RECENZE: Call of Duty: Modern Warfare II je epická jízda ve filmovém stylu

Staří známí i nováčci, teroristé nebo drogové kartely, nejen to si užijete v novém přírůstku do dlouholeté série Call of Duty. Recenzujeme příběhovou kampaň, multiplayeru se budeme věnovat v samostatném článku.

V roce 2019 vyšla hra Call of Duty: Modern Warfare, která posloužila jako určitá forma rebootu. A vedla si dobře. Sbírala slušná hodnocení a prodeje byly skvělé (viz info v rámečku). Letošní pokračování se pokouší na úspěch navázat. Název zní nepřekvapivě Call of Duty: Modern Warfare II a dějově je projekt zasazen zhruba tři roky po událostech z předchozí hry.

A rovnou si řekněme, že je připraven béčkový příběh, ovšem v tom nejlepším slova smyslu. Máme tu nebezpečné zbraně s velkou destruktivní silou, teroristy, vliv Ruska, Iránu, mexických drogových kartelů, dojde na různé (někdy over the top) zvraty, z přátel se stanou nepřátelé, z nepřátel spojenci z donucení… Jistě, zní to jako, když kočička s pejskem vařili dort, ovšem v tomto případě béčkovost a přepálenost nejsou negativem. Díky nim hře nechybí osobité kouzlo.

Pokud jde o postavy, dočkáme se návratu těch, které známe z rebootu i starších her, plus se do dění zapojí nováčci, například členové mexických speciálních jednotek.

Jak se Call of Duty prodává?

Celkově se prodalo více než 425 milionů her. A pokud vás zajímá, které jsou ty nejúspěšnější, tady je pětice těch nejprodávanějších.

5. Call of Duty: Black Ops III (2015) – 26,72 milionů kusů

4. Call of Duty: Black Ops II (2012) - 28,59 milionů kusů

3. Call of Duty: Ghosts (2013) - 29,98 milionů kusů

2. Call of Duty: Modern Warfare (2019) - 30,71 milionů kusů

1. Call of Duty: Black Ops (2010) - 30,72 milionů kusů

A jen malý dodatek, mobilní verze Call of Duty: Mobile už stačila tvůrcům vynést zhruba jednu miliardu dolarů.

Příběh odstartuje tím, že zatopíte (rozumějte, spálíte na popel) známému teroristovi, což se nelíbí jeho stoupenci jménem Hassan Zyani. Spustí se lavina událostí, do které se zapojí různé frakce s vlastními cíli a motivy.

Děj může působit trochu překombinovaně, ale pokud máte rádi filmy ve stylu Mission: Impossible (byť jsou v případě Modern Warfare II v centru dění primárně vojáci a ne špioni), ve kterých se cestuje z místa na místo, do děje promlouvají různé postavy, dochází k méně či více překvapivým zvratům a preferujete rozmanitost před realističností, pak budete nadmíru spokojeni.

Zapamatovatelné postavy

Celkovému kladnému dojmu ze scénáře pomáhá i to, že jednotlivé postavy nejsou plytké a zapomenutelné. Máme tu proslulé „týpky“ Simona „Ghosta“ Rileyho, Kylea „Gaze“ Garricka nebo Johna „Soapa“ MacTavishe, nekompromisní agentku Kate Laswell nebo nováčka, drsného Mexičana jménem Alejandro Vargas.

Call of Duty: Modern Warfare II

Call of Duty: Modern Warfare II

Čas od času s dalšími postavami prohodíte pár slov s tím, že budete mít možnost zvolit si z několika odpovědí, což většinou nemá výraznější dopad. Tedy, v jednom případě, kdy budete vyslýcháni, mají chybné odpovědi fatální následky. Ale jinak není vysloveně podstatné, co řeknete.

Se spolubojovníky procestujete „půlku“ světa. Někdy budete válčit v poušti a budete se snažit zastavit nepřátelskou kolonu, jindy se budete plazit ve vysoké trávě a vyhýbat se hlídkám. Podíváte se i do Amsterodamu, kde budete v tichosti uspávat (a rozhodně ne ukolébavkou) protivníky v rušných ulicích. Nebo se budete pokoušet přežít v luxusní vile drogového dealera, případně vás čeká potápění v přístavu a nenápadná likvidace stráží.

Jestli se hře něco nedá upřít, je to snaha o rozmanitost. A to je na první pohled dobrá věc, protože rozhodně nehrozí to, že by se dostavil nevítaný stereotyp. Na druhou stranu je to riskantní krok, protože není snadné každou misi vyladit a to se bohužel nepovedlo ani v tomto případě.

Některé úrovně jsou nesmírně zábavné. Budete mít pocit, že jste se ocitli v centru epického akčního filmu a užijete si každou sekundu. Jsou tu ovšem i mise, u který jsem si málem okousal nehty až na kost, protože byly poměrně frustrující.

