Belief & Betrayal - zase ti templáři a záchrana světa

Chrabrý hrdina s krásnou dívkou po boku pátrá po templářském pokladu v klasické point'n'click adventuře.

Belief & Betrayal

Ne že bych v dnešní době ještě čekal od her nějaký pokus o originalitu, ale to co předvádí Belief & Betrayal je trochu silná káva. Něco tak zoufale nenápaditého bych čekal tak od dělníků z Kheopsu, ne jako prvotinu mladé italské společnosti, kterou ještě nestačila semlít kola komerce a měla by tedy jen hýřit nápady a nadšením. Jenže Italové zřejmě v mládí příliš hráli Broken sword a dospěli k názoru, že něco takového dovedou vytvořit taky. Ale znáte to – když dva dělají totéž, není to vždycky totéž a dobrá adventura potřebuje víc než jen hromadu templářů a sexy kolegyni.

"Zápletka je jinak úplně klasická – zavražděný strýček, templáři, mocný artefakt, zkáza světa, pátrání po smyslu života... zív."

Třeba charismatického hrdinu a toho se při vší snaze autorům stvořit nepovedlo. Jmenuje se Jonathan Danter, je to novinář a může aspirovat na titul nejnudnější hlavní postavy v dějinách počítačových her.  Naprosto nezajímavá postavička bez nejmenšího smyslu pro humor, kterou jsem postrkoval po obrazovce bez jakýchkoli sympatií. Podobně, ne-li ještě hůře je na tom i druhá hratelná postava, vědkyně Kat, která je ve hře jen proto, aby bylo koho vytahovat z průšvihů. Proti pravidlům žánru to mezi oběma charaktery ani nijak nejiskří, což je škoda – tyhle dva nudní patroni by se k sobě hodili. Zápletka je jinak úplně klasická – zavražděný strýček, templáři, mocný artefakt, zkáza světa, pátrání po smyslu života... zív. Obvyklá snůška blábolů, sloužící jen k tomu, aby mohli být postavy vláčeny po památných místech celé Evropy. Kdyby bylo alespoň na co koukat, ale bohužel... Hra vypadá velice levně, postavičky jsou ošklivé a okolní prostředí takové nemastné neslané. Ne, že by se přes to tedy nedalo přenést, ale celkovému dojmu to příliš nepomáhá.

VIDEO

Začal jsem poněkud zostra a naházel na B&B spoustu špíny, ale skutečnost naštěstí není tak jednoznačná, jak to může zatím vypadat. Pokud totiž zapomenete, že jste něco podobného již hráli stokrát, nebo ještě lépe – pokud jste nováček a nikdy nic podobného nehráli, můžete se u hry i solidně pobavit. Největší výhodou B&B je totiž její nenáročnost – hra má spád, žádné zákysy se nekonají, pořád se něco děje, pořád objevujete nové lokace a v takovémto tempu si ani nestačíte uvědomit, jak zoufale neoriginální hra je. Tomu napomáhá příjemné ovládání, které obsahuje možnost označit všechny aktivní předměty na obrazovce, nebo rychlé opuštění lokace pomocí jediného kliku. Předmětů v inventáři nikdy není moc a pokud budete mít na mysli to, že některé místa je potřeba prozkoumat vícekrát, než vám odkryjí všechna svá tajemství, prolítnete hrou jak namydlený blesk za jedno odpoledne.

Jedinou výtku, co se týče herního interface, bych měl k nepochopitelné absenci možnosti přeskakovat některé věty. V dialozích to možné je, ale pokud kombinujete dva předměty, které k sobě nepatří, budete si muset vyslechnout jednu z několika příšerně dlouhých vět až do konce. Kdyby Jonathan řekl jednoduše „nejde to“, asi bych se nad tím ani nepozastavil, ale až podesáté uslyšíte za sebou něco ve stylu: „Mohl bych to zkusit takhle... nebo takhle... ne, lituji toto řešení není správné a měl bych raději zkusit něco jiného“ budete skřípat zubama.

"Ani rozhovory vás svou originalitou neohromí, probíhají klasickou formou vybírání různých otázek, které ale stejně nakonec musíte použít všechny."

Ani rozhovory vás svou originalitou neohromí, probíhají klasickou formou vybírání různých otázek, které ale stejně nakonec musíte použít všechny. Překvapí snad jedině jejich délka – často klidně můžete pustit z rukou myš na déle než deset minut a jen poslouchat co mají zúčastnění na srdci. Až na výjimky je dabing  docela odfláklý, hlavní postavy nevyjímaje, takže je někdy složité udržet během takových dlouhých nehratelných sekvencí pozornost.

Belief & Betrayal nejvíce ze všeho připomíná chudého příbuzného Broken Swordu. Zkušení hráči se nad ním jen pohrdavě ošklíbnou, na druhou stranu má potenciál přivést k adventurám nové publikum. Nenáročná hratelnost, mizivé hardwarové nároky a chystaná lokalizace můžou být přesně ty vlastnosti, kvůli nimž se může hra líbit. Příště by to ale chtělo více vlastních nápadů a ne jen opisovat od slavných kolegů.