Battlestation: Harbinger je neférová, náročná a přesto zábavná strategie

Tep stoupá, výkon motorů také, letka se připravuje na skok do hyperprostoru. Co čeká na druhé straně, není známo, ale velmi pravděpodobně to bude vaše smrt. Ta je totiž v této hře všudypřítomná. Přesto je celkem zábavné starat se o vlastní vesmírnou loď a utkávat se s mimozemšťany.

Původní Battlestation: Harbinger slavil úspěch na mobilních zařízeních (stejně jako ostatní hry ze série Battlestation), a tak si tvůrci řekli, že by bylo fajn celou hru předělat pro PC, vylepšit grafiku, upravit ovládání a přidat další obsah.

Šmahem do akce

Battlestation: Harbinger sází na procedurálně generovaný obsah. Téměř vše se zde generuje: galaxie i objekty v nich. Proto je každá hra jiná. Stejně tak není pevně dáno pořadí čtyř hlavních misí. Při svém tažení se setkáte s pěti mimozemskými rasami, ke kterým se váže specifický úkol, lépe řečeno specifický cíl, který musíte zničit.

Battlestation: Harbinger

Rasy jsou zajímavě vymyšlené a každá má své specifikum. Souboje s každou z nich jsou trochu odlišné nejen vizuálně. Například energetické bytosti Celestiálové na svých lodích hojně používají opravovací paprsky, zničit jim loď je tak ještě komplikovanější. Dále můžete v kampani konfrontovat Poutníky cestující z galaxie do galaxie a plundrující všechno, na co přijdou, ohavné krysáky nebo čarovné sirény, které jsou jen trošku sexuálně frustrované, a tak si vybíjejí svou zlost. Na konci kampaně pak přichází ještě jedno překvapení.

Aby nebyla hra jen o bezmyšlenkovitém střílení všeho v dosahu, můžete plnit i vedlejší úkoly. Není jich ovšem mnoho. Dají se rozdělit na úkoly, kdy eskortujete plavidlo, chráníte stanice, sbíráte náklad, objevujete nové sektory a eliminujete nepřátele.

Obrněná plavidla

Vaše loď je na počátku úplně holá, musíte si ji tedy vybavit zbraněmi, a pokud to sloty dovolí, tak i jinými systémy, které postupně cíleně vylepšíte. Zbraně nakupujete za šrot z rozstřílených nepřátelských plavidel a splněných misí. Podle zvolené obtížnosti se dá nakoupit jedna až dvě zbraně podřadnější kvality. Ale na ty nejlepší kousky, které mají obrovskou sílu, narazíte jen masakrováním nepřátel.

Battlestation: Harbinger

Battlestation: Harbinger

Vše vypadá jednoduše. Pár menších střetů s nepřátelskými letouny jste v pohodě přežili a těšíte se, až si koupíte ten super hangár na stíhače, který vás zbaví otravných nepřátelských stíhačů. Jenže vletíte do elektrické bouře, štíty i nadsvětelné motory chcípnou a musíte čekat. Když konečně systémy nastartují, už se k vám blíží početnější nepřátelská skupina, po pár zásazích loď exploduje a vás přivítá konec hry. Až po zhruba desáté smrti vám dojde, že tuto obrazovku uvidíte nezdravě často a že to tak má být. Hra ostatně sama sebe označuje jako roguelike strategii (co je roguelike?).

Hra neumožňuje podobně jako výborná Sunless Sea ukládat pozice. Umřeš? Smůla, získáš zkušenosti, za které si odemkneš novou loď, a hraj dál, jednou to možná vyjde. Lodí je ve hře momentálně 21 a dopracovat se k té poslední zabere moře času. Hra není fér, může za to hlavně ono procedurální generování, které nebere ohled na vaši úroveň nebo spíš sílu vybrané lodě. Jednoduše řečeno, pokud vás na počátku pošle bojovat proti silnější rase, ani na nejlehčí úroveň nejspíš moc dlouho nevydržíte. Hra tím dostává ten správný fatalistický ráz, kdy smrt číhá doslova na každém kroku.

Nebezpečí číhá všude

Obzvlášť problémová místa pro přežití jsou rozličné vesmírné anomálie. Od potulování v blízkosti akrečního disku černé díry nás odrazují vědci i spisovatelé sci-fi odnepaměti. I zde vám dokáže gravitace černé díry udělat solidní paseku s trupem lodi, ale tím nebezpečí nekončí. Narazíte i na pole asteroidů, kde vám kamení soustavně poškozuje loď a nelze zde opravovat, nebo elektrické bouře, ty vám vyřadí štíty. To jsou nejrizikovější místa celé hvězdné mapy.

Battlestation: Harbinger

Stačí, když máte flotilu pocuchanou z boje v sousedním sektoru a zdejší podmínky dokonají zkázu. Není to tak promyšlené jako skoro gamebookový styl Sunless Sea, ale pocity zmaru budou identické. Obzvlášť pokud jste jen tak tak unikli zničení při potyčce ve vedlejším sektoru a zde vás místo bezpečí umlátí potulný balvan.

Nic se nevyrovná střetu se silným protivníkem nebo nepřátelskou stanicí, téměř každý střet může být poslední. V Battlestation: Harbinger jsou dva typy střeliva, první štíty absorbují a druhé štíty prolétnou (rakety). Můžete si myslet, že vaše loď přežije všechno a náhle narazíte na nepřátelskou loď osazenou dosud neviděnou zbraní, která vám rozkrájí trup jako nůž máslo.