Call of Duty: Modern Warfare II

A to bez ohledu na to, jakou z několika obtížností si vyberete. I když to bude některá z nižších, neovlivní to situace, ve kterých stačí udělat jednu chybu a musíte si danou část úrovně zopakovat. Možná jsem nešika, ale má trpělivost byla hodně testována například v misi, kde přeskakujete z auta na auto a pokud se netrefíte, většinou to vyústí v okamžitou smrt. Upřímně, není vysloveně jednoduché dostat se na vedlejší vozidlo, které nejede pomalu, zatímco na vás někdo střílí, případně jsou kolem vás miny.

Určité úrovně jsou takzvaně o nervy. Co mi ovšem udělalo radost je, že v případě stealth momentů obvykle vaše odhalení rivaly automaticky neznamená konec, ale můžete se probojovat k cíli. Nicméně, ne vždy je to snadné, někdy je protivníků tolik, že vás zlikvidují rychlostí blesku. Ale určitá (minimální) šance na přežití tu je.

Rozmanitost na výbornou

Náplň misí je rozmanitá a byť některé mohou působit až primitivně, je z nějakého důvodu strhující ovládat letící raketu nebo likvidovat cíle z letadla. Ve své podstatě jsou to jednoduché hříčky, ale je něco vzrušujícího na tom, když vámi řízená střela dopadne na správné místo a váš protivníky se poroučí v ohnivé kouli do věčných lovišť.

Call of Duty: Modern Warfare II

Call of Duty: Modern Warfare II

Příběhovou kampaň tvoří celkem 17 misí. Některé dokončíte za pár chvilek, u jiných strávíte i 40 minut (občas i díky tomu, že některé sekce budete muset opakovat). Celkově zabere kampaň něco mezi 6 až 8 hodinami v závislosti na zvolené obtížností, což není žádný zázrak, ale v rámci žánru to není výjimečné. „Pamětníky“ jistě potěší to, že určité levely jsou variací na úrovně z předchozích projektů, ale jsou prezentovány v modernějším kabátku. Neuškodí ani to, že pár úrovní je vcelku otevřených, nejste vysloveně tlačeni určitým směrem a je tu patrná snaha o větší míru volnosti. K úspěchu vede více různých cest.

Co ovšem radost neudělá, je systém checkpointů, který je poměrně zvláštní. Zatímco v misích, kde to není vysloveně potřeba, dochází k automatickému uložení poté, co ujdete doslova pár metrů (aniž by vás něco ohrožovalo), u některých úrovní, které umějí být náročné, jsou checkpointy překvapivě daleko od sebe.

Příkladem budiž lokace, kde musíte „vyčistit“ dva domy. Zvládnete jeden, zvládnete podstatnou část druhého, ale schytáte jednu dobře mířenou mezi oči a objevíte se před první budovou, která je opět plná nepřátel.

Radost mi neudělalo ukládání ani během stíhací mise, během které kradete vozidla. Jejich výrazné poškození vede k nutnosti opakovat daný úsek. Jenže, pokud dojde k automatickému uložení ve chvíli, když je vámi ovládané auto těsně před zničením, je to vcelku problematické. Není úplně snadné dostat se rychle do jiného vozidla, když stačí pár zásahů a vaše aktuální vybuchne.

Call of Duty: Modern Warfare II

Odhadem mi přišly tři čtvrtiny misí dobře navržených, zbytek byl trochu horší. Ale jen pár úseků bylo vysloveně otravných. Přispívají k tomu, že obtížnost působí lehce nevyrovnaně, někdy se zdá, že její křivka není pozvolně vzestupná, ale skoková.

Láďa Hruška by byl pyšný

Jestliže jste kutilové, určitě vás potěší, že v určitých (a ne moc častých) případech si vyzkoušíte kombinování různých předmětů. Tímto způsobem získáte například nástroje k otevření dveří nebo miny. Není to extrémně kreativní zábava, ale vytvoříte pár kousků, které jsou schopny vám ulehčit postup.

Když dojde řeč na technické zpracování, to je v pořádku. Namluvení postav je kvalitní, vizuály jsou vysoce nadprůměrné, v tomto ohledu budete spokojeni, obrazová i zvuková stránka se povedly. Stejně tak haptická odezva, kdy ovladač „vrní“ ve správnou chvíli a správnou intenzitou, což sympaticky podtrhává celkový zážitek.

Do hry je implementován i multiplayer, ale bohužel v době psaní recenze ještě nebyl oficiálně spuštěn, takže vám nemohu sdělit své dojmy. Můžu vám říct jen to, že singleplayerová kampaň je povedená, velkolepá, rozmanitá a z většiny zábavná. Není vysloveně dlouhá, ale oněch šest až osm hodin stojí za to, byť ne všechno je ideální.