 hodin nutných k dohrání se vleče jako týden před výplatou.
Jen výjimečně narazíte na nějakou primitivní hádanku, případně akční útěkovou sekvenci. Nejsilnější emoce jsem tak zažil ve chvíli, kdy jsem po nevydařeném Alt + tabnutí zjistil, že se hra ukládá jen po dokončení celé úrovně, a tak jsem několik desítek minut nezáživného hraní musel opakovat.
Asi byste také měli vědět, že Close to the Sun je v tuto chvíli ryzí exkluzivita obchodu Epic Store se všemi negativy, jež k tomu patří. Není tak například jediný důvod hledat ukryté sběratelské předměty, achievement za to prostě nedostanete.
Close to the Sun není ve výsledku vyloženě špatná hra, je jen nekonečně průměrná. Neobsahuje vůbec žádný prvek, kvůli kterému by stálo za to si ji vyzkoušet a už tři dny po dohrání mám problém vydolovat z paměti vůbec nějakou vzpomínku. Neexistuje jediný důvod, proč byste své peníze a volný čas měli věnovat něčemu tak průměrnému. To už si radši zahrajte znovu nějaký ten Bioshock.