Aby se v tak nepřátelských podmínkách dalo vůbec přežít, potřebujete pomocníky, ale flotila může být nanejvýš tříčlenná a není to nic levného. Na začátek se budete muset spokojit s málem, například podpůrnou letadlovou lodí. Moc nevydrží, ale může vám jistit záda svou letkou dronů. A když nastřádáte dost šrotu, koupíte si pořádná monstra s možností více hangárů i slotů na zbraně, která si postupně také odemykáte.

Obtížnější než se na první pohled zdá

Záměrnou tuhost hry odkryjete po několikahodinovém hraní. Otázkou je, zda je pro vás neférovost hry akceptovatelná. Kampaň není na pár minut, dohrát všechny čtyři mise zabere několik hodin a i s nabušeným korábem vás závěrečná mise bude stát hodně nervů. Pokud byla hra dosud těžká, tak poslední mise je vražedná a za mnoha podmínek si troufám tvrdit nedohratelná.

Battlestation: Harbinger

Battlestation: Harbinger

Hru jsem rozehrál mnohokrát, než byla situace tak snesitelná, že jsem se dopracoval až do stádia konkurenceschopné flotily. Dost záleží na tom, jak přívětivě / nepřívětivě se mapa vygeneruje. Pak přichází na řadu pasáž střádání na lepší vybavení a prodávání ukořistěného, ale ani nejlepší zbraň vám nemusí pomoci.

Ve hře je i strategický element, ale ne v přehnané míře. Například každý váš hyperskok se rovná tahu protivníka, ve speciálních případech musíte jedno kolo počkat na místě kvůli vyřazení motoru, ale můžete i strategicky setrvat a sečkat na přilétající nepřátelskou flotilu. Jako taktický prvek je i možnost zadat, kde na mapě se má vaše flotila vynořit. Může se to zdát jako prkotina, ale až při hraní vám dojde, jak důležité je vyskočit z hyperprostoru s předkem krytým letkou stíhačů. Ty největší taktické manévry nejspíš použijete při soubojích se stanicemi, což jsou takové boss fighty. Zde je třeba zvažovat každý krok. Hra se dá naštěstí zapauzovat, takže uhlídat, co se na obrazovce děje, je mnohem snazší.

Většinou ve střetech hraje prim vaše zbraňová převaha, ale k soubojům se dá přistupovat i kreativně. Když jsem stál tváří v tvář nepřátelským superzbraním, zjistil jsem, že nejlepším způsobem, jak přežít, je posílat jim do rány celou letku stíhačů jako provizorní lidský štít. Piloti vám nepoděkují, ale mateřská loď zůstane celá.

Ve hře je jen pár míst, která vám hru ulehčí, provizorní oázou klidu jsou spřátelené základny, kde můžete zadarmo opravit lodě. Lze je opravit i na většině jiných míst, ale to už něco stojí. V pozdějších fázích i ukořistíte samoopravovací paprsky nebo dobíječe štítů, které mohou prodloužit vaši existenci.

Naneštěstí ve hře chybí jakýkoliv management systémů lodi, nemůžete na úkor zbraní měnit sílu štítů, ani zvyšovat výkon trysek, pouze napevno upgradovat nakoupené vybavení. Škoda, hra si o to přímo říká a souboje by získaly na hloubce. Chybí mi i možnost upravovat samotné specifikace lodi: možnost vylepšení trupu, vyšší výkon trysek nebo rychlejší startování hypreprostorového motoru by hru udělalo hratelnější a dalo vám aspoň nějakou šanci v případě nerovných soubojů. Jediné, co lze v soubojích ovlivnit, je primární cíl útoku a použitá zbraň. Tato okleštěnost je potíž celé hry.

Prázdný vesmír

Lokace jsou vyvedené krásně a 2D grafika je dostatečně zajímavá, ale jinak je zdejší kosmos takřka bez života. Hře chybí nějaký širší záběr.

Kromě střílení všeho zlého, co se objeví v sektoru, vlastně nic moc dalšího dělat nemůžete. Vedlejší mise hodně rychle spadnou do stereotypu a stanou se jen nutným zlem. Na hře je vidět, že byla původně vytvořena pro mobilní zařízení, a tak je koncipovaná i na PC. Hra je chytlavá, díky obtížnosti se snadno stane výzvou. Jenže až ji konečně pokoříte, k dalšímu opakování příliš neláká.

Vše, co jste zažili v prvním průchodu, uvidíte i v desátém (lze zapnout i režim endless, který jak název napovídá, nekončí po čtvrté misi) a a jediné, co trochu naruší stereotyp, je nová odemčená loď, kterou najdete zaparkovanou v „hangáru“ po vaší smrti.

Hra má momentálně i pár bugů, které dost komplikují hraní: některé mise nejdou dokončit a pak je tu bug, který znemožňuje používat teleport. Ten začne fungovat, až když znovu spustíte hru. Ale autoři na opravách stále pracují, stejně jako na vyvážení celé hry.

Malá hra

Battlestation: Harbinger je malá hra od malého týmu a na nic víc si nahraje. Předělání na PC se povedlo, hra se ovládá bez potíží a na nějaký čas zabaví. Ze své obtížnosti a neférovosti chytře dělá klad, ale bude to chtít ještě doladit vyváženost a odstranit pár bugů. Pokud toto vše respektujete a chcete zažít skoro oldschool zážitek, dejte jí šanci, cena (zhruba 270 korun) je přívětivá. Jestli ovšem čekáte komplexnější a férovější hru, poohlédněte se jinde.